Čís. 15938.


Předpis § 865, první věty, obč. zák. platí i o procesní způsobilosti osob, jež z jakéhokoli důvodu nebyly zbaveny svéprávnosti, jež však pro duševní chorobu nejsou s to, aby si obstaraly samy po dobu choroby své záležitosti.

(Rozh. ze dne 18. března 1937, R I 233/37.) Odvolací soud zrušil řízení prvního soudu jako zmatečné a žalobu odmítl, protože se žalobci, který podle znalcova posudku trpí stihomamem a není způsobilý samostatně před soudem jednati, nedostává procesní způsobilosti (§§ 7, 477 č. 5 c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Stěžovatelé uplatňují jen, že o otázce procesní způsobilosti žalobcově rozhodl okresní soud, který usnesením ze dne 4. října 1935 zastavil řízení o jeho zbavení svéprávnosti. Názor ten není správný. Podle § 1 řádu o zbav. svépráv. č. 207/1916 ř. z. mohou býti zbaveny svéprávnosti osoby pro choromyslnost nebo slabomyslnost, jež jsou nezpůsobilé, aby obstarávaly samy své věci. Podle § 1 c. ř. s. jest posuzovati způsobilost zavazovati se, která jest podmínkou procesní způsobilostí, pak nutnost zastupování stran, jimž tato způsobilost schází, podle platných zákonných ustanovení, tedy pro obor občanského práva podle §§ 865 až 868 obč. zák. Z toho jest usuzovati, že platí § 865, první věta, obč. zák. též o osobě, která z jakéhokoli důvodu nebyla svéprávnosti zbavena, jestliže však není pro duševní chorobu s to, aby obstarávala své věci, dokud její choroba trvá. Že tu taková choroba u žalobce jest, vyplývá ze zjištění prvního soudu a sami stěžovatelé uvedli k tomu ve svém podání ze dne 16. února 1935, že žalobce byl v trestním řízení zavedeném proti němu uznán na základě posudku znaleckého za nepříčetného a trestní řízení proti němu zastaveno. Měl-li procesní soud důvodné pochybnosti o procesní způsobilosti žalobcově, jež mohla způsobiti zmatečnost řízení provedeného, byl nejen oprávněn, ale i povinen se jí obírati a vyvoditi z ní důsledky. Jestliže tedy odvolací soud na základě zjištění prvního soudu o duševním stavu žalobcově zrušil řízení jako zmatečné podle § 477 č. 5 c. ř. s., neposoudil věc nesprávně.
Citace:
Čís. 15938.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 352-353.