Čís. 4136.

Dopravní řád železniční. »Hrubou nedbalostí« ve smyslu §u 95 žel. dopr. ř. (čl. 41 mezin. žel. dopr. ř.) jest pouze zvlášť těžké porušení povinné bedlivosti, jehož neblahé následky bylo možno bez námahy předvídati a jehož bylo se lze lehce vyvarovati. Pokud jde o hrubou, nedbalost při záměně vozu v mezinárodní dopravě.
(Rozh. ze dne 10. září 1924, Rv I 753/24.) Severočeská firma zaslala do Terstu vagon čís. 111.877 s cukrem. Cestou byl vagon zaměněn za jiný vagon, a byl řízen místo do Terstu do Záhřeba. Do Terstu došel pak vagon čís. 111.877 teprve po delším pátrání se značným překročením dodací lhůty. Příjemce postoupil nárok na náhradu dovozného, dále na náhradu nákladu pátrání po vagonu a na náhradu další škody, žalující firmě, jež se domáhala náhrady na československém (železničním) eráru. Procesní soud prvé stolice přiznal žalobkyni pouze náhradu dopravného. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně
Důvody:
Podle čl. 40 mezinárodní úmluvy o železniční nákladní dopravě může býti při překročení dodací lhůty požadována náhrada i bez průkazu škody, ale jen do výše polovice dovozného, byla-li však škoda prokázána, dlužno ji nahraditi až do výše celého dovozného. Pokud škoda převyšuje dovozné, není dráha povinna ji v pravidelných případech hraditi. Jenom když lhůta dodací byla překročena ze zlého úmyslu nebo hrubou nedbalostí, má strana dle čl. 41 mezinárodní úmluvy nárok na náhradu plné škody. Podle nenapadených zjištění prvního soudu prokázala žalobkyně škodu ve výši 24 614 Kč 97 h, dovozné činilo 14 973 Kč 58 h. Nemůže-li se tedy, jak oba nižší soudy uznaly, železnici přičítati ani zlý úmysl ani hrubá nedbalost, má žalující společnost nárok jen na náhradu 14 973 Kč 58 h, která jí byla také přisouzena, pakli se však železnice provinila hrubou nedbalostí, přísluší žalobkyni náhrada 24 614 Kč 97 h. V žádném případě nelze jí přisouditi obě tyto částky, jak v dovolání navrhuje, ač neopírá to o nic jiného, než že se dráha dopustila hrubé nedbalosti. Pokud tedy žalobkyně dovoláním požaduje zvýšení přisouzené náhrady 14 973 Kč 58 h o více než 9 641 Kč 39 h, čímž by obdržela plnou náhradu škody, zjištěné 24 614 Kč 97 h, není její nárok dovolacími důvody vůbec opodstatněn. Nelze však přisvědčiti dovolání, opírajícímu se o dovolací důvody čís. 3 a 4 §u 503 c. ř. s. ani v tom, že nižší soudy měly uznati zjištěnou záměnu dvou vozů a změnu čísla vozu na nákladním listě, jimiž bylo zavlečení vozu do Záhřebu a překročení dodací lhůty zaviněno, za hrubou nedbalost. Ze zásady, že straně náleží důkaz o tom, co ve sporu tvrdí, a ze všeobecného předpisu Čl. 396 poslední odstavec obch. zák., že dokáže-li se povozníkovi zlovolné jednání, jest povinen nahraditi plnou škodu, plyne, že důkaz hrubé nedbalosti náleží žalobkyni. Dokázána musí býti nedbalost hrubá, nestačí důkaz pouhého nedostatku obyčejné bedlivosti (§ 1297 obč. zák.) nebo pečlivosti řádného obchodníka (čl. 282 obch. zák.). Všeobecný občanský zákonník váže v §u 1324 povinnost k náhradě plné škody na zlý úmysl nebo nápadnou bezstarostnost, čl. 396 obch. zák. shrnuje oba tyto pojmy v pojem zlovolného jednání. Za hrubou nedbalost lze tedy pokládati jen zvláště těžké porušení povinné bedlivosti, takové, že jeho neblahé následky bez námahy bylo možno předvídati, a že se ho bylo možno lehce vyvarovati. Pouhá chyba nebo přehlédnutí, třebas byly spojeny s těžkými následky, mohou se přihoditi i lidem pozorným a pečlivým a nejsou proto samy o sobě důkazem, že vznikly z hrubé nedbalosti. Musí býti posuzováno podle zvláštních okolností každého jednotlivého případu, zda pochybení jest pouhým nedopatřením, či nedbalostí a zda jest nedbalostí lehkou či hrubou. Při tom nutno míti na zřeteli, že železnice dopravuje zboží hromadně, musí dodržovati i za nepříznivých poměrů přesně čas, a že proto její lidé jsou nuceni pracovati často urychleně a s jistým kvapem, který sám o sobě vede k chybám a přehlédnutím. V tomto případě nebylo zjištěno ani, jakým způsobem došlo ku záměně vozů čís. 111.877 a 111.874, ani kdo, kdy a z jakých důvodů změnil na nákladním listě čís. 640 číslo vozu 111.877 v 111.874. Žalobkyně pokládá za dostatečný důkaz hrubé nedbalosti dráhy obě uvedené skutečnosti samy o sobě. Přisvědčiti by jí bylo jenom v tom případě, kdyby se ani záměna vozů ani oprava nákladního listu nebyly mohly státi jinak, než právě hrubým porušením předepsané pečlivostí. Tomu však tak není. V odůvodnění nižších soudů schvalujícím posudek slyšeného znalce z oboru železniční dopravy jest zahrnuto i skutkové, v dovolacím řízení již neodporovatelné zjištění, že záměna obou vozů a tím zaviněné zavlečení vozu čís. 111.877 do Záhřebu mohly se státi pouhým přehlédnutím vlivem nahodilých, nepříznivých okolností, jimiž jmenovitě byly zcela výjimečné střetnutí se dvou vozů se šestimístním, jen v jednotkách se od sebe odchylujícím číslem na téže stanici, oprchalost nátěru vozu a s tím spojená menší čitelnost jeho čísla, podzimní nával přepravovaného zboží, smytí dopravních, na vozech nalepených cedulek deštěm, špatná čitelnost tužkou psaných záznamů na nákladním listě po jeho mnohonásobném rozkládání a přehlížení, dále že oprava čísla vozu na nákladním listě mohla býti pouze logickým důsledkem záměny obou vozů a provedena v přesvědčení o její správnosti a o nesprávnosti původní zanášky. Jelikož v takovém případě by podle toho, co bylo dříve uvedeno, nebylo možno mluviti o hrubé nedbalosti, nelze potřebný důkaz o hrubé nedbalosti pokládati za provedený pouhým poukazem na ony dvě skutečnosti. Dovolatelka arciť tvrdí, že oprava čísla vozu na nákladním listě byla provedena svévolně, ale toto tvrzení nemá opory ani v provedeném řízení, tím méně ve zjištěních nižších soudů. Zajisté by musilo býti pokládáno za hrubou nedbalost, kdyby zřízenec dráhy změnil na nákladním listě číslo vozu jen za tím účelem, aby si uspořil práci spojenou s vysvětlením nesouhlasu čísel uvedených na voze a na nákladním listě, ale znalec nevysvětluje opravu nákladního listu takovým způsobem, nýbrž tím, že byla provedena po záměně vozů v přesvědčení o její správnosti, a doložil při svém ústním výslechu, že se podobné chyby a jejich opravy při provozu vyskytují. Nepokládaly-li nižší soudy právem hrubou nedbalost dráhy za prokázánu pouhou skutečností zavlečení vozu do Záhřeba a opravy nákladního listu, tím méně mohly na ni uznali na základě výpovědi svědka T-а, že staniční úřad ve Sv. Vítě mu odepřel informace o zavlečeném voze. Podle posudku znalce platila legitimace T-ova jako průvodce zboží jen pro obvod Československé republiky, cizozemské staniční úřady nebyly tedy povinny udělovati mu, ježto nebyl s to, by se řádně legitimoval, nějaké informace. Nebyla-li zjištěna hrubá nedbalost železnice, nemohl býti zažalovaný nárok na náhradu škody přiznán ve větším rozsahu než ustanovuje čl. 40 mezinárodní úmluvy. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení jest tedy bezpodstatným.

Citace:

č. 4136. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 221-224.