NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12410.

Odhad za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty.
Rekurs proti výběru znalců soudem a proti ustanovení určitých znalců jest nepřípustný.
(Rozh. ze dne 2. března 1933, R II 36/33.)
Do usnesení prvého soudu, jímž byli stanoveni znalci k odhadu za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty, podal rekurs navrhující výběrčí úřad. Rekursní soud rekurs odmítl jako nepřípustný. Důvody: Pro vyžádané soudní jednání platí předpisy odhadního řádu podle nař. čís. 175/1897, podpůrně ustanovení § 355 a násl. c. ř. s. Dožádaný soud, vyžádáv si ještě napřed, zbytečně, vyjádření stran o znalcích, které zamýšlí ustanoviti pro odhad, vyčkal návrh stran a napadeným usnesením znalce pro odhad ustanovil. Proti tomuto usne- sení podal navrhující úřad »rozklad« nebo »stížnost«, v níž se vyslovuje proti určitým znalcům, jež odmítá. Ať již opravný prostředek navrhovatelův brojí proti usnesení ze dne 5. prosince 1932 proto, že nebylo jím vyhověno dřívějším jeho návrhům, které bylo by lze považovati za odmítnutí některých znalců soudem předběžně oznámených, anebo proto, že určití znalci byli ustanoveni, které odmítá, jest vždy nepřípustným. Strany v této příčině mají jen právo ustanoveného znalce odmítnouti, o čemž rozhoduje vždy jen soud prvé stolice. Proti jeho rozhodnutí, nepříznivému, není samostatného opravného prostředku (§ 366 prvý odstavec c. ř. s.) a o jeho vyřízení platí předpis § 523 c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení rekursního soudu.
Důvody:
Pokud podání navrhovatelovo ze dne 9./10. prosince 1932, označené jako rekurs obsahuje odmítnutí znalců z důvodu zaujatosti podle civilního řádu soudního, není v podstatě rekursem a bylo vyřízeno již prvým soudem usnesením ze dne 10. prosince 1932. Správně pak odmítl rekursní soud ono podání pokud je rekursem, jako nepřípustné byť i nedopadalo ustanovení prvního odstavce § 366 c. ř. s., k němuž poukázal rekursní soud. V odhadním řízení za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty neplatí pro způsob řízení, jež má vésti ke konečnému soudnímu opatření, předpisy o nesporném řízení, nýbrž předpisy formálního práva exekučního a sporného, a to i co do opravných prostředků (viz rozhodnutí čís. 11030 sb. n. s.). Pokud navrhovatel se vyslovil proti výběru znalců soudem a ustanovení určitých znalců, byl rekurs jeho nepřípustný již podle čtvrtého odstavce § 277 c. ř. s. Jde tu o rekurs proti usnesení, které se svým obsahem a svou povahou rovná usnesení průvodnímu, totiž usnesení, kterým důkaz byl nařízen, ve smyslu prvního odstavce § 277 c. ř. s., proti němuž podle čtvrtého odstavce § 277 a § 291 c. ř. s. není samostatného opravného prostředku (viz Klein Vorlesungen str. 159/161, Neumann Commentar zur Z. P. O. u § 277 odst. V a u § 351 c. ř. s., zde výslovně »proti výběru znalců provedenému soudcem nebo proti usnesení, kterým na místo ustanoveného znalce jiný znalec jest jmenován jakožto proti integrující (neodlučné) součásti průvodního usnesení, není přípustný samostatný opravný prostředek).

Citace:

Čís. 12410.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 328-329.