NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 12740.

Ocenil-li žalobce hned na počátku prvního ústního jednání spor o námitkách proti mimosoudní výpovědi na 300 Kč, jest toto ocenění rozhodným pro způsob řízení, leč že by žalovaný prokázal, že předmět sporu má hodnotu nad meze uvedené v § 448 c. ř. s.
Odvolací soud, oceňuje předmět sporu podle § 500, třetí odstavec, c. ř. s., nemůže tím měniti předpisy o řízení ve věcech nepatrných ani předpisy o opravných prostředcích ve věcech nepatrných.
(Rozh. ze dne 28. června 1933, Rv I 1204/33.)
Proti mimosoudní výpovědi, již dala žalobkyně žalovanému z bytu, podal žalovaný námitky. Na počátku prvního ústního jednání ocenila žalobkyně spor na 300 Kč. Procesní soud prvé stolice ponechal výpověď v účinnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a ocenil předmět sporu na 2100 Kč.
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalovaného. Důvody:
V souzeném případě jde o námitky žalovaného proti mimosoudní výpovědi z bytu dané mu žalobkyni. Žalobkyně hned na počátku prvého ústního jednání — dříve neměla k tomu příležitosti — ocenila předmět sporu na 300 Kč. Toto ocenění žalobkyně mohlo míti za účel jen docílení řízení bagatelního podle § 448 c. ř. s. udáním »hodnoty sporného předmětu«, když jest okresní soud pro tento spor podle § 49 čís. 5 j. n. věcně výlučně příslušný, a jest rozhodným pro způsob řízení, leda že by žalovaný prokázal, že předmět sporu má hodnotu nad meze uvedené v § 448 c. ř. s., jak nejvyšším soudem bylo vyloženo zejména v rozhodnutích čís. 1048, 4380 a 6836 sb. n. s., k nimž se dovolatel v příčině té k zamezení opakování odkazuje. Že by tomu tak bylo, žalovaný netvrdil a důkazy o tom nenabídl, ba ani po ocenění předmětu sporu žalobkyni. při prvém ústním jednání se proti ocenění tomu nijak nebránil a o důkaz vyšší hodnoty předmětu sporu se vůbec nepokusil. Žalovaný sice v námitkách proti mimosoudní výpovědi z bytu ocenil předmět sporu částkou 2100 Kč, ale k ocenění předmětu sporu je oprávněn jediné žalobce a nikoli žalovaný, a je proto ocenění, jež žalovaný udal nad meze uvedené v § 448 c. ř. s. bezvýznamným, a to jak v příčině způsobu řízení, tak i v příčině přípustnosti opravných prostředků. Než i kdyby se oceňoval předmět sporu nikoli podle ocenění žalobcova, nýbrž podle § 58 druhý odstavec j. n., nic to žalovanému neprospěje, neboť nájemné na sporný čas, t. j. na osmidenní lhůtu výpovědní připadající činí jen asi 53 Kč, tedy zase jen částku 300 Kč nepřevyšující. Rovněž tak je bezvýznamné ocenění předmětu sporu odvolacím soudem podle § 500 třetí odstavec c. ř. s. Odvolací soud nemůže tím měniti předpisy o řízení ve věcech nepatrných podle §§ 448—453 c. ř. s., ani předpisy o opravných prostředcích ve věcech nepatrných (§§ 501 a 502 druhý odstavec c. ř. s.). Dovolací soud rozhoduje, zkoumaje otázku přípustnosti opravného prostředku, samostatně o tom, nastaly-li předpoklady pro zvláštní předpisy o věcech nepatrných (rozh. čís. 34 a 10562 sb. n. s.), a strany nemohou se dohodnouti ani výslovně ani mlčky na jiném způsobu řízení, než jest civilním řádem soudním předepsáno, ježto jde o předpisy donucovací; jest tudíž ve směru tom nerozhodné že prvý soud jednal o námitkách proti mimosoudní výpovědi v řízení řádném. To právem žalobkyně zdůrazňuje v dovolací odpovědi — nemá však pravdu, když tvrdí, že řízení odvolacího soudu jest zmatečné, neboť není tu žádného z důvodů zmatečnosti v § 477 c. ř. s. uvedených. Že i v rozepřích o námitkách proti výpovědi z nájmu lze použiti předpisů o řízení ve věcech nepatrných, rozhodl nejvyšší soud opětovně (srov. na př. rozh. čís. 34, 161, 422, 9899 sb. n. s.). Ježto tudíž žalovaný nedokázal vyšší hodnotu než 300 Kč, jde v souzeném případě o »věc nepatrnou« podle § 448 c. ř. s., ale ve věcech nepatrných není dopuštěn další pořad opravných prostředků proti rozhodnutí odvolacího soudu (§ 502 druhý odstavec c. ř. s.). Bylo proto dovolání jako nepřípustné odmítnouti podle § 507 prvá věta c. ř. s., když tak neučinily již soudy nižších stolic.

Citace:

Čís. 12740. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 62-63.