NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 16117.

Odpovědnost podnikatele autobusové dopravy za řidiče autobusu a poškození vzešlé cestujícím, nezastavil-li autobus na místě určeném jako zastávka, nýbrž na místě nebezpečném, ohrožujícím bezpečnost cestujících při vystupování. Pokud lze přičítati i cestujícím spoluzavinění na svém úrazu.
(Rozh. ze dne 20. května 1937, Rv I 2252/35.)
Žalobce se na žalovaném řidiči autobusu československých státních drah a na Československém státu domáhá náhrady škody, kterou utrpěl při vystupování z autobusu u obce Ch. Soud prvé stolice uznal žalobní nárok důvodem polovicí po právu. Důvody: Soud má za bezpečně zjištěnu jedinou skutečnost, že totiž autobus zastavil mimo zastávku, mimo krytý vjezd do garáže, a to u nekrytého příkopu ve vzdálenosti asi 1 1/2 m od jeho okraje. V tom směru se svědci úplně shodují. Co se týká srázu příkopu, bylo místním ohledáním zjištěno, že příkop jest 1 m 90 cm široký (nahoře), hluboký pak se strany od silnice 60 cm, a s druhé strany 70 cm. Výpovědí žalobce slyšeného jako strana zjistil soud, že venku mimo autobus byla tma, že při vystupování z něho udělal sestupný krok na zem, pak poloviční krok kupředu, na místě se otočil a když pak chtěl udělati šoféru místo k snětí žebříčku, aby mu podal kufr se střechy autobusu, a ustoupil kousek dozadu, spadl při tom do příkopu. Z uvedeného zjištěného stavu věci jest zřejmé a soud nabyl přesvědčení, že žalobcova nehoda byla zaviněna prvým žalovaným i žalobcem samými. Prvý žalovaný jako šofér, jemuž bylo známo, kde jest zastávka, tedy místo pro vystupování cestujících zcela bezpečné, měl zastavili na této zastávce a nikoli na místě před zastávkou, které podle zjištění bylo i za dne nebezpečné. Uváží-li se pak, že to vše bylo žalovanému řidiči známo a dále že se tak stalo večer za úplné tmy a že mezi cestujícími byly i osoby místa neznalé, tedy za poměrů, kdy se nebezpečná povaha místa zvlášť ukazuje a také ukázala, nelze jednání žalovaného řidiče jinak nazvati než hrubou neopatrností, a nutno jej proto označili za osobu k řízení vozidla vůbec neschopnou, neboť nebezpečí svého jednání mohl postřehnouti nejen podle povahy svého povolání, nýbrž i prostým, rozumem, takže jest prokázána nejen vadnost jeho povahy, nýbrž i nedostatek jeho zkušeností, a to tím. spíše, když, jak sám uvedl, zastavil na dotčeném místě vícekráte, třebas bez nehody. Jsou tu tedy splněny předpoklady pro odpovědnost nejen jeho samého ve smyslu ustanovení §§ 1295, 1297 a 1299 obč. zák., ale i žalovaného státu jako zaměstnavatele žalovaného řidiče ve smyslu ustanovení § 1315 obč. zák., kterýchžto ustanovení zákonných se také žalobce právem dovolává. Co se pak týká spoluzavinění žalobce samého, záleží podle názoru soudu na tom, že, ač zpozoroval, že autobus zastavil na místě tmavém mimo zastávku, která mu přece byla známou, když již po druhé v Ch. o prázdninách dlel a tím směrem přijíždíval, se náležitě při vystupování z autobusu nerozhlédl a nezkoumal povahu místa před tím, než ustupoval šoférovi, nýbrž počínal si tak, jako by byl na místě, o jehož bezpečnosti jest přesvědčen, že tedy rovněž nešetřil náležité a za zjištěné situace na první pohled povinné a nutné opatrnosti. Nehoda žalobcova jest tudíž v příčinné souvislosti s vylíčeným jednáním: jak žalovaných, tak žalobce, jsou proto i žalobce i žalovaní odpovědni rovným dílem, a bylo proto v témž poměru podle vylíčeného stavu věci stanoviti i jejich zavinění (§ 1304 obč. zák.). Odvolací soud neuznal žalobní nárok důvodem po právu.
Nejvyšší soud obnovil mezitímní rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Výtka rozporu se spisy jest odůvodněna potud, pokud napadený rozsudek vychází z domnělého zjištění prvého soudu, že autobus zastavil za účelem vystoupení cestujících před budovou obecního úřadu, na níž byla umístěna tabulka s nápisem: »Zastávka poštovních autobusů, autobus zastaví pouze na pokyn ...«. Prvý soud takového zjištění neučinil, nýbrž ve svém rozsudku uvedl, že považuje za bezpečně zjištěnou jedinou skutečnost, že totiž autobus zastavil mimo zastávku, mimo krytý vjezd do garáže, a to u nekrytého příkopu ve vzdálenosti asi 1 1/2m od jeho okraje. Odvolací soud ostatně ve svém rozsudku výslovně zjišťuje na základě místního ohledání, že místo, kde autobus zastavil, bylo od místa, kde na obecním domě byla připevněna shora uvedená tabulka, vzdáleno 10,30 m, počítá-li se vzdálenost ta od předních kol autobusu. Ve všech ostatních směrech nejsou výtky dovolání s hlediska dovolacího důvodu rozporu se spisy ničím' jiným než brojeními proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, které nelze se spisy srovnávati a tudíž s hlediska dotčeného dovolacího důvodu přezkoumávati. Po právní stránce jsou výtky dovolání částečně oprávněny. Bylo-li zjištěno, že žalovaný řidič nezastavil autobus na místě, jež bylo určeno jako zastávka, tedy na místě pro nastupování a vystupování cestujících bezpečném, nýbrž že zastavil na jiném místě, od určené zastávky vzdáleném 10,30 m, a to u nekrytého příkopu ve vzdáleností asi 1 1/2 m od jeho okraje, večer za tmy, tedy na místě pro vystupování nevhodném, ba nebezpečném, jest jeho jednání pokládati za neopatrné. Uváží-li se, že žalovanému jako řidiči státního autobusu je svěřena bezpečnost životů a zdraví cestujících autobusem dopravovaných, bylo toto jeho počínání i hrubě neopatrné, jak správně rozpoznal prvý soud. Nebezpečnost svého počínání mohl žalovaný postřehnouti nejen podle povinností svého povolání, nýbrž i prostým rozumem, a doznal-li dokonce, byv slyšen jako strana, že na dotčeném nevhodném místě zastavil již vícekráte, třebas bez nehody, lze z toho seznati nedostatek jeho schopnosti k povolání tak odpovědnému, totiž k technickému řízení státního autobusu, a nedostatek jeho spolehlivosti, která ho činí osobou nezdatnou. Správně proto uznal prvý soud, že tu jsou splněny zákonné předpoklady pro odpovědnost nejen žalovaného řidiče podle §§ 1297 a 1299 obč. zák., nýbrž i spolužalovaného státu podle § 1315 obč. zák. jako jeho zaměstnavatele, jenž za jeho nezdatnost odpovídá, třebas mu nebyla známa. Soud prvé stolice však také správně rozpoznal, že ani žalobce není bez viny na svém úrazu. V tom směru se odkazuje na jeho správné důvody, které do volací soud schvaluje, zejména i po té stránce, že podle zjištěného stavu věci není spoluzavinění žalobcovo o nic menší nežli zavinění žalovaného řidiče, takže jejich zavinění bylo správně stanoveno rovným dílem.

Citace:

Čís. 16117. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 683-685.