NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Čís. 16864.

Vojenský motorový tank nelze pokládali za motorové vozidlo ve smyslu § 1 zákona č. 162/1908 ř. z.
(Rozh. ze dne 20. dubna 1938, Rv I 27/37.)
Žalobkyně se na žalovaném Československém státu (vojenské správě) domáhala zaplacení 70635 Kč s přísl. z důvodu náhrady škody, která jí byla způsobena při srážce motorového vlaku čs. státních drah, v němž jela, s vojenským motorovým tankem. Soud prvé stolice zamítl žalobu z důvodů, o něž tu nejde, a uvedl v otázce v právní větě vytčené v důvodech: Předem jest zkoumati, zda zkušební útočný vůz (motorový tank) jest silostrojem ve smyslu automobilového zákona č. 162/1908 ř. z. Soud jest názoru, že útočný motorový tank jest takovýmto silostrojem, poněvadž jest poháněn živelní sílou na veřejných silnicích a cestách a jesť určen k tomu, aby takto na místo bojiště resp. cvičiště dopravil vojíny a vojenský materiál jako útočné zbraně. Je proto případ, o nějž jde, posuzovati podle ustanovení zákona automobilového č. 162/1908 ř. z. Odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Jest předeslati, že žaloba čelí, jak z jejího znění nepochybně vychází najevo, proti Československému státu jako eráru vojenskému, jemuž patří motorový vojenský tank, jenž dne 5. března 1934 zachytil na nechráněném přejezdu železniční trati československých státních drah motorový vůz zařáděný do vlaku č. M 3804, a že opírá odpovědnost žalovaného státu o zákon automobilový i všeobecný zákon občanský, zejména o § 1315 obč. zák. Žalobkyně neuplatňuje tudíž odpovědnost žalovaného státu jako podnikatele československých státních drah, nevyvozujíc zažalovaný nárok ze zákona z 5. března 1869, č. 27 ř. z. Jest tudíž především řešiti otázku, zda žalovaný stát odpovídá podle automobilového zákona z 9. srpna 1908, č. 162 Sb. z. s. Rozřešení této otázky závisí nejprve na rozhodnutí otázky, je-li vůbec vojenský tank, o nějž v souzeném sporu jde, silostrojem ve smyslu § 1 právě uvedeného zákona. Na tu otázku jest odpověděti záporně. Nesouhlasí tudíž odvolací soud v té příčině s názorem, soudu prvé stolice. Silostrojem ve smyslu řečeného zákona jest jen takové vozidlo, poháněné silou živelní, jež jest určeno k dopravě osob nebo věcí na veřejných silnicích. K tomu účelu vojenský tank není určen, neboť jest ve skutečnosti útočnou zbraní ve válce, tudíž jest určen k zcela jinému účelu než k shora vytčenému. Uvedený pojem silostroje ve smyslu § 1 automobilového zákona je v souhlasu i s judikaturou nejvyššího soudu. Není-li však vojenský tank takovým silostrojem, odpadá odpovědnost státu jako vlastníka tanku podle automobilového zákona.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání, neshledav zákonného důvodu, aby napadený rozsudek byl zrušen nebo změněn (§ 510, odst. 3, c. ř. s. ve znění čl. I. č. 3 zák. č. 251/1934 a čl. I. zák. č. 314/1936 Sb. z. a n.).

Citace:

č. 6013. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 806-808.