Čís. 6234.

Vrácení přeplacených obecních přirážek nelze se na obci domáhati pořadem práva a to ani z důvodu, že obec uznala nárok na vrácení přeplatku.
(Rozh. ze dne 7. září 1926, R I 640/26.)
Proti žalobě, jíž domáhal se žalobce na obci v Čechách vrácení neprávem prý zaplacených obecních přirážek, namítla žalovaná obec nepřípustnost pořadu práva. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dle stavu věci nižšími soudy zjištěného žalobce obecní přirážky, jichž vrácení se domáhá na žalované touto žalobou, zaplatil za tím účelem, by splnil svou veřejnoprávní povinnost finančními zákony mu uloženou vůči žalované jako veřejnoprávnímu podmětu. Z důvodu toho žalovaná, vybírajíc obecní přirážky od žalobce, nevystupovala vůči němu jako podmět soukromoprávní, nýbrž jako podmět veřejnoprávní a jde zde proto o veřejnoprávní poměr mezi žalobcem a žalovanou, z něhož vznikl žalobcův nárok na vrácení přeplatků obecních přirážek. Vybírání obecních přirážek k státním daním děje se nyní ovšem týmiž orgány, které jsou pověřeny vybíráním těchto; nikoliv tedy obcemi, než proti obecním přirážkám lze se dle § 42 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n. o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu a obecní přirážky nesprávně vypočtené lze bráti v odpor odvoláním, o němž rozhoduje s konečnou platností finanční úřad. Nepatří proto tohoto poměru se týkající otázky právní a nároky na něm se zakládající na pořad práva. Na tom nic nemění, že snížením základní daně výdělkové v řízení správním byl žalobci opatřen podklad pro uplatňování nároku na vrácení přeplacených obecních přirážek a že žalovaná tuto svou povinnost ku vrácení přeplatků obecních přirážek následkem svrchu uvedeného rozhodnutí úřadů správních uznala, neboť uvedeným rozhodnutím úřadů správních nárok žalobcův na vrácení přeplatků obecních přirážek nepřestal býti nárokem veřejnoprávním a může se proto jich vrácení žalobce na žalované domáhati jedině cestou správní. Uznáním tohoto veřejnoprávního závazku žalované na vrácení přeplatků nemohl vzniknouti mezi žalobcem a žalovanou nárok soukromoprávní, neboť i žalovaná, uznávajíc tento nárok žalobcův, nejednala a jednati ani nemohla jako podmět soukromoprávní, nýbrž mohla nárok žalobcův uznati jen jako podmět veřejnoprávní, který od žalobce něco přijal, nač dle rozhodnutí úřadů správních nemá více nároku. Dotýká se proto toto uznání žalované nároku veřejnoprávního. Za tohoto stavu věci není správným názor rekursního soudu, že jde zde o uplatňování nároku soukromoprávního z důvodu §u 1431 nebo 1435 obč. zák., po případě z důvodu uznání.

Citace:

č. 6234. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 173-174.