na takové věci, kterých užívá к ukojení svých potřeb veškeré obyva-
telstvo neb aspoň převážná jeho většina, ani na věci takové, které jsou
předmětem potřeby nezbytné nebo jak zmateční stížnost praví, potřeby
denní. Rozhoduje, že těch kterých věcí užívá к ukojení svých potřeb
jistá značnější část obyvatelstva. Tomu je tak zcela nepochybně i
ohledně kožešin, které slouží nemalé části obyvatelstva к odívání, tedy
zajisté potřebě, zejména v době zimní, pro kterou jsou určeny, nad
jiné naléhavé. Nesejde na tom, že kožešiny jsou namnoz,e dražší, snad
i značně dražší než jiné látky, sloužící témuž účelu, že si je tudíž zpra-
vidla opatřují pouze zámožnější vrstvy obyvatelstva, a nelze proto
ještě důvodně říci, že šlo o předměty přepychové. Pro otázku, zda jde
o předměty potřeby, nemůže býti rozhodnou okolnost, že se jedná o
věci, pro svou vzácnost neb aspoň drahotu širokým vrstvám obyva-
telstva snad nedostupné a pro ně mimo to se i nehodící; stačí, slouží-li
potřebě i jen jisté, oněmi poměry úžeji vymezené, přes to však poměr-
ně značné části spotřebitelstva, zejména, jde-li o ukojení potřeby tak
důležité,, jakou jest odívání se v době zimní. Míní-li zmateční stížnost,
že předmětem denní potřeby není kožešina, nýbrž pouze zimní látka,
stejně jako prý jím není hedvábí, nýbrž jen opět látka nebo plátno,
přehlíží okolnost, která zejména v době války měla při řešení otázky,
o niž jde, význam velmi závažný, která však ani pro rozhodnou dobu,
prosinec 1920, významu toho zcela nepozbývá, že totiž tím, když urči-
tých věcí používají к ukojení svých potřeb zámožnější třídy obyvatel-
stva, jimž je možno si je přes jich vyšší cenu opatřiti, uvolňuje se zá-
roveň pro ostatní méně majetné vrstvy stejné množství věcí, sloužících
podobným potřebám a v ceně levnějších, jichž by jinak používaly i ony
kruhy zámožnější. Jelikož takto okruh spotřebitelů věcí posiez uvede-
ných se zmenšuje, zvyšuje se poměrně jich nabídka ve prospěch oněch
vrstev méně majetných, neboť vlivem zákona o poměru nabídky к po-
ptávce nemůže zjev tento nemíti blahodárného vlivu na utváření se cen
věcí takových.
čís. 1166.
Predražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.)
Hrách cizozemského (holandského) původu v menším množství
(do 1 q) nebyl zabaven ve prospěch státu.
Směrné ceny, stanovené pro hrách, platily í pro hrách cizozemský
v jakémkoliv množství.
(Rozh. ze dne 19. března 1923, Кг I 254/22).
N e j v y š š í soud jako soud zrušovací po ústním líčení zmateční
stížnost státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při zem-
ském trestním soudě v Praze ze dne 10. ledna 1922, pokud jím byl
obžalovaný Václav Š. podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby
pro přečin §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919 č. 568 Sb. z. a n.
a přestupek §u 7 (1) téhož zákona v příčině hrachu zavrhl, pokud smě-
řovala proti výroku, jímž byl obžalovaný Václav Š. sproštěn z obža-
loby pro přečin §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 Sb. z. а п., vyhověl jí však, pokud napadla i osvobozující výrok co do
přestupku §u 7 (1) zákona lichevního, týkajícího se predražovaní jen
hrachu, rozsudek v této části zrušil a přikázal věc okresnímu soudu
v N., by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl.
D ů v o d y:
Zmateční stížnost státního zastupitelství uplatňuje důvod zmateč-
nosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. a to jak, pokud jde o přečin §u 11 č. 4
zákona lichevního, tak i, pokud běží o přestupek §u 7 (1) téhož zá-
kona. V onom bodě tvrdí zmateční stížnost, že pro holandský hrách
nebylo vydáno zvláštní nařízení, obchod, s ním uvolňující, a že proto
nalézací soud vychází s nesprávného právního předpokladu, pokládaje
obchod holanským hrachem, o něj jde, za volný. Leč zmateční stížnosti
nelze přisvědČiti. Prohlašuje sice § 2 nař. vlády republiky Českoslo-
venské ze dne lí. června 1920 čís. 390 Sb. z. a n. o úpravě obchodu
obilím, luštěninami atd., i plodiny a výrobky, jež jsou cizozemského
původu, za zabavený ve prospěch státu, jakmile překročí hranice zdej-
šího státního území, leč ustanovení toto dlužno vykládati v souhlasu
s ustanovením §u 6 téhož vládního nařízení, v němž jest vyhrazeno
ministerstvu pro zásobování lidu, vydatí podrobné nařízení o výkupu,
převzetí a upotřebení zabavených plodin, jakož i úpravě spotřeby.
Jest proto účinky zabavení luštěnin cizozemského původu posuzovati
nejen podle všeobecného předpisu §u 2 nařízení vlády republiky Čes-
koslovenské čís. 390/20 Sb. z. a n., nýbrž i podle nařízení, vydaných
ministerstvem pro zásobování lidu podle §u 6 téhož nařízení. Tu pak
přichází v úvahu vyhláška ministerstva pro zásobování lidu ze dne 28.
června 1920 čís. 55.486 čís. 423 Sb. z. a n. o sklizni, výmlatu, výkupu,
dodávce a spracovaní zabavených plodin, ve které se v §u 14 praví,
že každý držitel zabavených plodin a výrobků cizozemského původu
jest povinen, jakmile se dostanou tyto plodiny nebo výrobky do jeho
držení a převyšují množství 1 q (u máku 25 kg), do 24 ho-
hin ohlásiti je zemského obilnímu ústavu. Z tohoto ustanovení je zřej-
iiio, že holandský hrách, kterého obžalovaný podle zjištění rozsudku
prvé stolíce koupil poprvé asi 10 kg a později nějaké menší množství,
v každém případě však dohromady méně než 1 q, byl ve volné dispo-
sici obžalovaného. Nelze proto pro skutkovou podstatu pletich nic
dovozovati z mylného předpokladu zmateční stížnosti, že holandský
hrách byl zabaven ve prospěch státu. Jinakých důvodů zmateční stíž-
nost pro nesprávné právní posouzení této trestní věci neuvádí a nelze
jich shledati, uváží-li se, že obžalovaný byl podle zjištění prvého roz-
sudku řádným potravinářským obchodníkem v N. a že tedy mohl i ho-
landský hrách nakupovati a ve svém obchodě prodávati. Jeho obcho-
dování nevybočovalo z mezí řádného způsobu obchodování a proto
schází jedna z náležitostí objektivní skutkové podstaty přečinu pletich.
Byla proto zmateční stížnost státního zastupitelství v tomto bodě za-
mítnuta jako neodůvodněná. Pokud jde o přestupek předražování hra-
chu, nelze upříti zmateční stížnosti oprávnění. Vyhláškou ministerstva
pro zásobování lidu ze dne 21. října 1920 č. 591 Sb. z. a n. byla sta-
novena pro hrách cena na prodej v d.robném 5 Kč za 1 kg a v této vyhlášce nebylo rozeznáváno, zda jde o hrách cizozemský, či domácího
původu, a nebyl také činěn rozdíl v tom, zda jde o hrách ve množství
pod 1 q, či ve množství větším. I pro hrách holandský platila proto
i v drobném prodeji tato stanovená cena a nalézací soud nesprávně
věc posoudil, odvolávaje se při posouzení zřejmé premrštenosti ceny
holandského hrachu, obžalovaným prodávaného, na zjištěné ceny to-
hoto hrachu. Správně měl vzíti za měřítko cenu 5 Kč za 1 kg a pak
ovšem byl by nemohl dospěti к posouzení, že cena 8 Kč za 1 kg, za
kterouž obžalovaný zjištěné hrách prodával, není objektivně zřejmě
přemrštěnou. Jest rozdíl mezi těmito cenami ták nápadný, že nelze o
zřejmé premrštenosti ceny, obžalovaným požadované, pochybovati.
Nalézací soud ovšem poukazuje též na mírný zisk obžalovaného, který
nakupoval hrách po 7 Kč 50 h až 7 Kč 80 h za 1 kg a vydělával takto
50 h a 20 h na 1 kg; leč pro skutkovou podstatu §u 7 ,(1) zákona
lichevního nepřichází v úvahu vůbec výše docíleného zisku, nýbrž je-
nom požadování, pokud se týče poskytnutí zřejmě přemrštěné ceny,
a to v tomto případě skutečně nastalo. Objektivně jest tedy v jednání
obžalovaného skutková podstata přestupku predražovaní podle §u 7
( 1 ) lichevního zákona.
čís. 1167.
Jde o trestný čin spáchaný v tuzemsku, byla-H nabídka, obsahující
požadování přemrštěné ceny, zaslána z ciziny do tuzemska.
I osoba na trestném činu válečné lichvy nezúčastněná, jíž se výrok
o propadnutí zboží (výtěžku) může dotknouti, má býti obeslánai kil
hlavnímu přelíčení a přísluší jí i právo odvolací z výroku, jenž byl po-
jat do rozsudku, pokud ovšem jest mezi pachatelem a dotčenou osobou
poměr, předpokládaný §em 16 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 567
sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 19. března 1923 Кг И 52/22).
N e j v y š š í soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení
zmateční stížnost obžalovaného Bedřicha A-а do rozsudku lichevního
soudu při zemském soudě v Opavě ze dne 11. října 1921, pokud jím
byl stěžovatel uznán vinným přečinem předražování dle §u 7 (3) zá-
kona ze dne 17. října 1919 č. 568 Sb. z. a n., a vyhověl v neveřejném
zasedání odvolání družstva Wiener Fleischhauervereinigung do výro-
ku, že zabavená kůže (výtěžek za ni) propadají ve prospěch státní
pokladny.
D ů v o d у :
Ku zmateční stížnosti obžalovaného:
Ve směru věcném (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítá stěžovatel 1)
že ujednal obchod s firmou ústně ve Vídni. Jako cizinec nemůže prý
býti dle §u 234 tr. zák. stíhán ani trestán pro přečin, jehož se nedo-
pustil na území čs. republiky. Písemných ofert firmy bratří A. obžalo-
vaný neviděl, neschválil ani nepodepsal, takže nemůže za ně být činěn
Trestní rozhodnuti. V. 12