Čís. 11872.

Příkazu podle § 567 c. ř. s. lze se domáhati i tehdy, byla-li pachtovní smlouva, ujednaná na určitou dobu bez výpovědi, mlčky prodloužena (§ 1115 obč. zák.) na dobu jednoho roku.
(Rozh. ze dne 9. září 1932, Rv I 1008/31.)
Pachtovní smlouva mezi stranami byla prodloužena i na rok 1929, aniž ujednána byla výpověď. Na rok 1930 nebyla pachtovní smlouva prodloužena. Příkaz soudu ze dne 8., září 1930 pachtýři, by spachtované pozemky odevzdal do 8 dnů propáchtovateli, procesní soud prvé stolice ponechal v platnosti. Odvolací soud příkaz zrušil. Důvody: Pachtovní smlouva mezi stranami byla smlouvou prodloužena i na rok 1929, aniž byla výpověď ujednána, takže měla strana žalující možnost, pachtovní poměr ukončiti buď příkazem ve smyslu § 567 c. ř. s. nebo žalobou ve smyslu § 569 c. ř. s. do čtrnácti dnů po vypršení pachtovního času. K tomu však nedošlo a prvý soudce zjišťuje, že ku prodloužení pachtovní doby na rok 1930 nedošlo úmluvou stran pro nedostatek zmocnění N-a k sjednání této smlouvy, k čemuž byl zmocněn jen N., z čehož právem vyvozuje, že obnovení pachtu na rok 1930 nastalo mlčky ve smyslu § 1114 obč. zák., poněvadž žalovaný pokračoval v užívání spachtováných nemovitostí a žalující strana nevznesla do čtrnácti dnů po skončení pachtu žalobu o vrácení pachtovaných nemovitostí. Šlo tedy v posledním roce 1930 o pacht, který byl ve smyslu § 1114 obč. zák. mlčky obnoven, a to o prodloužení pachtovní smlouvy, podle níž výpověď nebyla ujednána. Ve smyslu § 1115 obč. zák. děje se takové prodloužení smlouvy pachtovní mlčky za týchž podmínek, za kterých byla před tím smlouva pachtovní uzavřena — ovšem jen na jeden rok. Takováto mlčky obnovená smlouva pachtovní může však dojiti svého ukončení jen výpovědí ve smyslu § 1116 obč. zák., nikoliv příkazem ve smyslu § 567 c. ř. s., neboť právě proto, že výpověď původně nebyla smluvena, jde vlastně o obnovení smlouvy pachtovní mlčky na dobu neurčitou, k jejímuž zrušení jest zapotřebí výpovědi pp rozumu § 1116 obč. žák. (Rozh. čís. 9034 sb. Gl. U.) Neposoudil tudíž prvý soudce rozepři po stránce právní správně, ponechav příkaz ve smyslu § 567 c. ř. s., který nebyl s to pachtovní smlouvu mlčky obnovenou rozvázati, v účinnosti.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Nižší soudy zjistily, že výpověď nebyla sjednána, a správně usoudily, že nejde o nájem, nýbrž o pacht, a že se tedy žalovaný nemůže dovolávati ochrany nájemníků. Neobstojí však ani třetí námitka žalovaným ve lhůtě podaná, že totiž smlouva byla uzavřena na neurčitou dobu, a jest opodstatněna výtka, že odvolací soud po teto stránce neposoudil věc bez právního omylu, jelikož i v případě, že smlouva byla mlčky obnovena, stalo se tak podle § 1115 obč. zák. na jeden rok, tedy na dobu určitou. Jelikož § 567 c. ř. s. jinak nerozlišuje, zda smlouva byla sjednána (prodloužena) výslovně či mlčky, a ostatně námitka v této příčině ve lhůtě ani nebyla učiněna, bylo vyřknouti, že se příkaz podle § 567 c. ř. s. uznává účinným, a bylo proto dovolání vyhověno a rozhodnuto, jak výše uvedeno.

Citace:

č. 11872. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 146-147.