NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 1998.

Trestání válečné lichvy (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Zřejmě přemrštěným (§ 8 zákona) jest nájemné, jež značně převyšuje částku, přiměřenou dle místních poměrů, přihlížeje ke stavu a rozsahu pronajatých místností а k platným zákonným předpisům o dovolené výši nájemného.
V subjektivním směru vyžaduje skutková podstata §u 8 zákona vědomí pachatelovo, že, využívaje mimořádných poměrů, vyvolaných válkou, vybočuje požadavkem nájemného z mezí dovoleného.
(Rozh. ze dne 28. května 1925, Zm I 258/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 19. února 1925, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými přestupkem podle §u 8 odstavec prvý zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a odkázal věc na příslušný okresní soud, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost dovolává se číselně důvodů zmatečnosti čís. 5, 9 a), 10 §u 281 tr. ř., povádí však pouze zmatek čís. 9 a) §u 281 tr. ř., dovozujíc, že obžalovaní byli odsouzeni pro přestupek předražování podle §u 8 čís. 1 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., neprávem, poněvadž 1. částku, kterou požadovali od Josefa V-a jako nájemné ze tří místností s příslušenstvím v B., nelze pokládati za zřejmě přemrštěnou, uváží-li se, že soud sám musel nejprve prohlédnouti místnosti a vyšetřiti místní poměry, než učinil rozhodnutí, takže nelze říci, že by požadované nájemné bylo patrno každému ihned a na první pohled jako přemrštěné; 2. nejde o nemovitost, pokud se týče část nemovitosti, sloužící k ukojení životních potřeb lidí (bydlení), poněvadž Josef V. potřeboval dotyčných místností výhradně k provozování obchodu, nikoliv k bydlení, ježto v době ujednání smlouvy nebyl ženat. neměl nábytku a tedy bytu vůbec nepotřeboval; 3. soud nepřihlížel k tomu, že majitel starého domu jest oprávněn požadovati na novém nájemníkovi vyšší nájemné, než platí staří nájemníci, a přizpůsobiti tak nájemné novým poměrům a znehodnocené ceně peněz, jakož i k tomu, že činže za obchodní místnosti jsou vyšší, než činže za byty; 4. nájemné, požadované obžalovanými nelze prý pokládati za zřejmě přemrštěné také proto, že se Josefu V-ovi nezdálo přemrštěným, ačkoliv znal místní poměry a přes to bez námitek smluvenou částku platil, a dále proto, že si vlastně najal s místnostmi také hostinskou živnost. Než, i kdyby tomu tak nebylo, byla by prý požadovaná cena 2400 Kč za pronájem obchodních místností toho rozsahu, jak byly přenechány obžalovanému v roce 1922, kdy hodnota čsl. koruny poklesla na 5 cts. švýcarského franku, zcela přiměřenou a nikoliv zřejmě přemrštěnou. 5. U Františky F-ové, která ničeho nepronajímala a jako prostá vesnická žena ani nerozuměla ujednání, které učinil její manžel sám, není prý tu ani objektivní ani subjektivní skutkové podstaty přestupku předražovaní, neboť z okolností, že smlouvu podepsala, nelze prý ještě usuzovati na její trestný úmysl.
Avšak zmateční stížnosti nelze přiznati oprávnění, pokud její výtky týkají se objektivní skutkové podstaty přestupku, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými. K 1. Za zřejmě přemrštěné nájemné dlužno pokládati každé, které značně převyšuje částku, přiměřenou dle místních poměrů, přihlížeje ke stavu a rozsahu pronajatých místností, jakož i k platným zákonným předpisům o dovolené výši nájemného, vydaných k ochraně nájemníků. Není tedy správným náhled stěžovatelů, že o zřejmé přemrštěnosti lze mluviti jen tenkráte, je-li patrna každému ihned, na první pohled; stačiť, je-li patrna a je-li si jí vědom pronajímající, o čemž se stane ještě zmínka v dalších vývodech. Soud provedl místní šetření, by jednak zjistil stav a rozsah pronajatých místností, místní poměry v obci a výši činží tam placených, a by tak získal objektivní měřítko pro posouzení otázky, zda byla částka, obžalovanými požadovaná, přiměřená čili nic. Tomuto účelu nařízené místní ohledání vyhovělo, ježto z jeho výsledku ve spojení s posudkem znalce, seznání obecního starosty a svědků soud dospěl k odůvodněnému přesvědčení, že přiměřená úplata za pronajaté místností (které byly shledány ve stavu nad míru schátralém) činí nejvýše 1200 Kč ročně, tedy polovici toho, co požadovali obžalovaní. K 2. Toto tvrzení odporuje obsahu rozsudku, který bezvadně zjišťuje, že Josef V. potřeboval místností nejen k zařízení obchodu, nýbrž i domácnosti, ježto, maje snoubenku v jiném stavu, nutně potřeboval bytu pro sebe i rodinu, a šlo mu tedy zjevně o ukojení přímé životní potřeby lidí po bydlení a výkonu povolání (obchodní živnosti) a kromě toho ovšem i o umístění domácích zvířat. Dle rozsudečného zjištění využili obžalovaní právě této tísně V-ovy k požadavku zřejmě přemrštěného nájemného. K 3. Otázku zřejmé přemrštěnosti posoudil první soud správně, vysloviv, že požadované nájemné 2400 Kč ročně za místnosti, za něž by byla (vzhledem k schátralému jejich stavu, rozsahu a místním poměrům) přiměřena činže nejvýše 1200 Kč — jest zřejmě přemrštěnou. Že jsou činže za obchodní místnosti vyšší, než u bytů, napadený rozsudek uznává přihlížeje při řešení otázky přiměřenosti požadované činže výslovně k tomu, že části místností, zejména sálu, mělo býti použito výhradně k účelům obchodním. K 4. Okolnost, že V. pokládal nájemné za přiměřené a bez námitek je platil (v rozsudku ostatně nezjištěná), neměla by pro otázku viny významu, ani kdyby byla pravdiva, poněvadž zákon trestá lichevní jednání ve veřejném zájmu i v případech, kde se nájemník spokojuje s vykořisťováním bytové tísně se strany pronajímatelovy. Že obžalovaní přenechali V-ovi s pronajatými místnosti zároveň i živnost hostinskou (jak si V. původně vykládal znění věty ve smlouvě, »že mu majitel povoluje nakrmiti a napojiti hosty«), rozsudek výslovně vyloučil a své přesvědčení v tom směru náležitě odůvodnil. Výtky, jež zmateční stížnost proti tomuto zjištění uvádí, jsou v podstatě nepřípustným brojením proti hodnocení průvodních výsledků prvním soudem a proti jeho formálně bezvadnému přesvědčení o ně opřenému. V předpokladech výroku o objektivní přemrštěnosti požadovaného nájemného soud nepřehlíží, že šlo z části o místnost obchodní a zjišťuje na základě znaleckého posudku přiměřenost nájemného k 1. lednu 1923, přihlíží již tím k hodnotě Kč v té době. K 5. O Františce F-ové zjišťuje rozsudek formálně bezvadně, že při ujednání nájemní smlouvy byla přítomna, tedy její obsah znala — s požadovanou činží souhlasila a písemnou smlouvu spolu s manželem podepsala. Tím zjišťuje skutkové předpoklady pro spolupachatelství obou manželů, a dle zásad o spolupachatelství nese také stěžovatelka následky společné trestné činnosti. Okolnosti, na něž zmateční stížnost poukazuje, nejsou vzaty z obsahu rozsudku, pokud se týče jsou pouhým brojením proti skutkovým zjištěním, naplňujícím objektivní skutkovou podstatu trestného předražovaní jak u prvního obžalovaného, tak i na straně obžalované Františky F-ové.
Jinak má se věc, pokud jde o subjektivní stránku skutkové podstaty přestupku podle §u 8 odstavec prvý zákona čís. 568/1919. Ke skutkové podstatě tohoto přestupku vyžadují se totiž nejen nalézacím soudem zjištěné objektivní náležitosti, nýbrž i vědomí pachatelovo, že žádá, pokud se týče dává si poskytovati nájemné zřejmě přemrštěné. Tohoto vědomí obžalovaných nalézací soud nezjistil a zejména nelze dostatečné, náležitě odůvodněné zjištění v tomto směru spatřovati ani v tom, že se v rozhodovacích důvodech na jednom místě uvádí, že obžalovaní žádali zřejmě přemrštěnou částku 2400 Kč ve zřejmém úmyslu, by co nejvíce využívali mimořádných poměrů válkou vyvolaných. Neboť to neopravňuje ještě a nenutí nijak k závěru, že si byli také vědomi, že, využívajíce mimořádných poměrů vyvolaných válkou požadavkem nájemného, vybočují z mezí dovoleného. Přesného zjištění v naznačeném směru bylo v tomto případě tím více třeba, ježto k tomu nabádaly zvláštní okolnosti, zejména, že vznikly pochybnosti, zda obžalovaní nepřenechali Josefu V-ovi za 2400 Kč kromě pronajatých místností též živnost hostinskou, což rozsudek vylučuje sice po stránce objektivní, aniž se však zabývá tím, jaký význam tato okolnost má pro posouzení otázky, zda si obžalovaní subjektivně byli vědomi zřejmé přemrštěnosti částky 2400 Kč jako pouhého nájemného za pronajaté místnosti bez přenechání hostinské živnosti, o níž se rovněž jednalo. Jest tedy oprávněna výtka, že v rozsudku není zjištěno subjektivní zavinění stěžovatelů, takže odsuzující výrok ohledně přestupku §u 8 odstavec prvý zákona čís. 568/1919 není po subjektivní stránce opodstatněn zjištěnými skutečnostmi a je proto dle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. zmatečným, pročež bylo jej i s výrokem o trestu a výroky souvisejícími zrušiti. Jelikož pak ve zrušeném rozsudku nejsou zjištěny ony skutečnosti, které při správném použití zákona měly by býti základem nálezu, takže nelze se obejíti bez nařízení opětného hlavního přelíčení, a jde již pouze o přestupek §u 8 odstavec prvý uvedeného zákona, byla věc dle §u 288 čís. 3 tr. ř. přikázána příslušnému nyní soudu okresnímu, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl.

Citace:

č. 1998. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 309-312.