NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1021.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
I ovoce dosud nezralé (budoucí úroda) jest předmětem potřeby.
(Rozh. ze dne 27. listopadu 1922, Kr I 981/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 21. července 1921, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem dle čís. 4 § 11 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. — mimo jiné z těchto důvodů:
Dovolávajíc se pojmu předmětu potřeby podle § 1 zákona o trestání válečné lichvy, dle níž dlužno předměty potřeby rozuměti movité věci, které k ukojení potřeb lidských a potřeb zvířat domácích přímo nebo nepřímo slouží, míní zmateční stížnost, že tomuto pojmu neodpovídá takový předmět, jenž snad jednou oněm potřebám teprve sloužiti bude. Dle názoru zmateční stížnosti je tudíž předmětem potřeby pouze taková věc, která v době prodeje existuje již v takové formě a kvalitě, by o ní bylo možno říci, že předmětem potřeby je. Toho nelze prý říci o švestkách počátkem června, kdy jsou ještě nezralé a jich úroda ještě nejistá, takže dle názoru zmateční stížnosti je sad nezralého ovoce něčím pomyslným, předvídaným, snad očekávaným, ale v případě, o nějž jde, ještě neexistentním. Námitka je právně bezpodstatná. Předměty potřeby ve smyslu lichevního zákona jsou i takové věci movité, které k ukojení potřeb lidských a potřeb zvířat domácích slouží i jen nepřímo. Mezi věci takové řaditi dlužno zejména i suroviny, polotovary, tedy věci, které ve své původní nebo přechodné podobě rovněž nejsou způsobilé sloužiti přímo k ukojení shora uvedených potřeb, takže také při nich se dá jen předvídati, očekávali, že jednou, totiž teprve po spracování, dohotovení oněm potřebám sloužiti budou, a přece není vzhledem ke shora citovanému pojmu předmětů potřeby ni nejmenšího důvodu k pochybnostem v tom směru, že i takovéto věci, ve svém dočasném stavu k ukojení oněch potřeb nezpůsobilé, předměty potřeby ve smyslu lichevního zákona jsou. Stejně je tomu při takových věcech, které z jiné příčiny, na př. proto, že u nich přirozený proces vývoje ještě není dokonán, způsobilosti, ukájeti ony potřeby, posud nemají, ale svým časem jí nabudou. Předpokladem je pouze, že jde o věci právního obchodu; že tomu tak je u ovoce nezralého, toho pádným dokladem je zajisté zjev, doložený i tímto případem, že se totiž úroda ovoce na stromech prodává, vydražuje, zpravidla již v době, kdy ovoce je ještě nezralé. Nelze proto říci, že tu šlo o něco pomyslného a neexistentního. Ovoce již tu je, pochybnou je pouze otázka jeho budoucího množství a jakosti, čímž arci smlouva o jeho koupi a prodeji nabývá do jisté míry povahy smlouvy odvážné. V úvahu přichází tu smlouva ve smyslu §§ 1267, 1269, 1276 obč. zák. Než zákon uznává výslovně nejen přípustnost, nýbrž i právní platnost a závaznost smluv tohoto druhu. Jakmile tudíž v tomto případě smlouva o koupi a prodeji ovoce na stromech, byť nezralého, právoplatně byla uzavřena, je tím dán příslušný zákonný předpoklad skutkové podstaty řetězového obchodu bez ohledu na množství a jakost ovoce, které kupujícím svého času sklizeno bude.

Citace:

č. 1021. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 544-545.