Čís. 2062.Koupě na zkoušku. Upustil-li kupitel od prozkoumání zboží, postihují ho následky tohoto opomenutí. Schválení může se státi i mlčky, činem konkludentním. Později nelze vytýkati takové vady, které již při zkoumání zboží byly zjevnými (na př. nahnilost ovoce).(Rozh. ze dne 29. listopadu 1922, Rv I 250/22.)Žalobce dostavil se 18. září 1920 do obchodní místnosti žalovaného spotřebního spolku v Ch., by mu prodal švestky. K dotazu, kdo jest směrodatným činitelem ohledně nákupu, byl žalobce odkázán na přednostu oddělení pro potraviny Václava Sch-a, jemuž nabídl ke koupi pro spolek švestky po 1 Kč 20 h. Sch. volal do skladiště, jsou-li švestky, a obdržev zápornou odpověď, smluvil se s žalobcem v ten smysl, že Sch. pojede příštího dne do F., švestky tam prohlédne, budou-li zdravé, že je bude dirigovati do Ch., v opačném případě, že to žalobci sdělí, by tento mohl s nimi jinak naložiti, načež žalobce dal Sch-ovi k tomuto účeli nákladní list. Sch. však 19. září 1920 do F. nejel, nýbrž poslal 20. září 1920 skladníka spotřebního spolku s nákladním listem s nařízením, by dal vagon švestek dopraviti z F. dále do Ch.; vagon skutečně byl téhož dne vypraven z F. na spotřební spolek v Ch., jemuž byl 21. září 1920 dopoledne avisován a spolkem dne 22. září 1920 dopoledne řádně po zapravení poplatku dopravního vyplacen. Žalované družstvo dalo 21. září 1920 prohlédnouti švestky znalcem, jenž zjistil, že jsou nahnilé, načež družstvo dalo žalobci 22. září 1920 zásilku k disposici. Žalobě o zaplacení kupní ceny oba nižší soudy vyhověly, odvolací soud uvedl v důvodech: Ze skutkových zjištění soud prvé stolice správně dovodil: že jedná se o koupi na zkoušku, že zboží mělo býti v F. prohlédnuto a převzato, a že se smlouva uskutečnila tím, že vagon švestek byl na poukaz žalovaného z F. vypraven do Ch. a že žalovaný spotřební spolek jest povinen zaplatiti, poněvadž jest práv z jednání Václava Sch-a dle § 47 obch. zák., že obchod alespoň dodatečně byl schválen převzetím švestek z dráhy (§§ 863 a 1016 obč. zák.). Rozhodně však bylo pozastavení zboží dne 22. září 1920 opožděné.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Po právní stránce jest přisvědčiti shodným názorům obou nižších soudů, že žalovaný spotřební spolek kupní smlouvu mezi žalobcem a jeho skladníkem Václavem Sch-em o vagonu švestek, dodatečně schválil, čímž smlouva stala se pro něj právně závaznou, a to za podmínek, jak byly původně ujednány mezi žalobcem a skladníkem Václavem Sch-em. Aby schválení smlouvy stalo se výslovně, třeba není, stačí i konkludentní činy; tyto byly soudy nižšími spolehlivě zjištěny a soud odvolací jest těmito zjištěními při svém rozhodování vázán. Již tím, že žalovaná strana přijala návěstí (aviso) na vagon švestek, na její adresu do Ch. došlý, a zaplatila dopravní poplatky dráze, projevila nepochybně svou vůli, vagon švestek pro sebe převzíti a uzavřenou smlouvu schváliti, neboť jinak by byla návěstí odmítla a přijetí zásilky prostě odepřela s odůvodněním, že zboží neobjednala. Leč žalovaná strana dala dokonce na svůj náklad došlé zboží zkoumati znalcem, a zjišťovala jeho vadnost, což by zajisté nebyla činila, kdyby nebyla s koupí zboží souhlasila a ji schválila. Byla-li však trhová smlouva žalovanou stranou takto dostatečně schválena, vzala tato na se veškeré závazky z ní plynoucí a jest lhostejno, zda byl její skladník, Václav Sch. k uzavření tohoto obchodu oprávněn, či zda překročil meze svého obchodního zmocnění. Dovolání vytýká dále, že byla nesprávně posouzena právní povaha smlouvy jako koupě na zkoušku (čl. 339 obch. zák.) a doličuje, že by bylo muselo výslovně smlouvajícími jako podmínka býti vytčeno, aby kupec zboží ohledal, prozkoumal a schválil, což se však nestalo. Obchodní zákon v čl. 339 požaduje jen, aby podmínka tato byla z vůle kupujícího zjevnou, že totiž zamýšlí dříve zboží viděti, zkoumati a je schváliti. Oběma nižšími soudy bylo tu zjištěno, že smluvní strany dohodly se již v Ch. na předmětu kupu i ceně zboží, že si však Václav Sch. vyhradil, že druhého dne, t. j. 19. září 1920, zajede do F., kdež vagon švestek byl na nádraží, že je bude dirigovati do Ch., jinak že žalobce telegraficky vyrozumí, aby mohl s nimi dále disponovati, a že žalobce odevzdal Sch-ovi nákladní list železniční. Z těchto skutkových zjištění vyplynul správný závěr obou nižších soudů, že kup uzavřen byl podmínečně — že totiž Václav Sch. švestky v F. prohlédne a, shledá-li je zdravými, že je dále odešle žalované straně, — a že šlo tedy o koupi na zkoušku po rozumu čl. 339 obch. zák. Věcí kupujícího bylo, aby vyhrazeného práva, »zboží si prohlédnouti«, jako pečlivý obchodník využil a, kdyby se mu zboží nelíbilo, je telegraficky žalobci k disposici dal. Upustil-li Václav Sch. od prozkoumání zboží na dráze v F., postihují ho následky tohoto opomenutí (čl. 282 obch. zák.). Smluvní povinností žalobce bylo, by pouze vyčkal uplynutí doby, ku prohlédnutí zboží určené, t. j. zda bude mu dne 19. září 1920 dáno zboží k disposici. Nebyl-li však tohoto dne kupitelem telegraficky vyrozuměn, že zboží nepřijal, bylo dle § 1081 obč. zák. nový doslov mlčení kupcovo pokládati za schválení kupu. Leč v dalším příkazu Václava Sch. železniční stanici ve F., aby zboží bylo odesláno z F. do Ch. na dopravní list, žalobcem mu odevzdaný a na žalované spotřební družstvo adresovaný, dlužno spatřovati schválení kupu, poněvadž kupující již se zbožím jako vlastním disponoval a takto dal na jevo, že je podržeti chce. Při koupi na zkoušku nelze později vytýkati takové vady zboží, které již při zkoumání zboží byly zjevnými. Dovolatel ve sporu tvrdil, že švestky došly již do F. dne 18. září 1920 shnilé. Hniloba švestek jest na první pohled patrnou a při řádném ohledání zboží mohla, ano musela býti již ve F. zjištěna. Nemůže proto žalovaná strana dovolávati se posledního odstavce čl. 347 obch. zák., že šlo o vady skryté, které lze i později vytýkati, a právem odvolací soud uznal, že pozastavení zboží pro vady teprve dne 22. září 1920 bylo opožděným.