Č. 4164.

Cesty (Čechy): 1. Příspěvek průmyslového závodu na udržování silnic podle § 3 zák. z 2. dubna 1867 č. 32 z. z. není omezen na silnice okresu, v němž závod má své sídlo. — 2. Kterak jest příspěvek ten vyměřiti?
(Nález ze dne 28. listopadu 1924 č. 16557).
Prejudikatura: Boh. 2080 adm.
Věc: František B. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze o příspěvek na udržování silnice.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Přípisem z 11. dubna 1922 sdělila osk ve V. firmě F. B. v P., že provozem nákladního automobilu firmy té vzniká okresu jako udržovateli silnice s.-p..ské vyšší náklad na udržování silnice té, který vypočten na 4140 K (30 m štěrku, 6 m droliny, 36 m rozprostření). Ve smyslu § 3 zák. z 2. dubna 1867 č. 32 z. z. uloženo firmě, aby tento obnos složila do okresní pokladny.
Přípisem z 24. října 1922 sdělila táž osk Fr. B., majiteli továren v P., že dle vykonaného šetření způsobena byla jízdou jeho nákladního automobilu, dovážejícího materiál na stavbu elektrárny a opravu domu v O., na okresní silnici o.-st..ské a části silnice s.-p..ské značná škoda a vyzvala jej, aby ve smyslu § 3 cit. zák. zaplatil paušální příspěvek na udržování uvedených tratí penízem 5750 K.
Proti oběma předpisům prostestoval F. B. v podáních, ve kterých popíral právo použíti § 3 cit. zák. na dané případy, a okolnost, že by automobily opatřené gumovými koly mohly na silnicích působiti škody, jakož i výši nákladů v přípisech uvedenou.
Po vykonané komisi, o níž sepsán protokol ze 27. června 1923, nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím podaným námitkám a usnesl se, aby příspěvek na udržování silnic s.-..ské, st.-o..cké a části s.-p..ské stanoven byl ve výši vyměřené svrchu uvedenými přípisy osk ve V.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost hájí právní názor, že § 3 zák. z 2. dubna 1867 č. 32 z. z. vztahuje se jen na průmyslové podniky, které se nalézají v onom okresu, ve kterém jsou silnice, na jichž udržování se příspěvek od vlastníka průmyslového podniku žádá. Poněvadž pak podniky st-lovy jsou v okresu z-ském a jde o okresní silnice okresu v-ckého, má stížnost za to, že cit. normy proti st-li již proto použíti nelze. Tento názor nemá v zákoně opory. Důvod, který povinnost k dávce dle § 3 cit. zák. zakládá, spočívá výlučně ve skutečnosti, že se k závodu průmyslovému nebo od něho koná kvalifikovaná nákladní doprava. § 3 nikde nestanoví, že vlastník podniku průmyslového jest povinen přispívati dávkou v § 3 stanovenou jen na udržování silnic okresních neb obecních okresu, resp. místa, v němž podnik má své sídlo. Naopak prvé slovo § 3 »kdekoli« a svrchu uvedený důvod povinnosti té dokazuje, že toho není potřebí, poněvadž ona kvalifikovaná nákladní doprava zřejmě může se díti i mimo okres, v němž podnik leží, a nelze míti za to, že by zákon, aniž to výslovně stanovil, byl chtěl jen proto vlastníka podniku sprostiti povinnosti udržovatele silnice za velkou škodu tím na silnici způsobenou odškodniti. — — —
Předpokladem, aby povinnost k dávce té byla odůvodněna, je ovšem, aby užívání silnice resp. silnic v minimální délce 200 m nákladními povozy podniku dálo se na velkou škodu silnice či silnic. Dávka ta je platem úhrnným, výměra její má býti přiměřena škodě provozem tím způsobené, kterou stanoví zsv, uváživ prve důkladně a spravedlivě všechny poměry (§ 3, odst. 2. cit. zák.).
Stížnost popírá, že nákladní automobil podniků st-lových na oněch silnicích způsobil škodu vůbec, a tvrdí, že skutečnosti pro posouzení škody té jakož i pro určení výše event. náhrady směrodatné, nebyly žal. úřadem vůbec vyšetřeny.
Žal. úřad opírá své zjištění, že doprava k podnikům a od podniků st-lových dála se nákladním automobilem a to v takovém rozsahu, že se zřejmě dála na velkou škodu silnic, o to, že užívání silnic nebylo v adm. řízení popřeno a že st-l byv vázán, aby v povolené mu lhůtě předložil doklady, jimiž by vyvrátil tvrzení osk ohledně počtu jízd a váhy nákladů, tvrzení ta nevyvrátil. Proto měl žal. úřad za to, že doklady osk-í předložené jsou naprosto správné a že proti nim st-l vůbec námitek míti nemůže. Proto a hledě k statistickým výkazům o dopravě na silnicích ve spisech založeným, vyslovil úřad, že byl příspěvek na udržování silnic osk-í zcela přiměřeně vyměřen a výše jeho řádnými doklady odůvodněna. Z adm. spisů je zřejmo, že okresní cestmistr předložil dvě statistiky: dle jedné z 20. června 1922 jezdilo nákladní auto st-lovo jednou denně po silnici sk.-p..ské, dle druhé, obsahující dobu od 1. května do 24. října 1922, vykonáno na silnici sk.-p..ské a st.-o..cké 296 jízd nákladním automobilem s průměrným nákladem 80 q a uvedeno, že náklad na »více udržování« činí 5750 K. V prvé statistice uveden průměrný roční náklad na udržování silnice v době předválečné, v době od r. 1909- 1918 a 1918-1924. Osk zjistila dne 19. června 1922, že na silnici st.-cké jsou hluboké automobilem vyryté koleje a na 2 místech hlubší prohlubně. Protokol o šetření provedeném žal. úřadem, konstatuje jediné, že jednáno o smírnou dohodu a že firma B. má do 14. července 1923 podati vyjádření o tom, že buď požadavek osk přijímá nebo že žádá za meritorní vyřízení svých námitek.
Z námitek, jež st-l byl proti předpisům obsaženým v přípisech osv-u z 11. dubna a 24. října 1922 podal, jde, že popíral větší škody na silnicích způsobené, bránil se proti tomu, by mu náhrada byla předpisována uváděje, že ani pro výši obnosů na něm žádaných v ničem není podkladu.
Že st-li byl sdělen obsah oněch statistik, ze spisů vůbec nevychází.
Vychází-li žal. úřad z toho, že st-l byl vyzván, aby předložil doklady, jimiž by vyvrátil tvrzení osk ohledně počtu jízd a váhy nákladů, a že ve lhůtě mu k tomu dané tak neučinil, je ovšem v rozporu se spisy admin. a nemůže žal. úřad svůj závěr, že proto veškerá udání osk jsou správná, o to vůbec opírati a tím se vyhnouti zákonem mu uložené povinnosti, aby zkoumal, zda dopravou nákladním automobilem podniku st-lova na oněch silnicích vznikla velká škoda a zda dávka, kterou osk po st-li žádá, je škodě té přiměřená.
Zákon nestanoví, jakým způsobem se tak státi má. Ony statistické výkazy a protokoly ve spisech založené, nehledě k tomu, že není vyvráceno tvrzení stížnosti, že statistiky nebyly st-li sděleny, netvoří pro řešení otázek těch dostatečný podklad.
Pokud jde o posouzení velké škody, nestačí zajisté pouhé faktum samo, že určitý počet jízd nákladním automobilem byl vykonán a že na silnici shledány rýhy.
Pokud jde o stanovení výše úhrnného platu, tu může dle povahy věci stanovení to státi se jen cestou nepřímou a jest ponecháno úřadu, jakou metodou se při tom bráti chce. Musí však zvoliti metodu takovou, která činí možný logický úsudek jak o míře opotřebování silnice — škody na ní způsobené — tak o přiměřenosti dávky. Z nař. rozhodnutí však vůbec není patrno, na jakém základě a jakou metodou žal. úřad dospěl k tomu, že stanovené obnosy odpovídají opotřebení silnic oněch nákladním automobilem st-lovým. Není ze spisů zřejmo, že si úřad opatřil data o nákladech celkového udržování silnic těch, o rozsahu celkového provozu na nich, a že pak srovnávaje rozsah dopravy podniků st-lových s rozsahem dopravy celkové, dospěl k určitému číslu, jež by odpovídalo výši nákladů dopravou podniků st-lových zaviněných. Zdá se, že žal. úřad bez jakýchkoli úvah a výpočtů přijal obnosy osk-í požadované. V tom je ovšem podstatná vada a muselo proto nař. rozhodnutí býti zrušeno dle § 6 zák. o ss. Bude věcí žal. úřadu, aby za součinnosti st-le zjistil nejen počet jízd nákladního automobilu podniků st-le, nýbrž i přibližný aspoň počet celkového provozu na silnicích těch za určitou dobu a celkový náklad udržovací a vypočetl pak poměrný úhrnečný příspěvek nebo, chce-li postupovati dle druhé možné metody, vyšetřil celkový náklad na tratě, o které jde, a srovnal jej s vyšetřeným nákladem na stejnorodou silnici s normální jízdou (bez nákladního automobilu) a tak vyšetřil poměrný plat úhrnečný, jímž je rozdíl mezi oběma náklady (srovnej nál. Boh. 2080 adm.).
Bude ovšem i věcí žal. úřadu, aby v novém rozhodnutí event. uvedl, za jakou dobu úhrnečná dávka ona má býti placena, a vyšetřil právní poměry firmy F. B., když stížnost právem vytýká jako vadu, že rozhodnutí, neuvádějíc za jakou dobu příspěvek onen má býti placen, je neúplným a mluvíc o firmě F. B. a adresováno jsouc v intimátu Františku B., je vadným.

Citace:

č. 4164. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 895-898.