NPD documents search: Váž. tr., 19 (1937)

— Čís. 335 dis. —
Čís. 335 dis.

Pro posouzení viny s hlediska kárného nerozhoduje, že se advokát dopustil závadného činu mimo výkon svého povolání, neboť je povinen dbáti cti a vážnosti stavu i mimo tento výkon.
Projeví-li advokát své politické smýšlení veřejně a mužně se za ně postaví do všech důsledků, nelze mu toto jeho jednání vytýkati s hlediska kárného, neporuší-li jím zároveň nějakou povinnost zákonem uloženou.
Je kárným přečinem zlehčení cti a vážnosti stavu, podnikl-li advokát anonymně a skrývaje se za jakési sdružení, konkurenční útok proti příslušníkům advokátního stavu v rozšiřovaných letácích, popouzejících k bojkotu židů pro jejich rasu a náboženství, za což byl odsouzen pro přečin podle § 14, čís. 2 zákona na ochranu republiky k těžkému trestu.
(Rozh. ze dne 6. listopadu 1937, Ds I 5/37.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advoikacie vyhověl odvolání zástupce komory z nálezu kárné rady advokátní komory, jímž byl obviněný advokát zproštěn obvinění z kárného přečinu, zrušil napadený kárný nález a uznal obviněného advokáta vinným kárným přečinem zlehčení cti a vážností stavu, spáchaným tím, že koncem srpna a začátkem září 1934 sepsáním a rozšiřováním letáku, v němž popuzoval veřejně k nepřátelským činům proti jednotlivým skupinám obyvatelstva pro jejich rasu, přivodil zahájení trestního řízení proti sobě a své trestní odsouzení.
Z důvodů:
Obviněný byl uznán vinným rozsudkem krajského soudu přečinem podle § 14, č. 2 zák. na ochr. rep., spáchaným tím, že v létě 1934 veřejně popuzoval k nepřátelským činům proti jednotlivým skupinám obyvatelů pro jejich rasu a náboženství, totiž závadným letákem, jím sepsaným a rozšiřovaným, k bojkotu proti židům: pro jejich rasu a náboženství. — Čís. 336 dis. —
Nalézací soud ovšem vyslovil, že čin se nestal z pohnutek nízkých
a nečestných, nýbrž vznikl z politického smýšleni obviněného. Leč přes
to je zprošťující kárný nález pochybený, pokud s ohledem na tuto pohnutku činu vyslovuje, že jím čest a vážnost stavovská dotčena nebyla.
Že se čin stal mimo povolání, není přirozeně rozhodné pro posouzení viny s hlediska kárného, neboť advokát je povinen (§ 2 kár. stat. a § 10, odst. 2 adv. ř.) i mimo povolání dbáti cti a vážnosti stavovské.
Že pak čin obviněného a následky, které toto jednání pro obviněného mělo, velmi citelně poškozují čest a vážnost stavovskou, je nasnadě.
Již faktum odsouzení pro trestný čin tak vážného rázu, úmyslně spáchaný, pro nějž byl obviněnému uložen těžký trest dvou měsíců tuhého vězení a pokuta 2 000 Kč, a faktum předchozího vzetí obviněného do vyšetřovací vazby po dobu přes dva měsíce trvající, jsou okolnostmi způsobilými otřásti důvěrou veřejnosti ve stav advokátský, ježto veřejnost usuzuje z jednání jednotlivého příslušníka stavu na celý stav. Na této zřejmé způsobilosti diskreditovati stav advokátský nemění v souzeném případě ničeho okolnost, že trestním soudem, nebylo uznáno na pohnutky nízké a nečestné, nýbrž bylo vysloveno, že se obviněný dopustil činu ze svého jednostranně zahroceného politického přesvědčení.
Pokud advokát projeví své politické smýšlení veřejně a mužně se za ně postaví do všech důsledků, nelze mu jistě s hlediska kárného toto jednání vytýkati, pokud tím zároveň neporuší nějakou povinnost, zákonem uloženou.
V souzeném případě však obviněný spáchal trestný čin anonymně a skrývaje se za název »Deutsche Liga zur Bekämpfung jüdischer Anmassung«, podnikl útok proti příslušníkům svého vlastního stavu advokátního. Slova letáku, že bezectně jednají Němci, kteří nechávají vydělávati židovské advokáty, svědčí o tom, že tu nejde o nějaké ideály, nýbrž o konkurenční boj při výdělku. Takový způsob konkurence jest ovšem neslučitelný s důstojností stavu advokátního.
Dlužno tudíž v jednání obviněného jak pro způsob provedení, tak i pro obsah jeho útoku proti určité skupině příslušníků stavu advokátního spatřovati přečin zlehčení cti a vážnosti stavu. Byl proto napadený kárný nález změněn, obviněný uznán vinným tímto kárným přečinem a odsouzen podle § 12 kár. stat. k přiměřenému trestu i k náhradě nákladů kárného řízení v obou stolicích.

Citace:

Čís. 335 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 635-636.