NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 898.

Běželo-li obyčejné řízení trestní a řízení před soudem lichevním vedle sebe pouze fakticky, aniž se stalo usnesení podle § 57 tr. ř., nebylo třeba výhrady veřejného obžalobce ve smyslu § 57 tr. ř., odstavec druhý.
(Rozh. ze dne 30. června 1922, Kr II 496/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovaní vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Uherském Hradišti ze dne 9. května 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným podle § 11 čís. 4 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl — a uvedl mimo jiné
v důvodech:
Ze zmatečních důvodů, uplatňovaných zmateční stížností obžalovaného, dlužno vyříditi především zmatečnost podle § 281 čís. 9 lit. b) tr. ř., kterou stížnost spatřuje v tom, že obžalovaný byl uznán vinným přečinem předražovaní přes to, že státní zastupitelství v Brně nevyhradilo si stíhání stěžovatele, když na něho dne 31. ledna 1920 podávalo u zemského trestního soudu v Brně obžalobu pro zločin krádeže a navrhovalo, by za účelem provedení řízení pro přečin řetězového obchodu bylo trestní řízení podle § 7 tr. ř. vyloučeno a odstoupeno krajskému soudu v Uherském Hradišti. Přes to, že tvrzení zmateční stížnosti jsou skutkově správna, není zmateční stížnost odůvodněna. Jak ze spisů vidno, nedošlo vůbec k soudnímu usnesení podle § 57 tr. ř., kterým by bylo bývalo trestní řízení vyloučeno k samostatnému provedení a dokončení, a trestní řízení jak pro zločin krádeže, tak pro přečin předřazování běželo vedle sebe jenom fakticky, aniž zde bylo soudní usnesení, vyžadované k vyloučení §em 57 tr. ř. odstavec prvý. Pro státního zástupce nebylo zde tedy důvodů, by podle druhého odstavce § 57 prohlásil, že si vyhrazuje stíhání stěžovatelovo pro přečin předřazování. Chtěl-li stěžovatel míti jistotu, zda státní zastupitelství trvá na stíhání pro přečin předražovaní, bylo mu volno, by podle § 57 odstavec třetí tr. ř. žádal prohlášení státního zástupce, zda se stíhání v tomto směru vzdal čili nic. Stěžovatel tak neučinil a trvá proto stíhací právo státního zastupitelství doposud po právu a nenastaly okolnosti, které by trestnost přečinu předražovaní, z něhož je nyní obviňován, zrušily.

Citace:

č. 898. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 363-364.