NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3556.

Žaloba nájemce na náhradu škody, jež mu byla způsobena tím, že pronajímatel mu znemožnil další užívání najatých místností, docíliv prý nepravdivým přednesem soudního svolení k výpovědi, přísluší výlučně na okresní soud (§ 49 čís. 5 j. n.).
(Rozh. ze dne 4. března 1924, R I 62/24.)
Žalobu o náhradu škody 16 486 Kč, jíž domáhal se nájemce na pronajímateli, ježto prý mu znemožnil užívání najatých místností, zadal žalobce na krajském soudě, jenž rozhodl o žalobě věcně, nezabývav se otázkou věcné příslušnosti. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením jako zmatečný a odmítl žalobu. Důvody: Poněvadž se jedná o rozepři ze smlouvy nájemní a jednati a rozhodovati se má o platnosti výpovědi smlouvy nájemní, jde tu o rozepři, spadající pod ustanovení §u 49, čís. 5 j. n., jež předpisuje, že veškeré rozepře ze smluv nájemních, pokud se netýkají ani jsoucnosti takové smlouvy ani placení činže, bez ohledu na cenu sporného předmětu, dále rozepře o výpovědi, odevzdání a převzetí pachtovaných aneb najatých předmětů náležejí na soud okresní. Byl tudíž krajský soud k rozhodování této rozepře nepříslušným a jest tato nepříslušnost toho druhu, že po rozumu §u 104 j. n. strany soudu tomu ani výslovným ujednáním podrobiti se nemohly. Když tedy krajský soud rozepři tuto projednal a rozhodl, je v tom zmatek po rozumu §u 477 čís. 3 c. ř. s. a bylo proto rozsudek i s předchozím řízením z úřední moci v sezení neveřejném zrušiti (§§ 43—104 j. n. 470, 471, 473 a 477, 478, 494 c. ř. s.). Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Právní názor odvolacího soudu jest v podstatě správný, neboť žalobkyně domáhá se náhrady škody proto, že jí žalovaný jako pronajímatel obchodní místnosti ve svém domě znemožnil další její užívání. Jde tedy zřejmě o rozepři, tkvící ve smluvním poměru nájemním, přičemž je nerozhodno, že žalobkyně na odůvodnění svého náhradního nároku tvrdí a vinu žalovaného v tom shledává, že svolení k výpovědi na soudě vylákal nepravdivým přednesem, že obchodní místnosti pronajaté žalobkyni nutně potřebuje pro sebe.

Citace:

Rozhodnutí č. 3556. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 321-322.