Čís. 8215.


Činí-li si na peníze složené na soudě podle § 307 ex. ř. nárok několik osob, dlužno o sporných nárocích jednati podle zásad §§ 283—287 ex. ř. u soudu exekučního, jenž jest od doby přikázání k vybrání jedině příslušným k rozhodnutí o tom, komu dlužno vydati složené peníze.
(Rozh. ze dne 11. srpna 1928, R I 604/28.)
Soud prvé stolice zamítl návrh na vydání peněz složených na soudě, rekursní soud návrhu vyhověl.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů.
Důvody:
Podle § 307 ex. ř. jest poddlužník v případě, že si na pohledávku, která byla přikázána k vybrání nebo na místě placení, činí nárok i jiné osoby, oprávněn složiti pohledávku na soudě. Složením na soudě není však exekuce na pohledávku ještě skončena. Činí-li si na složené peníze nárok více osob, dlužno o sporných nárocích jednati podle zásad § 283 až 287 ex. ř. u soudu exekučního, jenž jest k rozhodnutí o tom, komu dlužno pohledávku (složené peníze) vydati od doby přikázání k vybrání jedině příslušným. Vždyť soud, u něhož se stalo složení, není ani zpraven o nárocích, které se na složené peníze vznášejí, a v řízení nesporném nemůže rozhodovati o sporných nárocích na vydání. Ježto složené peníze přijal na soud soud procesní, který rozhodoval jen o obstávce složené pohledávky, ale který nebyl oprávněn rozhodovati o sporných nárocích na složené peníze — ale přes to o vydání rozhodl, překročil meze své působnosti, jeho rozhodnutí je zmatečné podle § 477 čís. 6 c. ř. s. a § 402 a 78, 51 ex. ř. Bylo proto usnesení vydáno soudem, jenž nebyl oprávněn o něm rozhodovati, a bylo je tedy a v důsledku toho i usnesení rekursního soudu zrušiti jako zmatečné. Soudu prvé stolice bude podle § 44 j. n. uvážiti, nejsou-li dány podmínky § 307 ex. ř. a nemá-li býti složený peníz odeslán na soud exekuční k dalšímu opatření.
Citace:
Ć. 4322. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 225-226.