NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Č. 9045.

Pojištění nemocenské: Následky § 20 odst. 2 zák. č. 221/24 nastanou, nebyl-li zaměstnanec u nemoc, pojišťovny přihlášen včas, ať se tak stalo úmyslně či nedopatřením.
(Nález ze dne 7. února 1931 č. 1587.)
Prejudikatura: Boh. A 7441/28, 8684/30.
Věc: Alois U. v T. proti zemské správě politické v Praze o pojištění nemocenské.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v T. nevyhověla rozhodnutím z 18. dubna 1928 odporu Aloise U. proti výměru okr. nemoc, pojišťovny v T. z 26. listopadu 1927, jímž byl Alois U., továrník v T., uznán povinným, aby pojišťovně nahřadil dle § 20 odst. 2 zák. č. 221/24 náklad ve výši 5375 Kč 10 h, který pojišťovna učinila za dělnici Louisu Ch., vstoupivší do zaměstnání dne 8. listopadu 1926; osp uznala, že Alois U. je povinen dle § 20 odst. 2 zák. č. 221/24 k náhradě nákladu, učiněného skutečně ústavem ve výši 5163 Kč 10 h, poněvadž Louisa Ch. podle dobrozdání ošetřujícího lékaře ústavního již dne 25. listopadu 1926, tedy před ohlášením, učiněným dne 26. listopadu 1926, byla nemocnou, t. j. potřebnou lékařského ošetření a léků.
Nař. rozhodnutím nevyhověl zsp. v Praze odvolání Aloise U. proti nálezu osp-é a potvrdila nález ten ze správných důvodů v něm uvedených; k námitce odvolání, že opožděné přihlášení zaměstnankyně se nestalo úmyslně, nýbrž opomenutím, připomenula zsp, že takováto okolnost nemůže před zákonem omlouvati, protože právě v zájmu pojišťoven byla zaměstnavatelům uložena přihlašovací povinnost. Neučiní-li tak zaměstnavatel způsobem, jak zákon vyžaduje, musí nésti nepříznivé následky, které zákon k tomuto opomenutí pojí.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil: —
Ve směru skutkovém zjistil žal úřad, že Louisa Ch., vstoupivší do zaměstnání u st-le již dne 8. listopadu 1926, byla přihlášena k pojištění u okr. nemoc, pojišťovny v T. teprve dne 26. listopadu 1926, ač již před tím dne 25. listopadu 1926 byla nemocnou, t. j. potřebnou lékařského ošetření a léků. Nepopíraje, že přihláška k pojištění dle zák. č. 221/24 se stala až po uplynutí lhůty, stanovené §em 17 tohoto zák., spatřuje st-l nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že žal. úřad shledal jej povinným k náhradě, neuznav správnost námitky st-lovy, že tendencí předpisu 3. odstavce § 20 zák. je činiti zaměstnavatele zodpovědná jen za vědomé opomenutí přihlášky, nikoli však — jak se to stalo v daném případě — za nedopatření přihodivší se podřízenému úředníku, jemuž bylo svěřeno obstarávání přihlášek k pojištění. Námitku tuto neuznal nss důvodnou.
St-l přehlíží, že ustanovení 2. odstavce § 20 zák. č. 221/24 pojí následky v tomto předpise vytčené k pouhé skutečnosti, že pojištěnec nebyl přihlášen vůbec, nebo byl přihlášen nenáležitým způsobem nebo pozdě, aniž požaduje, aby zanedbání to bylo vědomé. Znění 2. odstavce § 20 zák. č. 221/24 v podstatě se kryje s dřívější normou § 32 nemoc. zák. č. 33/1888 ř. z., kterou vyložil již nss v nál. Boh. A 7441/28 v ten rozum, že norma tato má za účel zajistiti, aby zaměstnavatelé povinnosti jim uložené dostáli, a má povahu pořádkové pokuty, které se zaměstnavatelé mohou vyhnouti jedině přesným zachováváním předpisu o povinnosti ohlašovací, aniž jest třeba, aby přihláška byla zameškána zaviněním zaměstnavatelovým, pokud se týče jednáním vědomým. Míjí se proto cíle veškeré vývody stížnosti, které připínají se k mylnému předpokladu, že lze použiti předpisu 2. odstavce § 20 zák. č. 221/24 pouze při opomenutí vědomém (srov. Boh. A 8684/30).

Citace:

č. 9045. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 366-367.