Čís. 15475.Zásady, že se závaznost skripturního směnečného aktu nezrušuje zánikem konkrétního směnečného závazku podle občanského práva, jest užiti i na rukojemský závazek. Ústní ujednání, že rukojemský závazek bude sloužiti ke krytí nového závazku, má týž právní účinek jako vystavení nové směnky.(Rozh. ze dne 7. října 1936, Rv II 613/36.)Stejně: Sb. n. s. čís. 14511.V námitkách proti směnečnému, platebnímu příkazu uvedl žalovaný, že zápůjčka 20000 Kč, za niž se směnečně zaručily byla žalobci (jeho indosantu) hlavním dlužníkem zaplacena. Po zaplacení této zápůjčky vypůjčil si hlavní dlužník od indoisanta žalobcova sice ještě další částku 10000 Kč, která jest na něm, žalovaném, nyní vymáhána, ale za tuto zápůjčku se již žalovaný, jak tvrdí, nezaručil a směnka byla věřitelem vyplněna svémocně a proti jeho vůli. Nižší soudy ponechaly směnečný platební příkaz v platnosti, prvý soud z těchto důvodů: Žalovaný ujednal s věřitelem ještě dříve, než tento hlavnímu dlužníku dalších 10000 Kč zapůjčil, že směnečná záruka daná pro první zápůjčku per 20000 Kč bude platiti i pro další zápůjčku 10000 Kč. I když pak původní zápůjčka 20000 Kč zaplacením zanikla, nebyla tím ještě zrušena závaznost podpisu žalovaného na sporné směrnice jako skripturního aktu Samého, a tím, že žalovaný dal později souhlas k tomu, aby garanční závazek dle původní směnky platil i pro pozdější zápůjčku 10000 Kč hlavnímu dlužníku poskytnutou, vznikla nová směnečná obligace. Trvající abstraktní směnečný závazek byl tu základem nového konkrétního směnečného závazku (viz zásady obsažené v rozhodnutí čís. 14511 Sb. n. s.). Proto nebyla tedy sporná směnka vyplněna neprávem. a proti úmluvě ujednané mezi věřitelem, a žalovaným a jest proto žalovaný jako ručitel na směnce podepsaný povinen směnečnou pohledávku zaplatiti.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Třeba sice přisvědčiti právnímu názoru žalovaného, že původní závazek zaplacením zapůjčené částky 20000 Kč zanikl a že tím zaniklo i právo cedenta — indosanta Aloise K. směnečný rukojemský závazek proti žalovanému uplatňovati, pokud jde o krytí tohoto původního závazku. Žalovaný však sjednal s Aloisem K. ústní úmluvu, podle které měla směnka sloužiti ke krytí nového závazku ze zápůjčky do. výše 10000 Kč. Touto úmluvou věřitel nabyl práva uplatňovati směnečný rukojemský závazek dovolatele do této výše. Právní existence směnky jakožto cenného papíru, v němž jest abstraktní závazek ztělesněn, nezanikla a není právní překážky, aby tohoto — abstraktně ještě existujícího — směnečného závazku bylo úmluvou stran použito ke krytí nového obecnoprávního závazku. Tato právní zásada jest vyslovena v rozh. čís. 14511 Sb. n. s. Mýlí se žalovaný, když vyvozuje, že tuto právní zásadu nelze aplikovati na rukojemský závazek, protože obecnoprávní pravidlo vyžaduje k platnosti takového závazku písemné formy, která by byla podle názoru dovolatelova zachována podpisem nové směnky, ne však ústní dohodou o účinnosti staré směnky. Z uvedené právní zásady vyplývá, že tato dohoda má i v tomto směru tentýž právní účinek jako vystavení nové směnky — převzetí nového směnečného závazku — a jest lhostejné, zda jde o směnečné krytí rukojemského nebo přímého dluhu a zda jest sám směnečný závazek rukojemským závazkem.