Čís. 4289.

»Promlouváním« ve smyslu § 303 odst. 2 tr. zák. jsou jakékoliv úvahy a proslovy, mající na rozdíl od úvah ryze náboženských a mravních, myšlenkový vztah k předmětům v zákoně blíže označeným.
Školská výchova jest věcí nejen státního, nýbrž i politického života ve smyslu druhého odstavce § 303 tr. zák.
Zákon nevyžaduje, by pachatel přečinu podle druhého odstavce § 303 tr. zák., kritisuje platné zákony a nařízení vládní, jmenoval a přesně označil určitý zákon nebo nařízení, které podrobuje kritice.
Jde o kritiku platných zákonů o školství ve smyslu § 303 tr. zák. odst. druhý, mluvil-li kněz, vykonávaje kazatelský úřad, všeobecně o tendenci zákonů jako protináboženských, najmě o zákonné úpravě školské otázky, a tvrdil-li, že škola je vybudována na týchž (protináboženských) základech, a že proto jest škole přičísti k vině veškeré zločiny, o nichž se čte v novinách.
(Rozh. ze dne 30. září 1931, Zm I 835/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Písku ze dne 23. září 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 303 odst. 2 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost považuje rozsudek za právně vadný, domnívajíc se, že zjištěná řeč stěžovatelova nebyla kritikou zákona nebo vládního nařízení, nebyla prý ani »promlouváním« toho druhu, jaké má na mysli zákon v druhém odstavci § 303 tr. zák. Nejen doslov závadného výroku, nýbrž i jeho smysl a účel jsou předmětem skutkového zjištění rozsudkového, a s hlediska hmotněprávní výtky jest zkoumati, zda skutková zjištění toho druhu odpovídají právním pojmům zákona. Ve směru tom má nalézací soud za prokázáno, že obžalovaný mluvil s určitého stanoviska proti různým zařízením státní správy a výchovy, že mluvil o věcech, týkajících se státního života, nepatřících k náboženskému úkonu, že kritisoval tak, promlouvaje o parlamentu a v něm o lidech bez vyznání, vydávání zákonů a platné zákony a nařízení, najmě o školství, a směřoval tak svými výroky k tomu, by byly věci a poměry, dotýkající se zájmů všeho obyvatelstva upraveny jinakým způsobem než dosud, a to způsobem odpovídajícím snahám a zájmu náboženského vyznání katolického. K tomuto skutkovému zjištění zmateční stížnost vůbec nepřihlíží. Zákon nevyžaduje, jak se zmateční stížnost domnívá, by pachatel onoho přečinu, kritisuje platné zákony a nařízení vládní, jmenoval a přesně označil určitý zákon nebo nařízení, které podrobuje kritice. Stěžovatel mluvil všeobecně o tendenci zákonů jako protináboženských, najmě o zákonné úpravě školské otázky, že prý škola je vybudována na týchž základech, a tvrdil, že proto je škole přičísti k vině veškeré zločiny, o nichž se čte v novinách; tím kritisoval platné zákony o školství; je tudíž předmět jeho kritiky konkretisován dostačujícím způsobem. Nevyžaduje podrobnějšího rozboru a úvah, že školská výchova občanstva jest jedním z předních úkolů státního života. Stát se také svým zákonodárstvím a činností svých správních orgánů ujal úpravy školství, najmě i v otázce, na kterých podkladech má býti vybudováno a vedeno. V této příčině je školská výchova také předmětem programů politických stran a politických zájmů, a jest tudíž věcí nejen státního, nýbrž i politického života. Obžalovaný sám doznal a též ve zmateční stížnosti opakuje přiznání, že poukazoval ve svém proslovu při úkonu náboženském, že beznáboženská výchova v rodinách a částečně i ve škole zaviňuje, že se nedospělá mládež dopouští různých zločinů. Zjišťuje-li však kromě toho rozsudek, že obžalovaný výroky, jimiž kritisoval zákony a nařízení o školství, směřoval k tomu, by věci a poměry, týkající se zájmů všeho obyvatelstva, byly upraveny jinakým způsobem než dosud, a to způsobem odpovídajícím snahám a zájmům náboženského vyznání katolického, zasahoval-li tudíž svými úvahami do otázek, jež jsou jednak předmětem státní úpravy, jednak předmětem usilování politických stran, jest proslov toho druhu »promlouváním« ve smyslu § 303 tr. zák. druhý odst. Pojmem tím rozumí zákon jakékoliv úvahy a proslovy, mající na rozdíl od úvah ryze náboženských a mravních myšlenkový vztah k předmětům, jež zákon blíže označuje.

Citace:

Čís. 4289. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 502-503.