Č. 9268.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Nárok hypotekárního věřitele, který — nabyv nemovitosti nucenou dražbou — se svojí pohledávkou vyšel zcela nebo z části naprázdno, na přípočet schodku k nabývací hodnotě při vyměření dávky nutno — pod ztrátou jeho — uvésti v přiznávce (§ 7 odst. 1, § 16 odst. 1 a § 17 dávk. prav. č. 143/22 Sb. ).
(Nález ze dne 15. května 1931 č. 7496).
Prejudikatura: Boh. A 8465/30.
Věc: Tatra banka, filiálka v R. proti zemskému úřadu v Bratislavě o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem obecního starosty obce H. z 10. srpna 1927 byla st-lce vyměřena dávka z převodu nemovitostí trhovou smlouvou z 5. května 1927, a to na základě nabývací ceny 12 000 Kč a zcizovací ceny 30 000 Kč. Odvolání, které uplatňovalo, že st-lka nabyla zcizených nemovitostí v exekuční dražbě za 12 000 Kč, při tom však vyšla na prázdno s hypotekárními pohledávkami v částce 61 809 Kč, zjištěnými na pozemcích Andreje M. a spol., které tehdy byly v dražbě, obecní zastupitelstvo zamítlo, kdežto okr. úřad dalšímu odvolání vyhověl a převod osvobodil od dávky, poněvadž, béře-li se zřetel na schodek utrpěný na hypotekárních pohledávkách, není tu žádného přírůstku hodnoty. K odvolání obce zrušil žal. úřad rozhodnutí okr. úřadu v podstatě proto, že st-lka v přiznání jí podaném se nedomáhala toho, aby ztráta při nucené dražbě na hypotekární pohledávce utrpěná byla ve smyslu § 7 odst. 2 dávk. prav. k nabývací ceně připočtena, jak bylo její povinností podle odst. 2 § 16 dávk. prav., který předpisuje, aby okolnosti, na základě nichž se činí při vyměřování dávky nárok na výhodu (přípočty atd.), v přiznání byly uvedeny a hodnověrně dokázány, jinak se na ně při vyměření dávky nebude hleděti; z toho následuje, že okolnost tu nemůže dodatečně v cestě instanční uplatňovati, a právem proto obecní úřad vyměřil dávku dle udání v přiznání.
O stížnosti uvážil nss toto:
St-lka namítá, že nelze použíti v daném případě ustanovení § 16 odst. 2 dávk. prav., ježto zjištění ztrát ve smyslu § 7 odst. 2 dávk. prav. je podstatnou náležitostí pro vyšetření základů pro vyměření dávky, a že byla tudíž obec povinna přiznání neúplné ve smyslu § 17 odst. 2 a § 16 odst. 1 dávk. prav. doplniti, vyzvouc stranu k podání vysvětlení, resp. osvědčení o případné ztrátě na pohledávce; nestalo-li se tak, že možno přiznání opraviti i v řízení odvolacím.
Z obsahu výtky je patrno, že st-lka nenamítá nic proti názoru žal. úřadu, že, jde-li o výhody ve smyslu § 16 odst. 2 dávk. prav., jest je v přiznání uplatňovati, sice že strana pozbývá nároku na ně a nemůže je tedy vznésti teprve během opravného řízení; spor točí se jen o to, zda připočtení prokázaného schodku na hypotekárních pohledávkách k nabývací ceně podle § 7 odst. 2 dávk. prav. jest pokládati za výhodu ve smyslu § 16 odst. 2 dávk. prav. St-lka je názoru, že tomu tak není, kdežto žal. úřad sdílí opačný názor. Stanovisko st-lky neshledal nss správným.
Pokud jde o stanovení hodnot, jejichž rozdíl tvoří podle § 3 dávk. prav. dávce podléhající přírůstek hodnoty, vycházejí dávk. pravidla ze zásady, že za zcizovací a nabývací hodnoty platí zjištěné ceny zcizovací a nabývací, tedy ceny, za něž nemovitost byla zcizena neb nabyta. Se zásadou tou souhlasí, pokud jde o hodnotu nabývací, předpis § 7 odst. 2 věta 1 dávk. prav., jenž stanoví, že bylo-li nemovitostí nabyto nucenou dražbou, platí za nabývací cenu nejvyšší docílené podání, tudíž zase jen cena, za niž nemovitostí skutečně bylo nabyto. Výjimku z této zásady stanoví dávková pravidla v cit. předpisu ve prospěch hypotekárního věřitele, jenž nemovitostí nabyl nucenou dražbu, připouštějíce, aby hypotekární věřitel, jenž se svou pohledávkou zcela nebo z části vyšel na prázdno, tento prokazatelný schodek až do výše zjištěné odhadní hodnoty k nabývací ceně (nejvyšší podání) si připočetl (§ 7 odst. 2 věta 2).
Z této úpravy je patrno, že se tu poskytuje výjimkou ze zásady první věty hypotekárnímu věřiteli individuelní výhoda, jejíž předpoklady musí po případě prokázati. Jde-li o takovou výhodu, pak nutno vztáhnouti na ni i zcela všeobecně znějící ustanovení § 16 odst. 2, podle něhož okolnosti, na základě kterých se činí nárok na výhody při vyměření dávky, nutno pod ztrátou nároku (srovn. Boh. A 8465/30) v přiznání uvésti.
Ježto není sporu o tom, že výhodu tu v přiznání st-lka neuplatňovala, právem vyslovil žal. úřad preklusi její, nevzav zřetele na to, že ji uplatnila v odvolání.

Citace:

č. 9268. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 866-867.