NPD documents search: Všehrd, 12 (1931) - B. Mendl: Hospodářský vývoj Evropy.

Čís. 248.

Zneuctěním ve smyslu § 506 tr. zák. jest porušení panenské cti zahájením mimomanželských styků pohlavních.
Svůdce nespadá pod sankci § 506 tr. zák., nesplnil-li přípověď manželství proto, že se později dozvěděl, že svedená žena vedla nepořádný život.
(Rozh. ze dne 4. září 1920, Kr I. 650/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal ku zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. června 1920 byl porušen zákon, rozsudek ten se zrušuje a obnovuje se rozsudek okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. února 1920, jímž byl obviněný Rudolf H. sproštěn podle § 259 č. 3 tr. ř. z obžaloby pro přestupek podle § 506 tr. z. a soukromá účastnice Eleonora K. odkázána dle § 366 tr. ř. se soukromoprávními nároky na pořad práva soukromého.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. února 1920 sproštěn byl Rudolf H. vedle § 259 č. 3 tr. ř. z obžaloby pro přestupek dle § 506 tr. z., jehož prý se dopustil tím, že v březnu 1919 v Čes. Budějovicích svedl nesplněnou přípovědí manželství a zneuctil Eleonoru K. Okresní soud vzal sice svedení Eleonory K. za prokázané, neshledal však, že nesplnění slibu manželského nestalo se bez důvodů, nýbrž proto, že obžalovaný se dozvěděl, že K-ová byla pro zločin dle §§ 5 a 85 tr. z. trestána a že porodila mimo manželství dítě, jež nebylo jím splozeno. K odvolání veřejného obžalobce byl obžalovaný rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Čes. Budějovicích ze dne 12. června 1920 přestupkem uvedeným uznán vinným a odsouzen k příslušnému trestu. Odvolací soud stejně jako okresní soud nalézací dospěl k přesvědčení, že obžalovaný Eleonoru K. svedl, ale neuznal důvody nesplnění slibu manželského za dostatečné. Rozsudek odvolacího soudu uvádí, že K-ová arciť byla před tím, nežli obžalovaný s ní známost si učinil, pro zločin §§ 5, 85 ku čtyřměsíčnímu žaláři odsouzena, že však tato okolnost nemůže jí dnes, kdy se poctivě živí, nikým býti vyčítána a že bylo věcí obžalovaného, by před započetím svého poměru s K-ovou se o její pověsti řádně informoval. Další tvrzení obžalovaného, že K-ová byla s jiným mužem v těhotenství, není prý ničím dokázáno. Ani rozsudek soudu prvé stolice ani rozsudek soudu odvolacího nezabýval se zneuctěním, jež vedle svedení jest v § 506 tr. z. obsaženo. Zneuctěním ve smyslu § 506 tr. z. jest porušení panenské cti zahájením mimomanželských styků pohlavních. Pozbyla-li dívka již panenské své neporušenosti, pohlavní zneuctění bylo již provedeno a nemůže se opakovati při nějaké souloži následující. Poněvadž Eleonora K. sama doznala, že již před obžalovaným H. měla pohlavní styky s jinými muži, nelze nazvati potomní její obcování s obžalovaným H. zneuctěním a tím padá tento zákonný znak. Vzhledem k uvedenému nebylo by třeba zabývati se otázkou, zdali obžalovaný z vážných důvodů odepřel slibu svému dostáti, kdyby i v té příčině soud odvolací nebyl vyslovil názor právně mylný, že totiž bylo věcí obžalovaného, by se před započetím svého poměru s K-ovou o její pověsti — že byla odsouzena pro zločin — řádně informoval. Informace taková namnoze není ani možná, již z toho důvodu, že trestní rejstřík není určený pro veřejnost. I kdyby tu tedy bylo zneuctění, vyskytla se dodatečně taková okolnost, pro kterou obžalovaný, nesplniv slib manželství, nespadal pod sankci § 506 tr. z. Zmateční stížnost tvrdí sice ještě, že se ani soud prvé stolice ani soud odvolací nezabývaly správně pojmem svedení a pokud je zjistily, že se tak nestalo způsobem předepsaným v § 270 č. 6 tr. ř.; dále tvrdí zmateční stížnost, že bylo také důvodné podezření, že Eleonora R. byla již s jiným mužem těhotnou, když s ní obžalovaný začal známost, a že by tedy tu byla i další okolnost k neplnění slibu manželského. V těchto dvou bodech vybočuje však zmateční stížnost k zachování zákona z mezí § 33 tr. ř., neb touto cestou možno přezkoumávati jenom porušení zákona, a nikoliv výsledky volného uvážení soudcovského, které v přestupkovém řízení není vůbec možno přezkoumávati. (§§ 362 č. 3 tr. ř., 480 odst. 2 tr. ř.).

Citace:

Čís. 131. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 196-198.