NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2394.

Ustanovení §u 24 (1) vyrovn. řádu vztahuje se též na příslušenství pohledávek, požívajících přednostního práva.
(Rozh. ze dne 20. března 1923, R I 262/23.)
Usnesením vyrovnacího soudu ze dne 17. srpna 1922 bylo o jmění
dlužníka zahájeno vyrovnací řízení. Žalobou, podanou dne 1. září 1922 na okresním soudě, uplatňovali vymáhající věřitelé proti dlužníku mzdové pohledávky. Rozsudkem ze 14. září 1922 byla dlužnice právoplatně odsouzena zaplatiti mzdy a útraty sporu. K vydobytí útrat sporu zažádali vymáhající věřitelé 30. listopadu 1922, kdy řízení vyrovnací nebylo ještě skončeno, u okresního soudu za povolení exekuce na dlužníkovy movitosti. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní
soud exekuční návrh zamítl.
Důvody: Dle §u 10 vyr. ř. nelze po zahájeni vyrovnacího řízeni pro pohledávku proti dlužníku na jeho věcech nabýti soudcovského práva zástavního ani práva na uspokojení.
Pohledávky přednostní nejsou dotčeny zahájením vyrovnávacího řízení.
Dle §u 23 čís. 3 požívají práva přednostního pouze pohledávky zaměstnanců dlužníkových z platu služebních za poslední rok před zahájením řízení, jakož i nároky těchto osob pro předčasné zrušení služebního poměru, dle §u 24 jest však přednostním pohledávkám postaveno na roveň pouze takové příslušenství, jež vzniklo až do zahájení vyrovnávacího řízení. Příslušenství později vzniklému nepřísluší toto pořadí a tudíž ani přednostní právo, nýbrž dlužno je posuzovati dle §u 10
vyr. ř. jako ostatní pohledávky proti dlužníkovi.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Právní názor dovolací stížnosti, že se ustanovení §u 24 vyr. ř. na pohledávky, požívající přednostního práva, nevztahuje, není udržitelným. § 24 vyr. ř. obsahuje ohledně příslušenství a pohledávek náhradních ustanoveni, jako § 54 konk. ř. a nečiní rozdílu mezi pohledávkami požívajícími přednostního práva (§ 23 vyr. ř.) a pohledávkami jiných věřitelů, které by v úpadku náležely do třetí třídy, právě tak, jako § 54
konk. ř. nečiní rozdílu mezi pohledávkami určitého pořadí, zejména
mezi pohledávkami první a druhé třídy, jež jsou totožný s pohledávkami,
uvedenými pod číslem 2 až 5 v §u 23 vyr. ř., a pohledávkami třetí třídy.
Z toho plyne, že, i když pohledávky požívající přednostního práva dle
§u 10 čís. 4 vyr. ř., nejsou dotčeny vyrovnávacím řízením a věřitelé takových pohledávek musí býti dle §u 46 čís. 2 vyr. ř. úplně uspoko- jeni, tyto výhody hlavního nároku neplatí pro příslušenství takovýchto
pohledávek, vzniklo-li teprve po zavedení vyrovnávacího řízení, při
čemž se podotýká, že toto příslušenství dle §u 27 vyr. ř. vůbec nemůže býti uplatňováno ve vyrovnávacím řízení, jde-li o úroky nebo náklady vzniklé jednotlivým věřitelům z jejich účasti v řízení. Nebylo proto dovolací stížnosti vyhověti a odkazují se stěžovatelé jinak na správné odůvodnění napadeného rekursního rozhodnutí.

Citace:

Rozhodnutí č. 2394. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 462-463.