NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6362.

Jde o nedovolenou výhodu ve smyslu §u 47 vyr. ř., převzal-li rukojmí závazek za dluh věřitelův u firmy A, třebas ve vyrovnání byla firma B, dlužnice téhož věřitele, jen když převzetí závazku stalo se proto, by se věřitel uvolil hlasovati pro vyrovnání firmy B.
(Rozh. ze dne 12. října 1926, Rv 2 554/26.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný, že podepsal směnky jakožto rukojmí za pohledávku žalující banky u firmy E. jen proto, by pohnul žalobkyni, aby hlasovala jako věřitelka pro vyrovnání firmy M. Procesní soud prvé stolice směnečný platební příkaz zrušil, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a, přikloniv se k názoru nižších soudů, že podpis směnek žalovaným dlužno pokládati za nedovolenou výhodu ve smyslu §u 47 vyr. ř., uvedl dále v
důvodech:
Dovolatelka má za to, že nelze mluviti o nedovolené výhodě podle § 47 vyrov. ř. proto, poněvadž firma E. jest samostatným právním podmětem, odlišným od vyrovnávajícího se dlužníka, nešla do vyrovnání a není také v žádném vztahu k věřitelstvu firmy M., takže tím, že žalovaný převzal rukojemský závazek za firmu E. a nikoli za vyrovnávajícího se dlužníka, nedostalo se žalobkyni na úkor ostatních věřitelů firmy M. zvláštní výhody. Dovolatelka však přehlíží, že ona jest věřitelkou jak firmy M. tak i firmy E. a že se zajištění její pohledávky u posléz uvedené firmy žalovaným stalo jen z podnětu vyrovnacího řízení firmy M. a v souvislosti s ním. Výhoda její spočívá v tom, že vedle 27% kvóty ve vyrovnávacím řízení firmy M. získala záruku pro další svoji pohledávku u firmy E. a to jen vzhledem k vyrovnacímu řízení oné firmy, totiž za to, že se uvolila hlasovati pro vyrovnání. Zabezpečila si tedy žalobkyně pro případ, že by firma E. svému závazku nedostála, uspokojení své pohledávky, která by byla po případě zcela nebo z části ztracena, na rukojmím, takže by z podnětu vyrovnání firmy M. měla větší prospěch hmotný, než ostatní věřitelé této firmy. K tomu sluší ještě uvésti, že zákon vylučuje jakékoli zjevné nebo skryté výhody pro jednotlivé věřitele a že jest nerozhodno, zda takové výhody měly také úspěch. Jest tedy lhostejno, zda záruka žalovaného za dluh firmy E. měla již v době úmluvy a podpisu směnek význam, či zda snad majetkové poměry firmy E. byly takové, že se dalo očekávati, že se žalobkyni dostane plného uspokojení ze jmění této společnosti.

Citace:

č. 6362. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 401-402.