NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13791.

Vystupuje-li z veřejné obchodní společnosti o dvou společnících jeden společník, nelze vůbec zapsati do rejstříku jeho vystoupení, nýbrž zrušení společnosti.
(Rozh. ze dne 21. září 1934, Rv II 668/32.)
Veřejnou obchodní společnost P. a K. tvořili Šalomon K. a Alfred P. Mezi společníky došlo k dohodě, podle níž měl Alfred P. převzíti obchod společenské firmy se všemi aktivy a pasivy, kdežto Salomon K. měl obdržeti auto. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se Salomon K. na Alfredu P-ovi, by žalovaný byl uznán povinným dáti souhlas k výmazu. Šalomona K-a jako veřejného společníka protokolované firmy P. a K. z obchodního rejstříku a za tím účelem podepsati legalisovanou žádost ku provedení této změny v obchodním rejstříku, jinak že se provede výmaz veřejného společníka Salomona K-a z prot. firmy P. a K. na základě roz¬ sudku. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Při zrušení veřejné společnosti, sestávající ze dvou společníků, mohou nastati tyto případy: a) Veřejní společníci se vypořádali o jmění společenském a firma má zaniknouti. V tom případě není třeba likvidace a tu kromě oznámení o zrušení společnosti, které může učiniti i jeden společník, mají oba společníci ohlásiti ihned též zánik firmy (čl. 129, 25 obch. zák.). b) Společníci se spolu nevypořádali o společenském jmění a likvidují. V tomto případě mají oba ohlásiti zároveň též likvidátory (čl. 129, 135 obch. zák.), neboť zápis likvidace nemůže se státi bez ustanovení likvidátorů a zapsání likvidační firmy (rozh. býv. nejv. soudu ve Vídni ze dne 26. června 1883 čís. 7586 sbírka Adler-Clemens čís. 1091). c) Společníci se vypořádali tak, že jeden z nich převzal aktiva a pasiva a povede závod jako jediný majetník pod dosavadní firmou, k čemuž druhý společník, jehož jméno je ve firmě, musí dáti výslovné svolení (čl. 24, 22 obch. zák.). V tomto případě mají oba společníci ohlásiti zrušení společnosti a že je nadále jediný majitel (čl. 129, 19, 22, 24). d) Společníci se vypořádali tak, že jeden z nich převzal aktiva a pasiva, povede závod jako jediný majetník pod svým jménem neb pod novou firmou. V tomto případě mají oba společníci ohlásiti zrušení společnosti a zánik firmy. Ke všem těmto případům se podotýká, že zrušení společnosti a zánik firmy jsou dva různé pojmy, neboť zrušení společnosti nemusí míti v zápětí zánik firmy a mezi zrušením veřejné společnosti a zánikem firmy musí nastati buďto vypořádání obou společníků o společenském jmění nebo likvidace. Zrušeni společnosti může opověděti do rejstříku jen jeden společník, kdežto vypořádání o jmění společenském, likvidaci, zánik firmy nebo její vedení pod jedním majitelem musí ohlásiti oba společníci. Podle žalobcova udání byla v době vydání napadeného rozsudku společnost zapsána jako zrušená v likvidaci bez stanovení likvidátorů. Vystoupení společníka z veřejné společnosti již zrušené a v likvidaci nemůže býti ve smyslu čl. 12 obch. zák. zapsáno do obchodního rejstříku (rozh. nej v. s. čís. 8754). Než k tomu není ani třeba v souzeném případě poukazovati, neboť jde o veřejnou společnost o dvou společnících a, vystoupí-li z takové společnosti jeden společník, nelze vůbec zapsati do rejstříku jeho vystoupení, nýbrž zrušení společnosti (rozh. býv. nejv. s. ve Vídni ze dne 18. září 1894 čís. 8462, Adler-Clemens čís. 1802). Je proto žalobní prosba, kterou se žalobce domáhá toho, aby byl vymazán z této jen dvoučlenné veřejné společnosti, neproveditelná a nezákonná.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc po právní stránce v podstatě správně. Obzvláště jest přisvědčit! jeho právnímu názoru, že, vystoupí-li z veřejné obchodní společnosti o dvou společnících jeden společník, nelze vůbec zapsati do rejstříku jeho vystoupení, nýbrž zrušení společností a že je proto žalobní prosba neproveditelná a nezákonná, neboť společnost o jednom členu jest pojmově nemožná. Nesejde proto na tom, že se žalovaný zavázal dáti souhlas k výmazu žalobce jako veřejného společníka z obchodního rejstříku a podepsati mu za tím účelem legalisovanou žádost, a nesejde ani na tom, zda dovolatel zamýšlí podati příslušnou opověď u rejstříkového soudu ihned, či později, neboť nelze seznati, že by se později stal zápis dovolatelem zamýšlený možným. Dovolatel připouští, že společnost byla zrušena a že její zrušení bylo zapsáno do obchodního rejstříku. Stala-li se skutečně mezi stranami dohoda o majetkových poměrech, neměla ovšem býti zapsána likvidace společnosti, avšak tato okolnost jest pro řešení tohoto sporu bezpodstatná, a netřeba se proto zabývati otázkou, zda vystoupení společníka z veřejné společnosti již zrušené a v likvidaci může býti zapsáno do obchodního rejstříku. Marně se dovolává žalobce ustanovení čl. 24 obch. zák., neboť ten vůbec nestanoví povinnost k výmazu vystoupivšího společníka z obchodního rejstříku. Otázku nadhozenou dovolatelem, jakým způsobem lze provésti dohodu stran v obchodním rejstříku, netřeba řešiti v tomto sporu.

Citace:

Čís. 13791. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 121-122.