Čís. 1225.

Pod skutkovou podstatu zločinu podvodu dle §u 199 písm. c) tr. zák. nespadá používání zfalšované váhy prodatelem, by předstírán byl převažek.
(Rozh. ze dne 2. června 1923, Kr I 259/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 2. ledna 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu dle §§ 197, 199. lit. c) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a sprostil obžalovaného z obžaloby (§ 259 čís. 3 tr. ř.) pro zločin dle §u 197, 199 písm. c) tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného jest oprávněna, pokud z důvodu čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. dovozuje, že nalézací soud použil nesprávně zákona co do úmyslu, tímto zločinem předpokládaného. Skutková podstata zmíněného zločinu předpokládá úmysl pachatelův, poškoditi někoho na jmění nebo na jiných právech. O právu nemůže býti řeči, je-li obsah plnění zcela neurčitý (§§ 869, 1054 obč. zák.). Odběratel kupuje v obchodě zboží v určité váze a za určitý peníz, má právo jen na tuto určitou váhu; obchodník má jen povinnost přenechati tuto určitou váhu (§ 1053 obč. zák., čl. 324 obch. zák.). Nelze, je-li určitá váha výslovně smluvena, míti za to, že byla současně mlčky ujednána neb i jen obchodníkem slíbena váha větší o neurčitý převažek. Vše, nač odběratel má právo, dostane se mu tedy, jakmile obdrží váhu žádanou a skutečně placenou. Předstírání převažku klame ho v neurčitém očekávání, nepoškozuje ho však na majetku nebo právech. Zfalšování váhy a použití jí stěžovatelem bylo — ježto dle zjištění nalézacího soudu směřovalo jen k tomu účelu, by byl zákazníkům předstírán převažek — sice jednáním nereelním a neslušným, bylo nekalou soutěží, která posud v našem státě trestána není, nenaplňuje však po subjektivní stránce skutkové podstaty zločinu dle §u 197, 199 lit. c) tr. zák., neboť konkurenti, jimž jednáním tím jsou zákazníci odlákáni, nemohou utrpěti škodu, nýbrž může jim toliko ujíti výdělek, s hlediska §u 197 tr. zák. jest však rozhodnou pouze škoda (§ 1323 obč. zák.). Poukazuje-li se pak ku poškození »všeobecného dohlédacího práva státu«, bylo by proti tomu uvésti, že »dohlédací právo státu« jako předmět podvodu v novější literatuře se právem odmítá, neníť provádění dohlédacího práva uskutečněním nějakého právního poměru, a objektivní právo nemá ustanovení, jimiž by byl upraven nějaký právní poměr mezi státem a jednotlivcem, který by bylo lze označiti jako »dohlédací právo«. Poněvadž úmysl, ke skutkové podstatě shora uvedeného zločinu potřebný, jenž musí směřovati k tomu, by odběrateli dáno bylo zboží v menší váze, než jakou požaduje a skutečně platí a na jakou má právní nárok, jest zjištěním nalézacího soudu vyloučen, bylo jednání obžalovaného nesprávně podřaděno ustanovení §§ 197 a 199 tr. zák. a bylo proto napadený rozsudek již z důvodu zmatečnosti dle §u 281 čís. 9 lit. a) tr. ř. zrušiti.

Citace:

č. 1225. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 297-298.