NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7333.

Školství. — Církevní věci. — Řízení správní (Slovensko): * Katolický biskup na Slov. je legitimován k opravnému prostředku proti rozhodnutí správního úřadu ve věci církevně školské daně podle § 11 zák. čl. XXXVIII:1868.
(Nález ze dne 6. června 1928 č. 15.490).
Věc: Dr. Karel Kmeťko v N. proti župnímu úřadu v Nitře stran školské daně.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: – – – – – Okresní úřad v T. rozhodnutím z 27. února 1926 zamítl st-lovo odvolání z rozhodnutí téhož úřadu č. 22.560/25 stran školské daně s výslovným poukazem na § 5 zák. čl. XX:1901; z toho, dále z toho, že st-li bylo vyhraženo právo »rekursu«, o němž pak žal. úřad rozhodoval bez přípustnosti dalšího odvolání, je zřejmo, že tu šlo o rozhodování toliko podle § 5 zák. čl. XX:1901; podle tohoto předpisu (odst. 1.) má úřad prvé stolice (v daném případě okr. úřad v T.) z úřední moci výměrem odmítnouti nepřípustnou nebo opožděnou apelátu nebo revisionální žádost; proti tomuto odmítnutí má strana právo rekursu, o němž II. stolice s konečnou platností rozhoduje. Okr. úřad, jehož odůvodnění žal. úřad schválil, shledal důvod nepřípustnosti st-lova odvolání proti rozhodnutí okr. úřadu č. 22560/25 jednak a) v nedostatku legitimace st-lovy, jednak b) v tom, že ve věci byla utvořena res judicata již rozhodnutím župního úřadu č. 9354/25.
Stížnost oba tyto důvody právem potírá.
Ad a) Je pravda, že podle § 4 zák. čl. XX:1901 může apelátu podati jenom »interesent«. Zákon nepraví výslovně, koho za »interesenta« jest považovati, avšak podle min. nař. z 18. prosince 1901 č. 4600 M. E. R. T. 1901 č. 142, k § 4 zák. odst. 4 jest interesentem každý, o jehož právech nebo zájmech je řeč.
Nař. rozhodnutí, resp. rozhodnutí okr. úřadu upírá st-li v daném případě postavení interesenta, poněvadž »biskup je jen dozorcem církevní vrchnosti, kdežto církevní stolici zastupuje její předseda a jen ten má právo k odvolání«. S tímto stanoviskem však nelze souhlasiti.
V daném případě jde o otázku, zda římsko-katolické školské stolice v K. a v H. jsou či nejsou povinny vrátiti školskou daň podle § 11 zák. čl. XXXVIII:1868 v roce 1923 již zaplacenou. Je tedy ovšem pravda, že jde tu především o rozhodnutí úřadu, vyslovené vůči školským stolicím. Jelikož však právo vybírati školskou daň podle § 11 zák. čl. XXXVIII:1868 přísluší »náboženským společnostem«, jelikož dále podle § 13 č. 2 zák. čl. XXVIII:1876 složení a úkoly konfesionelní školské stolice stanoví — na základě určeném v témže § pod č. 1 v příčině školské stolice obecní — »vrchnost povolaná říditi záležitosti konfesní školy«, a jelikož konečně podle vnitřní organisace katolické církve — též státem uznané — touto vrchností jest biskup, nelze právem tvrditi, že ve věci vybírání církevní daně na církevní školu řím.-katolickou podle § 11 zák. čl. XXXVIII:1868 příslušný diecesální biskup není — po př. vedle školské stolice — interesentem ve smyslu § 4 zák. čl. XX:1901.
O důvod ad a) nelze tedy nař. rozhodnutí, resp. jím potvrzený výrok okresního úřadu po právu opříti.
Ad b) Totéž platí však také o důvodu ad b). – – – –
Z těchto úvah bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, a bude věcí žal. úřadu, aby nyní, řídě se právními názory v tomto nálezu vyslovenými — o st-lově rekursu do rozhodnutí okr. úřadu č. 2406/26 znovu rozhodl.

Citace:

č. 7333. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 788-789.