Čís. 1006.

Ustanoviti opatrovníka pro nepřítomného účastníka (§ 276 obč. zák.) dlužno i tehda, je-li usedlým v cizině. Opatrovník nepřítomného účastníka nemůže žádati za sproštění dříve, než nepřítomná strana sama se nepřihlásí a zmocněnce nepojmenuje.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1921, R II 136/21.)
V řízení o výpovědi z bytu zřílil okresní soud opatrovníka nepřítomnému nájemci, usedlému v Rumunsku, proti čemuž opatrovník si nestěžoval. Teprve při roku o věci samé navrhoval, by byl své povinnosti sproštěn, ježto výpověď může býti doručena přímo straně v Rumunsku. Soud prvé stolice zamítl návrh na sproštění, ježto by navrhovatelé v jejich právech byli ohroženi, kdyby doručení v cizině se muselo státi a odvolal se na ustanovení § 276 obč. zák. Rekursní soud opatrovníka sprostil. Důvody: Rekurent dovozuje ve svém rekursu, že právní stav vyžaduje osobní intervenci nájemcovu v nájemním sporu, takže již z tohoto důvodu ustanovení opatrovníka je protizákonným, pokud doručení návrhu na výpověď nájemci jest možným. Rekursní soud připojil se k právnímu názoru rekurentovu, že není tu případu § 276 obč. zák. pro ustanovení opatrovníka, ježto zákon v tomto zákonném ustanovení má na mysli ustanovení opatrovníka pro stranu zde usedlou, avšak nepřítomnou, kdežto v daném případě se jedná o stranu usedlou v cizině, tedy o případ, na který myslí zákon v § 121 c. ř. s. Ježto jde o řízení ve věci výpovědní, při kterém doručení se má dle předpisu § 564 odstavec prvý c. ř. s. dle předpisů platných pro doručování žalob státi bezodkladně a osobní intervence strany v řízení jest žádoucná, má soudce postupovati podle § 121 c. ř. s.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Názor rekursního soudu, že zákon v § 276 obč. zák. má na mysli toliko ustanovení opatrovníka pro nepřítomnou stranu, v tuzemsku usedlou, a že nemůže býti vztahován na stranu, usedlou v cizině, nemá v zákoně opory, neboť cit. § ustanovuje všeobecně, že pro osobu nepřítomnou zřízen býti má opatrovník, jestliže tu žádného zmocněnce nezanechala, bez tohoto však buď by byly její zájmy průtahem ohroženy, buď by byla práva jiné osoby ve svém běhu zdržována. Tomu by tak bylo v tomto případě, kde záležitost, k právu nájemnímu se vztahující, svou povahou vyžaduje řízení urychleného a kde doručení nemůže se státi a potvrzení o něm
z cizozemska dojiti v dobe, přiměřené naléhavosti věci, pročež ustanovení prozatímního opatrovníka pro stranu nepřítomnou nebylo nepřípustným a neodůvodněným. Proti usnesení, opatrovníka zřizujícímu a tomuto dne 24. prosince 1920 doručenému, opatrovník rekursu nepodal, nýbrž při roku dne 13. ledna 1921 navrhoval své sproštění jen z toho důvodu, žc návrh může býti straně samé v Rumunsku doručen. Než dokud nepřítomná strana, které byl opatrovník zřízen, sama se nepřihlásí a svého zmocněnce nepojmenuje, není opodstatněn návrh opatrovníka na jeho sproštění, neboť mu podle § 276 obč. zák. náleží, aby nepřítomného o stavu jeho záležitosti zpravil a jeho záležitost obstaral, dokud jiné opatření neučiní.

Citace:

č. 997. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 263-264.