NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

Čís. 9589.

Soudní prázdniny.
Prohlášení věci za prázdninovou neplatí jen pro určité prázdniny, aniž pozbývá účinností změnou senátu. Nezáleží na tom, že se prohlášení věci za prázdninovou nestalo k návrhu strany. Byly-li strany při prohlášení usnesení, není zapotřebí písemného doručení usnesení stranám.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1930, R I 70/30).
Dne 18. května 1928 byl prohlášen spor, o nějž tu jde, za prázdninovou věc. Spor byl v prvé stolici rozhodnut rozsudkem ze dne 24. června 1929, doručeným žalovanému dne 16. července 1929. Odvolání žalovaného, podané dne 9. září 1929, odmítl odvolací soud jako opožděné. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Má-li sporná věc, jež není prázdninovou již po zákonu, býti považována za prázdninovou, musí za ni býti podle § 224 druhý odstavec c. ř. s. prohlášena. To se v tomto případě stalo, a bylo proto odvolání podati ve lhůtě § 464 c. ř. s. Jelikož odvolání bylo podáno teprve až 9. září 1929, ač napadený rozsudek byl žalované straně doručen dne 16. července 1929, bylo právem odmítnuto jako opožděné. Názor, že prohlášení věci za prázdninovou platí jen pro určité prázdniny, nemá v zákoně opory a jest právě tak mylným, jako stěžovatelčino mínění,
Civilní rozhodnuti XII. 10 že prohlášení pozbylo platnosti změnou senátu. V této příčině nelze se dovolávati ani ustanovení § 180 c. ř. s., ani ustanovení § 418 cřs., jež s prohlášením věci za prázdninovou nemají nic společného. Ale rekurentka marně poukazuje i k předpisu § 224 druhý odstavec c. ř. s., že se prohlášení věci za prázdninovou musí státi »v každém případě zvláště«, jelikož, nehledíc k tomu, že doslov § 224 c. ř. s. byl pozměněn zákonem ze dne 19. ledna 1928 čís. 23 sb. z. a n., nabyvším účinnosti dnem 14. února 1928 a že do nového doslovu § 224 druhý odstavec c. ř. s. stať »v každém případě zvláště« nebyla pojata, znamenalo to jen, že přednosta soudu, pokud se týče předseda senátu mohl prohlásiti za prázdninovou jen určitou spornou věc, nikoli snad i celé skupiny takových věcí. Rekurs neprávem odkazuje k § 425 druhý odstavec c. ř. s., podle něhož jest soud vázán na svá usnesení jen, pokud nejsou povahy řízení toliko upravující, když usnesení, jímž věc byla prohlášena za prázdninovou, dodatečně změněno nebylo, a nezáleželo by ani na tom, kdyby se usnesení nebylo stalo na návrh, jak to § 224 druhý odstavec c. ř. s. v doslovu zákona ze dne 19. ledna 1928 čís. 23 sb. z. a n. tenkráte již právně účinný (čl. XX (1) zákona) odchylně od dřívějšího stavu předpisuje, jelikož tím by nebyla dotčena práva stran. Pravdu má rekurentka v tom, že vzhledem k procesním následkům, spojeným s prohlášením sporu za věc prázdninovou, musí toto usnesení býti uvedeno ve známost stran způsobem, vylučujícím jakékoliv nedorozumění. Ale to se podle zápisu o ústním jednání ze dne 18. května 1928 stalo, a nebylo podle § 426 c. ř. s. ani zapotřebí písemného doručení usnesení stranám, ježto byly pří jeho prohlášení přítomné, a nepříslušel jim proti usnesení opravný prostředek a druhý případ § 426 druhý odstavec c. ř. s. podle stavu věci nepřichází v úvahu.

Citace:

Čís. 9589. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 173-174.