Čís. 10244.

Okresní správní komise nemá způsobilosti býti stranou ve sporu. Označení strany ve sporu lze opraviti, byla-li jen zřejmým omylem označena okresní správní komise místo okresu.
Odvolací (dovolací) lhůta běží pro vedlejšího intervenienta ode dne, kdy byl rozsudek doručen straně, k níž vedlejší intervenient přistoupil. Lhostejno, že byl rozsudek doručen i vedlejšímu intervenientu. Útraty Ve věci hlavní nelze přisouditi proti vedlejšímu intervenientu.
Pokud ručí podnikatel lázní za sklouznutí v basenu, jenž nebyl opatřen zábradlím.
(Rozh. ze dne 23. října 1930, Rv I 1410/29.)
Žalobce, uklouznuv v lázních, se těžce poranil. Lázně byly majetkem revirní rady v K., jež je propachtovala okresní správní komisi v F. (správně okresu v F.). Žalobní nárok proti obecní správní komisi v F., k níž jako vedlejší intervenientka přistoupila revírní rada v K., uznal Procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uvedl po právní stránce v důvodech: Místním ohledáním a posudkem znalce jest prokázáno, že jde o kombinované lázně pro koupele nohou a sprchové, jichž nádrže (baseny) jsou čtverhranné 90 cm do čtverce, se stěnami betonovými, asi 15—17 cm vysokými, s hranami — stěnami dovnitř zatočenými, dosti ostrými, jichž betonové dno již mokrem se stává kluzkým. Posudkem znalce jest dále prokázáno, že zákonných předpisů o technickém vypraveni lázni není, že zařízení lázní jest potud vadným, že mezi jednotlivými nádržemi (baseny) nejsou držadla, by se koupající při smeknutí se na hladkém dnu basenu mohl zadržeti a že by se byl úraz nestal, kdyby držadla tu byla, nebo že by při nejmenším úraz byl značně seslabeu. Posudek znalce jest určitý a jasný, takže soud prvé stolice právem na něm založil své zjištění. Ze zjištěuí toho vyplývá, že žalobcův úraz jest v příčinné spojitosti s opomenutím tohoto zařízení. Tím, že by mezi jednotlivými basepy (nádržemi) byla upevněna držadla, nestaly by se lázně luxusnímii, neboť nejde o opatření luxusní, nýbrž jen o opatření nutné. Výtka, že znalec má na zřeteli lázně luxusní ve světovém lázeňském místě Mariánských Lázních, jest proto neodůvodněna. Okolnost, že žalovaná vyhověla podmínkám, jmenovitě zdravotně policejním jí výměrem čís. 2 okresním politickým úřadem uloženým a že lázně (jejich provoz) byly úřadem schváleny, nemůže žalovanou sprostiti viny. Žalovaná při náležité opatrnosti (§ 1297 obč. zák.) mohla se přesvědčiti o, kluzkosti broušeného a skleněného dna basenu při používání sprchové koupele a o potřebě vhodného opatření, buď připojením držadel mezi jednotliivými baseny, nebo položením kokosové nebo dřevěné rohožky na dno basenu proti případným úrazům. Neučiníla-li tak, jest v tom bezprávné opomenutí a její zavinění.
Nejvyšší soud odmítl dovolání vedlejšího intervenienta, zamítl návrh žalobcův, by vedlejšímu intervenientu byla uložena náhrada útrat dovolací odpovědi na dovolání vedlejšího intervenienta; dovolání žalované okresní správní komise (správně okresu F.) nevyhověl.
Důvody:
Okresní správní komise, která jest označena jako žalovaná, nemá způsobilosti býti stranou a tudíž anii procesní způsobilosti. Není nositelem majetkových práv, nýbrž podmětem těchto práv jest okres. Pachtovní smlouvu mohla okresní správní komise ujednati jen jako orgán okresu jeho jménem, nikoliv vlastním jménem pro sebe. Smluvní stranou byl v pravdě okres, což žalovaná v žalobní odpovědi sama přiznává a patrně jen omylem jest ve smlouvě uvedena jako pachtýřka okresni správní komise. Tato sama uznává, že žalobní nárok čelí v pravdě proti okresu, neboť opravila plnou mdc právního zástupce, v niž původně jako zmocnitele uvedla sebe a své právní nástupce, v ten rozum, že jako zmocnitele označila okres F. Ježto tedy jen zřejmým omylem byla okresní správní komise místo okresu F. označena jako žalovaná strana, bylo označení žalované strany opraveno.
Žalobce právem uplatňuje v dovolací odpovědi na dovolání vedlejší intervenientky, že toto dovolání jest opožděné. Dovolací lhůta běží i pro vedlejšího intervenienta ode dne, kdy odvolací rozsudek byl doručen straně, k níž vedlejší intervenient přistoupil. Správnost tohoto názoru plyne z předpisu § 414 třetí odstavec c. ř. s., podle něhož jest rozsudek doručili každé straně. Vedlejší intervenient není — mimo případ § 20 c. ř. s., o který však nejde — stranou ve sporu, nýbrž jen súčastněnou třetí osobou a nemá proto nárok, by mu rozsudek byl doručen. V souzeném případě jest proto počítatí dovolací lhůtu ode dne 15. dubna 1929, kdy rozsudek byl doručen žalované, tak že do dne podání dovolání vedlejší intervenientkou na poštu 24. června 1929 tato lhůta dávno již prošla. Nezáleží na tom, že rozsudek odvolacího soudu byl také doručen vedlejší intervenientce. To se stalo neprávem a proto nemůže to míti na její procesuální práva žádný vliv a nemůže tím býti prodloužena dovolací lhůta, podle § 505 druhý odstavec c. ř. s. neprodlužitelná. Dovolání vedlejší intervenientky bylo tudíž podle §§ 474 druhý odstavec a 513 c. ř. s. odmítnouti. Poněvadž žalobce'v dovolací odpovědi na toto dovolání vytkl jeho opožděnost, byla dovolací odpověď účelná pro obranu práva (§§ 507 prvý odstavec, 41 c. ř. s.). Ale žalobce žádá náhradu těchto útrat na vedlejší intervenientce a tomuto návrhu nelze vyhověti. Neboť jde o útraty ve věci hlavní a podle zásady § 41 c. ř. s. jest jen strana podlehnuvší povinna hraditi druhé straně útraty, nikoliv vedlejší intervenient, za jehož procesní úkony v té příčině odpovídá strana.
Žalovaná uplatňuje dovolací důvody čís. 2 a 4 § 503 c. ř. s.
Po právní stránce odkazuje se dovolatelka na důvody rozsudku odvolacího soudu, ježto dovolání opakuje v podstatě jen námitky, obsažené ve spise odvolacím, které odvolací soud případně vyvrátil.

Citace:

č. 10108. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 288-290.