NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Č. 11815.

Vodní právo: I. Veřejnoprávní oprávnění na užívání vody nemůže býti založeno vydržením. — II. Hnojení louky znečištěním vody přes louku tekoucí?
(Nález ze dne 27. března 1935 č. 23186/34.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 6186/26.
Věc: Oldřich H. v P. proti zemskému úřadu v Praze o vodoprávní spor. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 30. prosince 1931 oznámil st-1, majitel domu čp. ... v P., svým vykázaným právním zástupcem Drem Jos. K., advokátem v Zel. Brodě, okr. úřadu v Semilech, že v roce 1911 zřízena byla tehdejšími majiteli domu čp. ... v P. manžely H. na pozemku č. kat. .., náležejícím manželům Karlu a Marii T. v P., umělá nádržka, z níž se voda umělým vodovodem odvádí do domu manželů H., kdežto dříve veškerá voda z pramene na pozemku č. ..., kde zřízena byla zmíněná jímka, odtékala přes několik cizích pozemků na st-lův pozemek č. kat. ... směrem k domu st-lovu, kde má st-l zařízení k jejímu čerpání. Dále oznámil st-1, že Marie H. na své louce č. kat., přes níž přebytečná voda ze zmíněné nádrže odtéká, odtok tento znečišťuje tím, že louku tu hnojí močůvkou a výkaly. St-l žádal: 1. aby nádržka s louky č. kat. ... v P. a vodovod do domu čp. ... v P. byly odstraněny, 2. aby Marii H. bylo znečišťování tekoucí vody na její louce v P. zakázáno, 3. aby manželé T. a Marie H. byli uznáni povinnými nahraditi st-li útraty řízení a právního zastoupení.
Po místním šetření byla výměrem okr. úřadu v Semilech z 24. října 1932 zmíněná stížnost st-lova podle § 72 vod. zák. zamítnuta jako bezdůvodná a st-l byl podle § 99 vod. zák. uznán povinným k náhradě útrat komis. a útrat právního zastoupení Marie H. celkovým obnosem 1899 Kč 35 h. V důvodech uvedl okresní úřad v podstatě, že st-l neprokázal žádného práva (§ 10 odst. 2) na vodu odtékající z jímky zřízené na pozemku č. kat. ..., a že tedy Marie H. byla podle § 10 vod. zák. na základě úmluvy ujednané s manžely T. oprávněna vodu ze zmíněné jímky dáti vodovodem odvésti do svého domu, aniž byla povinna vyžádati si k tomu vodoprávní povolení, a že, pokud jde o vytýkané znečištění vody od jímky odtékající, stéká voda ta volně po cestách, takže je vystavena snadnému znečišťování, kdežto mrvení louky močůvkou a výkaly se děje v zájmu řádného hospodaření na tomto pozemku a nelze v něm tudíž spatřovati znečišťování vody ve smyslu § 10 odst. 3 vod. zák. Konečně podotkl okr. úřad, že voda svedená stružkou může sloužiti toliko pro účele užitkové a nikoli k pití.
Odvolání, které st-l z výměru tohoto podal, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto a v odpor vzatý výměr I. stolice byl potvrzen z jeho důvodů a s tím dalším dodatkem, že voda, vyvěrající v jímce na pozemku č. parc. ... je vodou soukromou, jejíž užívání je podle §§ 10 a 12 vod. zák. omezeno kromě důvodů veřejného zájmu cizími právy k vodě a tím, že se voda ta nesmí znečišťovati, vzdouvati a že nesmí zabahňovati cizích pozemků, st-l však neprokázal, že by měl nějaké subj. právo k vodě té, a i když má podle § 10 odst. 2 vod. zák. zaručený právní nárok na to, aby voda ta nebyla znečišťována, nebylo ani toto právo st-lovo porušeno, ježto mrvení zemědělského pozemku (louky) není takovým způsobem znečišťování, jaký má dotyčný předpis na mysli. Dále uvedl žal. úřad, že manželé T. a Marie H. vyhovují i předpisu § 12 vod. zák. tím, že ponechávají přebytečnou vodu, které nevyužitkovali, odtékati dosavadním směrem, jakým si přeje st-l, dále že stružka, kterou se tato voda ke stavení st-lovu odvádí, je stružkou umělou, a že vzhledem k předmětu sporu o užívání soukromé vody v nádržce (studánce) nemá významu zabývati se otázkou, existuje-li tato umělá vodoteč po právu či nikoli. Námitku odvolatelovu, že právo ke sporné vodě vydržel, neuznal žal. úřad důvodnou, ježto vydržení nelze posuzovati podle předpisů zák. vod. a st-l při řízení vydržení neprokázal. Ostatní námitky, že k řízení nebyl pozván právní zástupce st-lův a že vlastníkem pozemku č. k. ... je st-l a nikoli K., označil žal. úřad pro posouzení věci za nerozhodné. Konečně byl st-1 jako strana ve sporu podlehnuvší podle § 128 správ. řádu uznán povinným nahraditi Marii H. útraty jejího právního zastoupení.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvažoval nss takto: — — —
Ve věci samé mohlo by jiti o to, které subj. právo st-lovo bylo nař. rozhodnutím porušeno.
Žal. úřad vyslovil jednak, že st-l neprokázal k vodě, o kterou jde, žádného subj. práva, jednak vyslovil, že st-l by sice mohl dovozovati určité vodní právo z předpisů § 10 a § 12 vod. zák., že však žádné z ta- kovýchto v § 10 nebo § 12 založených vodních práv v dnešním případě porušeno nebylo. Z tohoto protikladu je vidno, že žal. úřad subj. právem míní zvláštní titul právní (n. př. vodoprávní propůjčení) a contrario práv dovozovaných přímo ze zák. vod. (§ 10 a § 12 vod. zák.). Takového zvláštního titulu neshledal žal. úřad ani ve vydržení (které st-l ve svém odvolání uváděl jako právní titul) a sice již proto nikoli, že vydržení nelze posuzovati podle zák. vod. Tento právní názor žal. úřadu je ve shodě se zákonem, neboť, jak nss dovodil již v nál. Boh. A 6186/26, veřejnoprávní oprávnění na užívání vody nemohou býti založena vydržením. Pak ovšem nelze nalézti vady řízení v tom, že žal. úřad o vydržení práv k vodě neprovedl výslechu svědků, st-lem nabízených.
Proti výroku žal. úřadu, že zúčastněnou stranou nebyl porušen předpis § 12 vod. zák., nemá stížnost žádného stižního bodu.
St-1 spatřuje však porušení svého práva v tom, že zúčastněná strana (Marie H.) poléváním louky močůvkou a výkaly v bezprostřední blíz- kosti stružky porušuje předpis § 10 odst. 3 vod. zák., ježto takové počínání, pokud by jen způsobovalo znečišťování vody užívané k pití, tvoří docela skutkovou podstatu přestupku podle § 398 tr. z. a nelze proto o něm říci, že není ke škodě. Námitku tuto neshledal však nss důvodnou.
I kdyby v polévání louky močůvkou a výkaly bylo možno viděti ono užívání vody ve zmíněné stružce tekoucí, jež má na mysli zákon vodní a na něž míří zejména předpis § 10 odst. 3 vod. zák., nejde v daném případě o znečištění ohrožující práva st-lova, poněvadž podle nesporného zjištění vodoprávního úřadu prvé stolice neběží o vodu pitnou. Že by však znečištěním vody bylo ohroženo její užívání k účelům jiným, není prokázáno a nedá se důvodně ani tvrditi.

Citace:

Č. 11815. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 698-700.