NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13089.

Nejde-li o exekuci komisionářova věřitele na pohledávku komisionáře za zboží třetí osobě prodané, nýbrž, je-li předmětem exekuce hotovost komisionářem za zboží stržená a jím již přijatá, jež jest v době výkonu exekuce ještě v jeho moci, nemá komitent právo činící exekuci nepřípustnou, ledaže by komisionář prodav odevzdané zboží a přijav za ně peníze, jednal v mezích zjevné plné moci za komitenta.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1933, Rv I 1069/32.)
V exekuci, vedené žalovanými proti Ottu K-ovi, byla zabavena hotovost 2100 Kč. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce nepřípustnosti exekuce, tvrdě, že zabavená hotovost jest jeho vlastnictvím, ježto jde o výtěžek za věci, jež dal Ottu K-ovi do komise. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Nelze přisvědčiti právnímu názoru prvého soudu, že zabavených 2100 Kč jest vlastnictvím žalobcovým, ježto jde o výtěžek za věci, jež dlužník Otto K. převzal od žalobce do komise. Komitent nestává se, jak má za to prvý soud, podle čl. 360 obch. zák. a §§ 1086 a násl. obč. zák. vlastníkem výtěžku docíleného komisionářem za prodané věci, nýbrž má jen nárok, aby mu komisionář odevzdal přijaté peníze. Vlastníkem peněz stává se komitent teprve odevzdáním peněz, ježto v souzeném případě výtěžek za prodané komisní zboží dosud nebyl žalobci odevzdán, nestal se žalobce jeho vlastníkem a, ježto jiné právo, činící exekuci nepřípustnou, nebylo uplatněno, bylo žalobu zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Ať se poměr povinného k žalobci posuzuje podle obchodního zákona (čl. 360 a násl.) nebo podle občanského zákoníka (§ 1086 nebo § 1002), v každém případě měl žalobce na kupní cenu, kterou exekut stržil prodejem zboží, jen nárok obligační, kdežto za vlastníka peněz z trhové ceny jest pokládati exekuta (sb. n. s. čís. 243). Neprávem dovolává se žalobce ustanovení čl. 368 druhý odstavec obch. zák., jehož zásada ovšem platí i v jiných případech zastoupení mimo komisionářství (sb. n. s. čís. 8587), neboť v souzeném případě nejde o pohledávku za zboží třetí osobě prodané a o zabavení, pokud se týče přikázání této pohledávky k vybrání, nýbrž předmětem vylučovací žaloby je hotovost, exekutem za zboží stržená, jím již přijatá, avšak v době výkonu exekuce ještě v jeho držení jsoucí. Otázka, zda komisionář nabývá držby nebo věcného práva přímo jménem zmocnitelovým, není v čl. 368 obch. zákona rozřešena (tak také Staub-Pisko, 2. vydání, II. díl, str. 448) a je tu přihlížeti k občanskému právu (Staub-Pisko str. 421). Žalobce nepřednesl, tím méně prokázal, že povinný v souzeném případě, prodav odevzdané mu zboží a přijav za ně peníze, jednal v mezích zjevné plné moci (§ 1017 obč. zák.) a jen v takovém případě nabývá práva jménem zmocnitelovým, jinak je pokládati za oprávněna jen zmocněného a zmocnitel má proti němu jen obligační nárok na vydání veškerého užitku (§ 1009 obč. zák.), t. j. v souzeném případě na vydání trhové ceny. Ježto povinný peníze, o které jde, v době provedené exekuce měl ještě ve své moci, neodevzdav je žalobci, a ježto ani nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že prokazatelným způsobem dal na jevo, že je jen uschovává jménem žalobcovým (§ 428 obč. zák.), nepřísluší žalobci k zabavenému předmětu právo exekuci zabraňující, a plným právem byla žaloba odvolacím soudem zamítnuta.

Citace:

Čís. 13089. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 612-613.