Čís. 14176.

Důlní podléhá pensijnímu pojištění podle § 1 (1) čís. 6 a zákona čís. 26/29 Sb. z. a n.
»Zaměstnavatelem« rozumí se v sociálním zákonodárství ten, na čí účet a vru se vykonávají práce a služby zaměstnanci a jejž postihuje hospodářský výsledek těchto služeb. Zelená hlinka nenáleží k vyhraženým nerostům.
Přihlášení zaměstnance k povinnému pensijnímu pojištění je věcí řádné správy. Opoměl-li spoluvlastník (správce společné nemovitosti) je učiniti, stihají následky toho všechny spoluvlastníky nemovitosti.
Zaměstnavatelé ručí rukou společnou a nerozdílnou za pojištění zaměstnance a za škodu, která mu vzejde z opomenutí přihlášky.
(Rozh. ze dne 15. února 1935, Rv I 1631/34.)
Žalobce domáhá se na žalovaných Dr. Josefu H-ovi (respektive pozůstalosti po něm), Ottovi H-ovi a Sentě H-ové placení roční renty 4530 Kč tvrdě, že byl na pozemcích žalovaných zaměstnán 30 let jako důlní, že však nebyl žalovanými přihlášen k pensijnímu pojištění pokud se týče jen od 1. března 1922 do 1. března 1927, pensijní příspěvky za další dobu nebyly však placeny, takže když odešel ze služby žalovaných v únoru 1931, neměl proti nositeli pensijního pojištění nároku na výplatu pensijních a invalidních požitků. Nižší soudy uznaly žalobní nárok důvodem po právu toliko proti Ottovi H-ovi, ne však proti dr. Josefu H-ovi (jeho pozůstalosti) a Sentě H-ové.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání Otty H-a, vyhověl však odvolání žalobcovu a změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že žalobní nárok je důvodem po právu i proti spolužalovaným dr. Josefu H-ovi a Sentě H-ové.
Důvody:
I. K dovolání žalovaného O. H. Týž napadá rozsudek odvolacího soudu, pokud jím vysloveno, že zažalovaný nárok proti němu jest po právu. Při přezkumu právní mylnosti (č. 4 § 503 c. ř. s.) jest vycházeti ze skutkového zjištění nižších soudů. Podle § 1 (1) čís. 6 a) zák. 26/29 sb. z. a n., který tu jedině přichází v úvahu, podléhá pensijnímu pojištění ten, kdo jest převážně a nejenom přechodně zaměstnán přikázáním prací dělníkům aneb odborným dozorem nad nimi, aniž by se sám zúčastnil prací, pokud to nevyžaduje jeho činnost přikazovací nebo dozorčí, jako dílovedoucí, stavbyvedoucí, políři, mistři, důlní atd. Podle zjištění nižších soudů měl žalobce celý bezprostřední dozor nad důlním podnikem, technicky byl mu nadřízen jen důlní správce H., který však velmi zřídka na důl přicházel a jen málokdy do dolu sjel, takže měl žalobce přímý, stálý a bezprostřední dozor nad důlním podnikem a zejména nad dělníky v něm pracujícími, přikazoval jim práce, vyplácel jim mzdy, byl činným při jejich přijetí a propuštění atd. Všechny tyto úkony patří k činnosti důlního a nižší soudy též zjistily, že žalobce byl jako takový ustanoven a všeobecně označován. Opodstatněn je tedy závěr, že žalobcova činnost v podstatě záležela v tom, že přímo dozíral na jiné pracující osoby a že usiloval o to, by práce jim svěřené vykonávaly tak, jak se podle poměrů konati měly, a že tudíž byl dozorčím orgánem po rozumu citovaného zákonného ustanovení, podléhajícím povinnému pensijnímu pojištění. Právem poukazuje odvolací soud i k tomu, že mu nemůže býti na Újmu, že vykonával i manuelní práce, zejména připravoval důlní dříví, když tyto práce byly jen vedlejší a žalobce především a převážně byl činným jako dozorčí orgán. Dovolateli příslušela tudíž přihlašovací povinnost podle § 5 zák. čís. 26/29 a ježto jí řádně nedostál, jak zjištěno a dovoláním ani nenapadeno, je žalobní nárok vyvozený z důvodu porušení této povinnosti vůči tomuto žalovanému (dovolateli) po právu. K dovolání žalobcovu: Toto dovolání směřuje proti výroku, že žalobní nárok proti prvnímu žalovanému Dr. J. H. a třetí žalované S. H. (provd. R.) co do důvodu není po právu. »Zaměstnavatelem« rozumí se v zákonodárství sociálním osoba, na jejíž účet a vrub se vykonávají práce a služby jejími zaměstnanci a kterou postihuje, ať již k jejímu prospěchu nebo škodě hospodářský výsledek těchto služeb. Nezáleží na tom, kdo zaměstnance jmenoval, ani kdo mu zajistil služební příjmy s místem spojené a uložil povinnost konati služby, nýbrž jedině na tom, kdo nese risiko zaměstnancovy služby a práce a v čí hospodářství se objevuje výsledek zaměstnancovy činnosti. Tyto okolnosti dlužno zjistiti v každém jednotlivém případu. Podle zjištění byli žalovaní dne 1. ledna 1929, kdy zákon čís. 26/29 nabyl účinnosti, spoluvlastníky zemědělského statku v J., zapsaného ve vložce čís. 30 a 31 kat. území J., na kterémžto statku byla též dobývána zelená hlinka. Jest schváliti názor nižších soudů, že zelená hlinka nenáleží k nerostům vyhraženým (§ 3 horního zák.) a že tedy k vyhledávání a dobývání této hlinky netřeba specielního oprávnění (§ 5 cit. zák.), takže tu šlo o pouhé užívání půdy pozemků k velkostatku náležejících. Dobývání hlinky se dotýkalo přímo podstaty nemovitosti a tím i zájmu všech spoluvlastníků nemovitosti. Nebylo tvrzeno, že by podnik dobývání zelené hlinky byl veden pod samostatnou firmou, a že tu šlo o samostatný podnik jen druhého žalovaného O. H. odlišný a nesouvisející s hospodářským celkem, t. j. zemědělským statkem v J. Šlo spíše o výdělečný podnik provozovaný na tomto statku a k němu přičleněný. Nižší soudy zjistily, že druhožalovaný O. H. jej spravoval, že však mezi spoluvlastníky nebyla sjednána žádná zvláštní smlouva a že se na ně pohlíželo spíše jako na rodinnou záležitost. Je-li tomu tak, jest právní poměr oprávněných posouditi podle 16. kapitoly druhého dílu obč. zák. o spoluvlastnictví (§ 825 a násl.). Druhožalovaného O. H. jest pokládati za správce společné věci (§ 836, 837 obč. zák.), t, j. za zmocněnce a za jednatele ostatních spoluvlastníků, který podle § 1017 obč. zák. v mezích plné moci mu udělené, nebo předpokládané pro ně může nabývati práv a se zavazovati, ježto představuje zmocnitele. Žalované dlužno tudíž podle toho pokládati za zaměstnavatele žalobce, a měli proto povinnost přihlásiti ho u příslušného nositele pojištění předepsaným způsobem (§ 5 zák. čís. 26/29 sb. z. a n.). Přihlášení zaměstnance k povinnému pensijnímu pojištění je zřejmě věcí řádné správy a nepřihlásil-li druhožalovaný žalobce, stíhá tedy toto opomenutí všechny spoluvlastníky statku. Že několik osob zaměstnávajících téhož zaměstnance ručí nerozdílnou rukou za jeho pojištění plyne z šestého odstavce § 4 zák. čís. 26/29 sb. z. a n. Ručí-li takovým způsobem za to, by zaměstnanec byl podroben povinnému pojištění, jest opodstatněn závěr, že ručí solidárně z tohoto nedělitelného zákonného závazku i za všechny následky, vzniklé tím, že zákonným předpisům o přihlašovací povinnosti včas a řádně nedostáli. Žalobní žádost proti prvnímu žalovanému Dr. J. H. a třetí žalované S. R., roz. H. je tudíž již s tohoto hlediska co do důvodu opodstatněna.

Citace:

č. 14176. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 171-174.