NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6512.

Vojenské věci: * Z absolvování dělostřeleckého mistrovského kursu ve smyslu rak.-uh. služ. předpisu A—1—oo (2) nevzniká nárok na plné započtení další služební doby v poměru důstojnickém podle § 6. A. č. 3. zák. č. 195/20 Sb.
(Nález ze dne 28. dubna 1927 č. 8756.). Prejudikatura: Boh. 2032/23 adm.
Věc: Josef G. v P. a František R. v Č. (adv. Dr. Lad. Wopršálek z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (kap. Dr. Petr Schmied) o započtení služební doby a vrácení přeplatků.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: I. St-lé, kapitáni zbrojní technické služby, sloužili v býv. armádě rak.-uh. ve stavu mužstva, absolvovali s prospěchem dvouletý dělostřelecký mistrovský kurs (Artilleriemeisterkurs, zvaný též Militárwerkmeisterkurs), zřízený u technologického musea ve Vídni, byli pak jako poddůstojníci z povolání povýšeni na dělostřelecké mistry (Artilleriemeister, hodnost poddůstojnická) a na to Josef G. dnem 1. listopadu 1913 a František T. dnem 1. srpna 1914 na dělostřelecké zbrojní akcesisty (Artilleriezeugsakcessist, hodnost voj. úředníka v XI. hodn. třídě). Josef G. absolvoval řečený kurs dne 1. července 1908, František R. sloužil dle kmenového listu presenčně od 16. října 1905 a byl povýšen na dělostřeleckého mistra dne 1. května 1912, na vrch. dělostřeleckého mistra (gážista mimo hodn. třídy) dnem 1. listopadu 1912. Při propočtení služ. doby na základě jejich osobních výkazů v roce 1924, resp. 1925 byla jim do důstojn. let započtena plně doba od absolvování dělostřeleckého mistrovského kursu.
Nař. rozhodnutím vyslovilo mno, že důstojníkům techn. zbrojní služby, vyšlým z řad býv. poddůstojníků z povolání, započítá se služ. doba plně do poměru důstojníka: 1. ode dne úspěšného absolvování kursu pro dělostřel. dílovedoucí (Artilleriewerkfuhrerkurs), 2. ode dne jmenování voj. úředníkem (Artilleriezeugsakzessist, Artilleriewerkführer) u těch, kteří kurs pro dělostřel. dílovedoucí (Artilleriewerkfuhrerkurs) vůbec neabsovovali, anebo byli jmenováni voj. úředníky před jeho ukončením neb absolvováním a že se v důsledku toho započítá služ. doba plně pro poměr důstojníka st-lům ode dne jmenování úředníkem (Artilleriezeugsakcessist); dále nařídilo mno, aby na základě onoho výnosu byly jejich osobní výkazy přezkoušeny.
Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí k nss-u podaných připouštějí st-lé, že kurs, o jakém mluví § 6 A 3 zák. č. 195/20, musí býti kursem, jejž dle platných předpisů poddůstojník z povolání, resp. gážista mimo hodn. třídu musil absolvovati, aby mohl býti jmenován důstojníkem, resp. voj. úředníkem, uvádějí, že takovým kursem byla podle rak.-uh. služ. předpisu A-l kk z r. 1895 čl. XI. lit. a) přípravná škola pro úřednické čekatele (aspiranty) při techn. dělostřelectvu, že školou tou byl původně šestiměsíční kurs při vídeňském arsenále, že však v r. 1908 byly zařízeny dva nové kursy, Artilleriemeisterkurs a Artilleriewerkführerkurs, a že dřívější šestiměsíční kurs již dále zahajován nebyl a namítají, že absolventi všech těchto tří kursů byli pak jmenováni důstojníky (úředníky), že v tomto směru nebylo mezi řečenými třemi kursy rozdílu a že proto dlužno všecky tyto tři kursy pokládati za kursy ve smyslu cit. § 6 zák., takže přiznalo-li žal. min. tuto vlastnost pouze jednomu z oněch kursů — totiž Artilleriewerkführerkursu, že nemá toto rozlišování opory v zákoně. Další nezákonnost spatřují st-lé v tom. že se nař. výnosem mění propočtení provedené schváleným osobním výkazem, tedy správní akt právní moci schopný a již pravoplatný a proto nezměnitelný. Nss uvážil o těchto stížnostech toto:
Jediným předmětem sporu jest otázka, zda dělostřelecký mistrovský kurs, jejž st-lé absolvovali dříve než byli voj. úředníky jmenováni, jest kursem, jehož úspěšné absolvování zakládá dle platných předpisů nárok na plné započtení služ. doby další do let důstojnických.
St-lé byli prve, než se stali voj. úředníky (resp. v čsl. armádě akt. důstojníky) poddůstojníky z povolání a později gážisty mimo hodn. třídu, vztahuje se tedy na ně ustanovení § 6 lit. A č. 3 zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb., stanovící, že akt. důstojníkům, vyšlým z řad gážistů mimo hodn. třídy a z poddůst. z povolání, počítá se služ. doba po stanovené a s prospěchem vykonané zkoušce nebo praxi (kursu) celá do let důstojn., vyjímajíc jeden rok čekatelský. Toto ustanovení bylo upraveno vzhledem ke zmocnění danému vládě v článku XII. zák ze 4. července 1923 č. 152 Sb: předpisem § 30 vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. z roku 1924 v tom směru, že důstojníkům, vyšlým z řad býv. gážistů mimo hodn. třídu nebo poddůstojníků z povolání počítá se doba činné voj. služby ode dne vykonání odborné zkoušky, resp. ode dne úspěšného ukončení předepsané služ. praxe celá pro poměr důstojnický. Jinak čítá se doba předchozí voj. služby pro poměr důstojnický dle § 6 cit. zák. čtyřmi, dle § 30 cit. vl. nař. pěti měsíci za jeden rok.
Ve shodě s těmito předpisy a právním názorem, vyslovený nss-em v nál. Boh. 2032/ adm., že praxí s prospěchem vykonanou ve smyslu cit. ustanovení jest rozuměti praxi, požadovanou předpisy voj. pro dosažení vyššího postavení ve voj. správě, stanovil žal. úřad ve směrnicích, vydaných k požitkovému zákonu č. 195/20 a jeho novele č. 152/23, jakož i k prov. nař. č. 10/24 a uveřejněných ve věcném věstníku z r. 1924, čl. 283 pod bodem 157, že se této kategorii důstojníků počítá doba ztrávená v činné voj. službě před jmenováním poručíkem ode dne úspěšně vykonané odb. zkoušky nebo předepsané služ. prakse plně pro poměr důstojnický toliko tehdy, byla-li tato zkouška nebo prakse podmínkou podle příslušných předpisů pro příslušný obor služby, resp. pro služ. kategorii, v níž dotčený gážista, byv jmenován důstojníkem, resp. voj. úředníkem v XI. třídě hodn. konal skutečně službu.
Z toho, co bylo právě uvedeno, jde též, že takto může býti započítána jen prakse, která byla vykonána již v hodnosti poddůstojníka z povolání či v hodnosti gážisty mimo hodn. třídu. Totéž, co je tu řečeno o praksi, platí podle cit. zák. i pro kursy.
Nutno tedy zkoumati, zda jest kurs, st-li absolvovaný, podmínkou pro obor služby dělostřeleckých zbrojních akcesistů tak, aby doba ztrávená st-li v činné službě voj. ode dne úspěšného absolvování kursu toho před jmenováním akcesistou mohla býti plně započítána v poměru důstojnickém.
Předpisy těmi jsou rak.-uh. služ. předpisy A — 1 k. k. (organická ustanovení pro dělostřelecké zbrojnictvo) a A — 1 o o (2) (organická ustanovení a služ. předpis pro dělostřelecké mistry). Dle článku XI. lit. a) předpisu A — 1 k. k. doplňuje se sbor dělostř. zbrojních úředníků (akcesistů a dílovedoucích — Artilleriewerkführer) z poddůstojníků a mistrů dělostřeleckých zbrojnic, kteří s úspěchem absolvovali přípravnou školu pro úřednické aspiranty zbrojního dělostřelectva při dělostřeleckém arsenálu a v následující na to praksi se osvědčili. Jednou z podmínek přijetí do této školy, jež se dle správních spisů nazývala Artilleriewerkführerkurs, byla — vyjímajíc dělostřelecké mistry — nejméně l0letá akt. služba.
Že tuto školu st-lé neabsolvovali, stížnosti připouštějí, ale namítají, že dělostřelecký mistrovský kurs, který absolvovali, jest této škole postaven na roveň.
Tomuto názoru nelze přisvědčiti. Dle služ. předpisu A — 1 o o (2), odst. I. čl. IV. doplňoval se sbor dělostřeleckých mistrů z osob mužstva, jež po absolvování dělostřeleckého mistrovského kursu nebo na základě toho, že absolvovaly jinou rovnocennou odb. školu již před svým vstupem do vojska, byly vzaty do evidence aspirantů na dělostřelecké mistry. Dle odd. III. čl. I. a II. byl dělostřelecký mistrovský kurs určen pro odb. vzdělání osob mužstva, jež se chtějí státi dělostřeleckými mistry, a byl zřízen při technol. průmysl, museu ve Vídni, počínal dle čl. VI. 1. října a trval plné dva školní roky. Jednou z podmínek pro přijetí do tohoto kursu byla aspoň půlletá presenční služba; jeho absolventi byli, pokud ještě neměli šarže, jmenováni desátníky.
Podle toho byl tedy tento dvouletý mistrovský kurs, jejž st-lé při technol. museu absolvovali, určen pro osoby, jež ještě nebyly ani poddůstojníky z povolání, ani gážisty mimo hodn. třídu, jsa právě podmínkou pro jmenování dělostřeleckým mistrem, tedy do hodnosti poddůstojníka z povolání a pro jeho další povýšení na vrchního dělostřeleckého mistra, tedy do hodnosti gážisty mimo hodn. třídy (služ. předpis A 1 o o (2), odd. I. čl. II. a odd. II. či. I.), nebyl však bezprostřední podmínkou pro jmenování voj. úředníkem v hodn. třídě zařazeným. Podmínkou pro toto jmenování byla právě jen výše zmíněná přípravná škola při arsenále, kterou st-lé neabsolvovali.
Z toho, že zákon, jak shora uvedeno, přiznává plné započtení služ. let od absolvování kursu pro poměr důstojnický jedině tehdy, byl-li kurs ten podmínkou pro jmenování důstojníkem či voj. úředníkem služ. předpisy předepsanou, plyne, že dobu před jmenováním důstojníkem (voj. úředníkem) nelze započísti do poměru důstojnického plně, jestliže pro dosažení hodnosti té nebylo vykonání určitého kursu (prakse, zkoušky) předepsáno vůbec, nebo jestliže bylo splnění podmínky podobné v určitém případu voj. správou prominuto a uchazeč jmenován bez jejího splnění. Jest tedy pro otázku tohoto započtení nerozhodné, že býv. voj. správa jmenovala v době nutné potřeby (při rozvoji dělostřelectva) oba st-le a — jak stížnost tvrdí a jak i ze správních spisů jde — i více jiných dělostřeleckých mistrů nebo dělostřeleckých vrchních mistrů zbrojními akcesisty výjimečně i bez absolvování přípravné školy při dělostřeleckém arsenálu, pro toto jmenování jedině předepsané. Rozhodné ve smyslu zákona jest jen, byl-li dělostřelecký mistrovský kurs, jejž st-lé absolvovali touto předepsanou bezprostřední podmínkou a na tuto otázku jest dle výše uvedeného odpověděti záporně.
K další námitce stížnosti jest uvésti, že přezkoušení osobního výkazu voj. odbornou účtárnou při mno a akty, jež na podkladu výkazu toho hospodářská správa předsebéře, totiž propočtení služ. let a poukaz služ. požitků dle takto vypočteného zařadění, nejsou akty právní moci schopnými, neboť nebyly předmětem sporu a rozhodování před úřady správními, nýbrž vydávají se úřadem z vlastního podnětu a to přezkoušení osobního výkazu jako akt pouze přípravný a poukaz požitků dle služ. doby propočtené na podkladě výkazu toho právě jen jako poukaz k výplatě, jenž může býti změněn neb odvolán, jakmile se z podnětu úřadu nebo strany zjistí, že byl vydán neprávem.
V souhlasu s tím bylo stanoveno v §u 47 cit. vlád. nař. č. 10/1924, že doplatky služ. požitků, vyplacené před přezkoušením osobních výkazů příslušnými orgány, se pokládají za zálohu, tedy za požitek, který musí býti vrácen, bude-li propočtení a započtení shledáno vadným.
Nejsou tedy stížnosti důvodné. — — — —

Citace:

č. 6512. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 763-767.