Authors:
= Váž. civ., 14 (1932), sv. 1
PDF

Čís. 11477.
Propuštění z moci otcovské jest proti vůli otcově nepřípustné. Soud má jen zkoumati, zda propuštění s vůlí otcovou jest pro dítě výhodné, nemůže však nahraditi otcovo svolení.
(Rozh. ze dne 12. března 1932, R II 370/31.)
Návrh nezletilé, by byla propuštěna z moci otcovské, byl zamítnut soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Propuštění z moci otcovské jest proti vůli otcově nepřípustné. Neboť podle jasného doslovu § 174 obč. zák. v doslovu § 2 zákona ze dne 23. července 1919 čís. 447 sb. z. a n. jest rozhodující vůle otcova; otec propouští dítě ze své moci a dítě musí si k tomu opatřiti jeho svolení; soud má jen zkoumati podle § 266 nesporného řízení, zda propuštění s vůlí otcovou jest pro dítě výhodné, nemůže však nahraditi otcovo svolení. Opačný názor vyslovený v rozhodnutích bývalého nejvyššího vídeňského soudu ze dne 12. listopadu 1867 čís. 5965 a ze dne 14. července 1869 čís. 3469 sbírky Gl. U. vedl by k obcházení předpisů §§ 176, 177 obč. zák. o zbavení moci otcovské. Nebyla proto nezletilá vůbec oprávněna žádati o propuštění z moci otcovské proti vůli otcově. Nebylo-li jejímu návrhu vyhověno, byť i z jiných důvodů, nemůže vůbec s úspěchem napadati zamítavá rozhodnutí a nebylo proto jejímu dovolacímu rekursu vyhověno.
Citace:
č. 11477. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 294-295.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).