NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 15282.

Poměr § 2 zákona čís. 117/26 k § 4 zákona čís. 242/22 Sb. z. a n.
Revírní bratrská pokladna se může domáhati podle § 65, odst. 2 zákona čís. 33/88 ř. z. náhrady za lékařské ošetření a vyplacené nemocenské, jež poskytla svému členu, přímo na škůdci.
Předpisem § 2 zákona čís. 117/26 Sb. z. a n. byla prodloužena pro nemocenské pojištění členů báňských pokladen podle zákona čís. 242/22 Sb. z. a n. působnost celého zákona ze dne 30. března 1888 čís. 33 ř. z.
(Rozh. ze dne 12. června 1936, R I 615/36.)
Žalobkyně Revírní bratrská pokladna opírá žalobu o to, že poskytla lékařské ošetření a nemocenské třem svými členům poraněným při automobilové nehodě a že žalovaný Karel S. tuto nehodu zavinil a Josef B. (vlastník auta) spoluručí za vzniklou škodu. Prvý soud zamítl žalobu proto, že revírní bratrská pokladna není v přímém, právním poměru ke škůdcům a že není zákonného ustanovení, které by jí dávalo právo, by uplatnila nárok proti nim. Odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Právem poukázal odvolací soud na předpis § 2 zák. čís. 117/26 Sb. z. a n. a jím pro obor nemocenského pojištění členů revírních bratrských pokladen v platnosti ponechaný § 65, odst. 2 zák. čís. 33/88 ř. z., jímž byl stanoven přechod práv příslušejících poškozenému proti škůdci na pojišťovací ústav (revírní bratrskou pokladnu), když poskytla ošetření a nemocenské. Stěžovatelé neprávem srovnávají předpis § 2 zák. čís. 117/26 Sb. z. a n. a § 4 zák. čís. 242/22 Sb. z. a n. Zákon čís. 117/26 Sb. z. a n. neslouží jen provedení dotčeného § 4 zák. čís. 242/22 Sb. z. a n., nýbrž jest úplně samostatný, jeho § 2 byla prodloužena pro nemocenské pojištění členů báňských bratrských pokladen podle zákona čís. 242/22 Sb. z. a n. působnost celého zákona ze dne 30. března 1888 čís. 33 ř. z. a contrario § 1 téhož zákona, kde pro nemocenské pojištění zaměstnanců podrobených pojištění podle právních předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců zůstaly v platnosti jen určité tam vypočtené předpisy zák. čís. 33/88 ř. z. Žalobkyně může tedy opříti o předpis § 65 zák. čís. 33/88 ř. z. svůj zažalovaný nárok. Ježto však nebyly probrány a zjištěny ostatní předpoklady nároku na náhradu škody, právem zrušil odvolací soud rozsudek soudu I. stolice.

Citace:

Čís. 15282.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 672-672.