— 112 —

O návrhu na ustanovení správce společného jmění možno rozhodnouti cestou nespornou jen pak, když účastníci jsou v této otázce shodni a jen o osobě tohoto správce není souhlasu.1

A. jest se svým manželem B. spoluvlastnicí usedlosti v X. Správu jmění mu vypověděla a vznesla pak návrh na jmenování C. správcem společného jmění. — 113 —
První a druhá stolice návrhu vyhověly, při čemž rekursní soud připojil tyto důvody:
Spoluvlastník nedělené věci nemá výhradného práva vlastnického ani na nejmenší částku této.
Proto nemůže, jak z §§ 833. a násl. ob. z. obč. vychází, žádný spoluvlastník o své újmě samostatně nakládati s věcí společnou, nýbrž je třeba shody spoluvlastníků.
Jakmile však shody mezi spoluvlastníky docíliti nelze, nezbývá než soudem stanoviti společného správce (§ 836.).
V tomto případě není sporno, že A. vypověděla B. správu společného majetku. Ze žádosti její za ustanovení správce pak jde na jevo, že manžel její proti její vůli činí opatření ohledně společného majetku. Je tedy zjištěno, že manželé A. a B. nemohou se dohodnouti ohledně správy společného majetku, takže je tu nutností ustanoviti za správce osobu třetí soudem. Když pak soudce prvý správce ustanovil, jednal tím ve shodě se zákonem, pročež stížnosti nebylo lze vyhověti.
Třetí stolice vyhověla mimořádné stížnosti B-ově a zamítl a návrh A-ové na ustanovení společného správce s tímto odůvodněním:
V tomto případě nejedná se o prozatímní opatření, nýbrž o ustanovení správce společného jmění, náležejícího manželům A. a B., zejména rolnické usedlosti v X., za které žádá jednostranně manželka.
§ 836. ob. z. obč., jehož se dovolává navrhovatelka, vztahuje se na případ, kde jest nesporno, aneb již bylo rozhodnuto, že se má ustanoviti správce společného jmění a kde se jedná pouze o volbu osoby správce.
V daném případě vede se však spor o tom, dlužno-li vůbec takového správce ustanoviti, pročež nelze užiti ustanovení § 836. cit. zák., tak že jest nutno v tomto směru, jako ve všech sporných otázkách práva soukromého, ohledně nichž neplatí v zákoně výjimky, rozhodnouti v řádné právní cestě. To platí tím spíše zde, poněvadž manžel, jemuž správa spoluvlastnických práv a podílů náležejících navrhovatele, byla vypovězena (§ 1238. ob. z. obč.), trvá na tom, že mu přes to přísluší tato správa i na dále dle §§ 89., 90. a 91. ob. z. obč.
Bylo tudíž nutno, ježto se návrh A-ové vzhledem k odporu jejího manžela nehodí k projednání cestou nespornou, dle ustanovení § 16. cis. pat. z 9. srpna 1854, č. 208. ř. z., po zjištění zjevné nezákonnosti vyhověti odůvodněné stížnosti a změniti v odpor vzaté usnesení ve shora uvedeném smyslu.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 18. října 1913, č. j. R II 991/13.)
Flieder.

Nejvyšší soud v této otázce zásadně stále tak rozhoduje, tak jmenovitě viz rozhodnutí jeho pod č. j. R II 1095/12, R II 225/11, R II 670/10, pod č. 6339 z r. 1903 a j. v.

Citace:

O návrhu na ustanovení správce společného jmění možno rozhodnouti cestou nespornou jen pak, když účastníci jsou v této otázce shodní a jen o osobě tohoto správce není souhlasu.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1914, svazek/ročník 23, číslo/sešit 3, s. 136-137.