Čís. 1203.

Padělání peněz a cenných papírů (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 269 sb. z. a n.).
Opatření si razítka ku poznačení, že cenné papíry byly přihlášeny ku soupisu majetku, spadá pod ustanovení §u 5 zák.
K pojmu nedokonaného svádění (§ 9 tr. zák.) se nevyhledává, by se sváděný dal přemluviti, natož pak, by přistoupil k trestnému činu.
(Rozh. ze dne 3. května 1923, Kr I 146/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. listopadu 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem dle §u 9 tr. zák. a §u 5, odstavec prvý a §u 12 zákona ze dne 22. května 1919 čís. 269 sb. z. a n.
Důvody:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítá stížnost, že zjištěná činnost obžalovaného — že získal P-а k tomu, by dopsal Sch-oví, zda by zhotovil stěžovateli žádané razítko — nelze pokládati za svádění ke zločinu dle §u 5 zákona ze dne 22. května 1919 čís. 269 sb. z. a n., nýbrž za pouhé beztrestné jednání přípravné, poněvadž stěžovatel P-ovi nesdělil ani bližšího označení nebo vyobrazení razítka, ani nepřiložil k dopisu P-ovu nějakého nákresu nebo vzoru, nýbrž naopak řekl P-ovi, že se jedná o razítko říšsko německé banky. Dále prý nelze zde použíti trestního ustanovení §u 5 cit. zákona také z toho důvodu, že předpisy tohoto zákona se nevztahují dle §u 12 na losy jakéhokoliv druhu. Stížnost není odůvodněna. Dle §u 5 zákona z 22. května 1919 čís. 269 sb. z. a n. se dopouští zločinu každý, kdo zhotoví nebo si opatří nebo jinému přenechá nástroje nebo prostředky, které jsou nepochybně určeny k padělání, porušení nebo zlehčení peněz. Dle §u 12 téhož zákona dlužno použíti citovaného předpisu nejen o penězích, nýbrž i o bankovkách a kolcích, o dlužních úpisech vydaných podle zákonného zmocnění, pokud zní na majitele nebo jsou rubopisem převoditelny, o takových akciích, jakož i o kuponech a talonech takových papírů bez rozdílu, zda jde o papíry tuzemské či cizozemské. § 6 zákona z 25. února 1919 čís. 84 sb. z. a n. zmocnil ministra financí, by zakázal převod a zástavu cenných papírů neoznačených, po případě dočasně zakázal výplatu jejích kuponů, §§ 15—17 nařízení ze dne 12. března 1919 čís. 126 sb. z. a n. zakazují jakýkoliv obchod neoznačenými cennými papíry pod těžkými tresty důchodkovými a pod sankcí, že jednání, zákazu odporující, jsou neplatna. Z těchto všech ustanovení plyne, že opatření razítka s předtiskem »česko-slovenská republika«, které mělo sloužiti k označení neokolkovaných cenných papírů všeho druhu a jejich kuponů (nikoli jen losů), mělo býti prostředkem k padělání těchto cenných papírů a jejich kuponů, ježto se papíry ty svémocným okolkováním měly státi hodnotnějšími a účastnými výhod, propůjčených toliko papírům řádně a včas k soupisu přihlášeným a úředně označeným. Zhotovení nebo opatření razítka k tomuto účelu spadá tedy nepochybně pod trestní sankci §u 5 shora citovaného zákona. Nedokonané svádění k tomuto zločinu pak předpokládá působení na vůli osoby třetí (zde P-а), by opatřila prostředek k nedovolenému okolkování (padělání) cenných papírů, vědouc k jakému účelu je určen. Nežádá se však, aby se svádějícímu podařilo vzbuditi ve sváděném rozhodnutí k trestnému činu, a dokonce ne, by čin byl proveden nebo k jeho provedení přistoupeno (v případě, že se svádějícímu podařilo ve svedeném vzbuditi rozhodnutí k trestnému činu). To vyplývá z pojmu nedokonaného svádění, které je v podstatě pokusem svádění. V tomto případě je zjištěno, že obžalovaný se pokusil svésti P-а, aby získal (tedy svedl) Sch-a ku zhotovení razítka, určeného k padělání cenných papírů (lhostejno zda tuzemských či cizozemských). Jest zjištěno, že svádění mělo úspěch potud, že P. vyzval Sch-a dopisem, aby za účelem provedení věci se obrátil na obžalovaného. Že také P-ovi bylo známo, žе jde o věc trestnou, zjistil soud jednak z obsahu jeho dopisu, poslaného Sch-ovi, jednak z okolnosti, že obžalovaný zavázal P-а čestným slovem, že se o věci nikomu nezmíní, čehož by zajisté nebylo třeba, kdyby šlo o věc dovolenou. Tím jest zjištěno po objektivní i subjektivní stránce vše, čeho se dle §u 9 tr. zák. vyhledává k pojmu nedokonaného svádění ke zločinu. Poněvadž se k němu — jak již bylo řečeno — ani nežádá, by se sváděný dal přemluviti, a dokonce ne, by přistoupil k trestnému činu, jest úplně lhostejno, zda připojil P. ku svému dopisu vzor otisku razítka nebo jeho nákres. Druhá námitka zmateční stížnosti přehlíží, že rozsudek zjišťuje výslovně, že objednané razítko bylo určeno k falšování cenných papírů všeho druhu, nikoliv jen losů, takže jest zde způsobilý předmět ochrany v §u 12 zákona z 12. května 1919 čís. 269 sb. z. a n. zmíněný.

Citace:

č. 1203. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 253-255.