NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 9253.

Živnostenské právo: * Živnostenský úřad není příslušný, konsens k provozování kamenného lomu na pozemku regulovaném vázati podmínkou, že lámání kamene povoluje se jen v těch částech pozemku, které podle plánu polohy nepřipadají na ulice.
(Nález ze dne 8. května 1931 č. 7116.)
Prejudikatura: Boh. A 684/21.
Věc: Firma Jindřich K., kruhová cihelna a kamenné lomy na P. proti ministerstvu obchodu o živnostensko-policejní schválení opukového lomu. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Při komisionelním řízení, konaném osp-ou v K. dne 12. listopadu 1923 o žádosti st-lky za povolení živn. provozování lomu na pozemku č. kat. ... v P., vznesl zástupce obce hlav. města Prahy protest proti udělení žádaného povolení z důvodu, že zmíněný pozemek spadá do pravoplatně regulovaného území a že zřízení ulic, plánem polohy zde stanovených, na vysokém násypu, specielně zařízení odvodnění, kanalisace, vodovodu, plynovodu atd., vyžádalo by si na obci enormně velkých nákladů. — Výměrem ze 7. ledna 1924 schválila osp v K. ve smyslu 3. hlavy živn. řádu opukový lom st-lčin na zmíněném pozemku za určitých podmínek, jež zde nepřicházejí v úvahu a námitky obce pražské zamítla, ježto se opírají nikoli o nabytá práva neb přesně vymezené aktuelní všeobecné (veřejné) zájmy, nýbrž o tvrzený veřejný zájem, který by někdy v budoucnosti (neurčito kdy) mohl býti trváním lomu poškozen.
V odvolání z výměru toho podaném žádala obec hlav. města Prahy, aby podnikatelce lomu byla uložena povinnost šetřiti při lámání kamene přesně schváleného plánu polohy, pokud jde o směr, polohu a niveau ulic na zmíněném pozemku schválených, t. j. aby lámání kamene neprovádělo se na těch částech pozemku, jež podle plánu polohy připadají na ulice a za tím účelem aby podnikatelka žádala u měřičského úřadu hlav. města Prahy o vytýčení regulačních čar těchto ulic. Výnosem ze 7. listopadu 1925 nevyhověla zsp v Praze odvolání v podstatě proto, že na základě ustanovení 3. hlavy živn. řádu nelze živnostensko-policejní schválení provozovny činiti závislým na splnění podmínek obcí pražskou žádaných, poněvadž podle § 30 živn. řádu lze předepsati toliko takové podmínky, které jsou způsobilé, aby škodlivé účinky provozovny na její okolí zmenšily na nejmenší přípustnou míru, pod kteréžto hledisko podmínka obcí pražskou navrhovaná zřejmě nespadá.
K dalšímu rekursu obce hlav. města Prahy pozměnilo min. obchodu nař. rozhodnutím výměry obou nižších stolic, pokud se jimi dává neomezené povolení k lámání kamene a doplnilo udělený živn.-právní konsens tento další podmínkou: »Lámání kamene povoluje se jen v těch částech pozemku, které podle platného plánu polohy nepřipadají na ulice a za tím účelem jest podnikatelce zažádati u měřičského úřadu hlav. města Prahy o vytýčení regulačních čar těchto ulic«.
Stížnost popírá zákonitost uložení této podmínky namítajíc, že min. obch. jako úřad živnostenský nebylo kompetentní st-lce udělený konsens takto obmezovati, jelikož živn. úřady schvalujíce provozovny mohou přihlížeti toliko k takovým veř. zájmům, jichž ochranu jim svěřuje řád živn., k těm však po názoru stížnosti budoucí snad veř. komunikace nenáleží a to v daném případě tím méně, když není ještě ani jisto, že tato přes pozemek st-lčin skutečně povede.
O námitce této uvážil nss takto:
Jak se podává z ustanovení § 25 živn. řádu o tom, které živn. závody musí býti schváleny a dále z § 26 téhož zák., normujícího řízení schvalovací vůbec, směřuje zákonem kladený požadavek úředního schválení určitých živn. provozoven — nehledě k ochraně dělnictva v nich zaměstnaného — jedině k tomu, aby okolí provozoven těch bylo co možná chráněno před účinky, škodlivými zdraví a ohrožujícími bezpečnost a aby nebylo ohrožováno neb obtěžováno zápachem anebo neobyčejným hlomozem z provozování takových závodů vznikajícím. Tak cit. § 26 mluví o prozkoumání závad se vyskytujících a má rovněž tyto závady na zřeteli, když ve spojení s tím dále ukládá úřadu naříditi, s jakými podmínkami a s jakým obmezením závod zařízen býti může a při tom zvláště k tomu hleděti, aby »takovéto závody neškodily kostelům, školám, nemocnicím a jiným veř. ústavům a stavením a aby snad již zařízení pracoven neohrožovalo bezpečnost života nebo zdraví osob v nich zaměstnaných.« Podle toho jest ochrana okolí (sousedstva) provozovny na straně jedné a dělnictva v ní zaměstnaného na straně druhé před závadami, vznikajícími z účinků a zařízení závodu, povznesena na zájem veřejný, který má úřad co možná hájiti. Je-li takto zákonem samým úkol živin. úřadů v řízení schvalovacím vymezen, plyne z toho, že úřady ty jsou povolány hájiti nikoli každý a jakýkoli veř. zájem, nýbrž jen takové veř. ohledy, které spadají do kategorie oněch svrchu dotčených veřejných zájmů, jichž ochrana jest vůbec živn. úřadům svěřena (srov. Boh. A 684/21).
V daném případě odůvodnil žal. úřad připojení sporné další podmínky konsensu poukazem k tomu, že pozemek č. kat. ... v P. jest v území, jehož regulace byla pravoplatným plánem polohy schválena a že neomezené lámání kamene na něm jest překážkou pro budoucí úpravu a zastavění pozemku, zejména pak pro budoucí vedení ulic přes něj. Z tohoto odůvodnění nař. rozhodnutí v souvislosti s vývody instančního odvolání obce pražské vychází nepochybně, že nejde tu o nějaké závady ze škodlivých účinků lámání kamene na pozemku st-lčině ve směrech shora dotčených, zejména ne snad o bezpečnost veř. komunikací, kterých tu dosud vůbec není, nýbrž pouze o jisté nevýhody, spočívající v tom, že by budoucí úprava a zastavění pozemku a zejména zřízení ulic, plánem polohy přes něj vedených, bylo technicky obtížnější a nákladnější. Leč zamezovati takovéto finanční a technické obtíže při provádění polohového plánu — poslední ostatně redukují se v podstatě rovněž na větší vydání — nespadá podle toho, co řečeno, byť i zřizování ulic a různých veřejně prospěšných zařízení v nich, jako kanalisace, vodovodu a pod. jest beze sporu také zájmem veřejným, do okruhu oněch veř. ohledů, které náleží hájiti při schvalování provozoven úřadům živnostenským. Má-li žal. min. za to, že úřad živn. jest, schvaluje-li provozovnu, oprávněn nařizovati jako podmínku živn.-právního konsensu též takové úpravy, které se týkají působnosti úřadu stavebního, vyžadují-li toho důvody veřejné, je názor ten správný jen potud, pokud nařízené takto úpravy nevybočují z positivních ustanovení řádu živn. a nesahají přes zamýšlený jimi účel schvalovacího řízení, jak byl shora vyložen, což o sporné zde podmínce říci nelze.
Že ochrana veř. zájmů, sledovaných plány regulačními (polohovými), se zásadně z kompetence úřadu živn. vymyká, potvrzuje nepřímo také zákon o zřízení státní regulační komise pro hl. město Prahu s okolím z 5. února 1920 č. 88 Sb., který v § 12 oddílu 3. — jenž, jak není mezi stranami na sporu, nenabyl dosud účinnosti — ukládá i živn. úřadům za povinnost, aby prve, než by povolily zřízení živn. provozovny, zejména také provozování kamenných lomů, hlinišť a pískových neb štěrkových jam, nejen provedly řízení pro ten případ předepsaný, nýbrž také si opatřily souhlas státní regulační komise, která může, má-li za to, že by věc byla překážkou účelnému zastavění a regulování dotyčného území, souhlas odepříti.
K stejnému závěru vede konečně i úvaha, že ani obec nemůže s hlediska plánu polohového omezovati disposiční právo vlastníka regulovaného pozemku nakládati s ním způsobem, kterým se půda, určená polohovým plánem na ulice a jiná veřejná prostranství, tomuto svému účelu trvale neodnímá.
Ze všeho, co vpředu řečeno, vysvítá, že žal. úřad nebyl oprávněn obmezovati z důvodu uvedeného v nař. rozhodnutí živn.-právní konsens udělený st-lce nižšími instancemi, spornou další podmínkou; učinil-li tak, porušil její právo, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9253. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 834-837.