Čís. 1034.
Platební rozkazy o nedoplatcích daně náboženské obce židovské jsou tituly pro soudní exekuci. Musí však býti řádně doloženy a nestačí přípis
politické okresní správy, opatřený doložkou vykonatelnosti.
(Rozh. ze dne 27. dubna 1921, R II 97/21.)
Židovská náboženská obec v P. domáhala se na soudě, by jí byla proti
jejímu členu povolena exekuce pro nedoplatek náboženské daně, aniž by
však byla předložila platební rozkaz anebo výkaz o nedoplatcích. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Со se týká příslušnosti soudu pro povolení exekuce,
je rekursní soud toho náhledu, že soud je příslušným pro povolení exekuce za účelem vydobytí náboženské daně židovské. Jest sice pravdou,
že § 22 zákona ze dne 21. března 1890, čís. 57 ř. zák., připouští jen politickou exekuci, avšak nutno uvážiti, že § 1 čís. 13 ex. ř., jakožto zákon
pozdější, ustanovení to změnil a za exekuční titul uznal veškeré příkazy
platební a výkazy nedoplatku o daních přímých a poplatcích, jakož i o přirážkách zemských, okresních a obecních, vyhotovené a vykonatelné
podle předpisů o tom platných. Za exekuční titul v tomto smyslu nutno
považovati platební příkazy a výkazy nedoplatku židovské náboženské
obce, neboť náboženská společnost jest veřejnoprávní korporací, z čehož
vyplývá, že poplatkům jejím jest přiznati povahu veřejné dávky. K vymáhání těchto dávek jsou příslušnými soudy tím více, když článkem III. uvoz. zák. k ex. ř. zůstaly v platnosti dosavadní předpisy o vydobýváni
daní a jiných dávek k účelům veřejným i jiných povinností, které dani co
do dobývání jsou zákonem postaveny na roveň a žádný z nich vymáhání
dlužných dávek soudní exekucí nezbraňuje a dle § 4 a 7 příl. k dvor. dekr. ze dne 10. února 1832, čís. 2548 sb. zák. se politické správě na vůli ponechává, rozhodnouti se pro exekuci soudní nebo politickou. Naproti tomu
nutno však řešiti otázku, byl-li výkaz o nedoplatcích anebo platební příkaz vyhotoven ve formě, jak ji § 1 čís. 13 ex. ř. na mysli má. K tomu jest
soud dle výslovného znění tohoto zákonného ustanovení oprávněn (nach den darüber bestehenden Vorschriften), vymáhající věřitel je dle § 55 odstavec druhý ex. ř. povinen svá tvrzení, v podání uvedená, prokázati,
a je dle § 54 odstavec prvý ex. ř. přílohami doložiti, a exekuční soud jest
oprávněn vyzvati ho k předložení potřebných listin. Vymáhající věřitel
však nepředložil ani platebního rozkazu, ani výkazu o nedoplatcích, nýbrž
podal prostě exekuční žádost, za kterou přípis židovské náboženské obce
a přípis politické okresní správy považovati dlužno a nestačí pouhá doložka vykonatelnosti politické okresní správy. Exekuční soud byl tudíž
povinen buď vymáhající věřitelku k předložení listiny, exekuční titul tvořící vyzvati (§§ 78 ex. ř. a 84 c. ř. s.), nebo žádost zamítnouti. Poněvadž
listina předložena nebyla a rekursní soud jako soud přezkoumávající děj
v době podání žádosti nemá možnosti, by v tomto směru zjednal nápravu,
bylo napadené usnesení změniti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rckursu.
Důvody:
Dle § 1 čís. 13 ex. ř. byly v příčině dávek, pod předpis ten spadajících,
uznány za exekuční tituly platební rozkazy a výkazy o nedoplatcích,
vykonatelné dle platných předpisů. Exekuční titul jest základem exekuce,
její oprávněnost může býti posuzována jen dle obsahu exekučního titulu,
a musí proto exekuční titul býti zpravidla předložen, což platí i v případech, v nichž nalézá se ve spisech toliko povolovací záznam (§ 54 ex. ř.).
Tomu nebylo v daném případě vyhověno, zejména nebyl předložen exekuční titul, vyhovující formálnímu předpisu § 1 čís. 13 ex. ř.