NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 4888
.
Administrativní řízení. — Řízení před nss-em. — Veřejní zaměstnanci: * Výnos ministerstva zemědělství vydaný členu býv. panovnické rodiny, jehož statky byly dle zákona č. 354/1921 státem čsl. převzaty, že nepřejímá pense jeho býv. zaměstnanců, není rozhodnutí správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss.
(Nález ze dne 10. září 1925 č. 16755).
Prejudikatura: Boh. 1883 a 2769 adm.
Věc: Bedřich H. v M. (adv. Dr. Vilém Magersxein z Prahy) proti ministerstvu zemědělství o převzetí bývalých dvorních pensistů.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: V žádosti podané roku 1923 a později ještě doplněné domáhal se st-l toho, aby čsl. stát, který převzal všechny jeho statky a všechen majetek v republice ležící, převzal také břemena a povinnosti s tím spojené, zejména také, aby převzal pensisty, seznamenané v listině k žádosti té připojené, kteří konali žadateli služby osobní, nebo jsou tak zv. dvorními pensisty, měli od 1. ledna 1919 stálý pobyt v republice a jsou tam také příslušeni. Petit žádosti zněl, aby byli státem čsl. převzati všichni zmínění pensisté, ať konali jen služby přímo na statcích či také osobní služby st-li, a aby jim se zpětnou účinností od 1. ledna 1919 byly poukázány pense v čsl. valutě, na příště pak aby byli co do pensí posuzováni obdobně jako ostatní státní zaměstnanci. —
Nař. výnosem vyslovilo min. zeměd., že není s to, aby vyhovělo žádosti té, pokud jde o takové dvorní pensisty, kteří stáli v osobní službě Bedřicha H. nebo příslušníků jeho rodiny, neboť čsl. stát převzal s převzetím statků připadlých mu podle mírových smluv jen takové povinnosti, jež jsou v souvislosti s těmito statky. Pro převzetí jinakých povinností není zákonného důvodu. S výjimkou vrchního hospodářského inspektora Jana W. byli všichni v předloženém seznamu uvedení zaměstnanci v osobních službách st-lových. O tom, zda dcera inspektora W. má nárok na dar z milosti, konají se zvláštní šetření.
Rozhoduje o stížnosti podané do tohoto výnosu pro nezákonnost a vadné řízení, uvážil nss především, že st-1 domáhaje se žádostmi z roku 1923, vyřízenými nař. výnosem, v podstatě toho, aby byli státem čsl. převzati a jako ostatní zaměstnanci státní posuzováni i pensisté jeho. jak byli uvedeni v seznamu k žádosti připojeném, jednal vlastně v zájmu pensistů těch, a že zmocněním jich se nevykázal. Ale skutečnost ta nemůže býti na závadu, aby byla st-li zásadně přiznána legitimace ke stížnosti na nss do zamítavého vyřízení žil. úřadu, neboť vlastním podnětem- žádosti st-lovy, jasně v ní vyjádřeným byla snaha, aby st-l, jehož statky a majetek byly státem čsl. převzaty, byl zbaven také břemen a povinností z držení statků těch a majetku toho vzešlých, k nimž náleží též povinnost vypláceti pensijní požitky býv. penzistům a jejich pozůstalým. Hájil tedy a hájí st-l i svoje vlastní subjektivní právo, které bylo po jeho názoru výrokem žal. úřadu porušeno, a nutno proto uznati, že stížnost byla podána oprávněnou k tomu osobou. Přes to nelze stížnost uznati za přípustonu z jiného důvodu. St-l sám shledává hlavní oporu pro svůj nárok v ustanoveních zákona z 12. srpna 1921 č. 354 Sb., vydaného k provedení mírových smluv o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv čsl. státu.
Zákon ten stanoví sice v §§ 1 a 2, kterých statků čsl. stát nabývá, a určuje v § 3, které osoby spadají pod pojem býv. panovnické rodiny rak.-uherské — upravuje však příslušnost k rozhodování jen o otázce, které osoby spadají pod ustanovení § 1 č. 3 a § 3 č. 2, přikazuje ji min. vnitra po dohodě s min. věcí zahr.
O tom, kdo v případě sporu má rozhodnouti, kterých statků a majetku in concreto stát čsl. nabývá, zdali a která břemena s těmito statky a majetkovými objekty na stát čsl. přecházejí, nemá uvedený zákon předpisu, dlužno tedy otázku tu luštiti dle podstaty věci.
Stát čsl. nastupuje mocí tohoto zákona ve sféru majetkovou, v soubor majetkových práv do účinnosti zákona st-li příslušících. Poměr st-le k jednotlivým majetkovým věcem, dle uvedeného zákona státu čsl. připadajícím, byl však soukromoprávní, rovněž soukromoprávním, na smlouvě námezdní založeným jest poměr st-le k osobám, jejichž pensijní nároky dle názoru st-le jest povinen stát čsl. za st-le převzíti.
Z této vlastnosti uvedených poměrů jde, že, není-li předpisů odchylných, rozhodovati o nich jsou povolány řádné soudy (srov. nál. Boh. 1883 a 2769 adm.).
Posuzuje-li se s tohoto právního stanoviska výnos naříkaný — nelze v něm shledati, než prohlášení úřadu — v konkrétní záležitosti k zastupování čsl. státu povolaného — že názor st-le neshledává správným a že nemá za to, že stát čsl. jest povinen, aby převzal na sebe k placení pense býv. zaměstnanců st-lových. Ani doslov ani forma nař. výnosu nesvědčí tomu, že si žal. úřad osoboval právo rozhodovati, a že chtěl vysloviti něco jiného, než že jako zástupce strany — na kterou nárok byl vznesen, — nárok ten neuznává.
Je-li tomu tak, pak není tu rozhodnutí správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss, které by nss mohl přezkoumati, jeví se proto stížnost nepřípustnou.

Citace:

č. 4888. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 92-93.