Čís. 1735.
Přípustnost pořadu práva pro spory o užívání spodních vod.
(Rozh. ze dne 27. června 1922, R I 554/22.)
Žalobce zakládal žalobu na odurčení práva, stahovati vodu, na tom, že žalovaná strana zřízením studny na svém pozemku do vlastnictví jeho bezprávně zasahuje. Žalovaná vznesla námitku nepřípustnosti pořadu práva, jíž procesní soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud námitku zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Žaloba, o kterou jedná se v tomto případě, jest jak dle svého slovného znění, tak dle své prosby žalobou určovací a jest se prozatím jedině zabývati otázkou, zda jest pro uplatňovaný nárok pořad práva přípustným čili nic. Tu nelze si nepovšimnouti, že žalobce žalobní nárok zakládá na vlastnictví ke spodní vodě a porušení jeho tím, že žalovaný jako vlastník hořejšího pozemku, vykopav 7 m hlubokou studni na svém pozemku, způsobil, že se ve studních žalobcových, níže položených, začíná jeviti úbytek vody. Uváží-li se, že soud prvé stolice z posudku znalců zjistil, že nejde o povrchovou vodu, nýbrž o spodní vodu, naskýtá se především otázka, jaké právní povahy jsou spodní vody, na povrch země nevyvěrající, a zejména, zda jsou vodami, na něž se vztahuje vodní zákon pokud se týče ustanovení § 75 čes. vod. zák., aby mohlo býti posouzeno, zda spory, týkající se těchto vod, spadají do působnosti politických úřadů čili nic. Aby otázka tato mohla býti řešena, nutno v prvé řadě zkoumati, jaké druhy vod vodní zákon rozlišuje a zda lze pod některý z nich spodní vody zařaditi; neboť tím bude i otázka příslušnosti a přípustnosti pořadu práva rozřešena se zřetelem na vodní zákon český, jenž podřaďuje v § 75 působnosti politických úřadů »všechny záležitosti, jež se vztahují dle tohoto zákona na užívání, vedení a odvrácení vod.« Vodní zákon, vyměřuje pojem vod, rozeznává dva druhy jejich a to vody veřejné a vody soukromé (§§ 2 až 5 vod. zák.). K veřejným vodám počítá zákon jen řeky a veletoky, užívané k plavbě loďmi a vory, pak potoky a jezera a jiné tekoucí a stojaté vody, pokud tyto poslední nepatří na základě zvláštního, zákonného důvodu někomu jinému. Vody soukromé se vypočítávají v § 4 lit. a) až d) a v § 5 vod. zák. Uváží-li se, že za vody spodní nutno považovati — přes to, že pojem spodních vod není v literatuře souhlasným — vody pod zemí jsoucí a na povrch zemský nevyvěrající, nemůže býti pochybnosti, že spodní vody nelze k žádnému z uvedených druhů vod počítati už vzhledem k samému pojmu spodních vod. Nejsouť ani veletoky ani řekami, ani potoky, ani jezery, nelze však je ani podřaditi pod »jiné tekoucí nebo stojaté vody« (§ 3 vod. zák.). Vždyť, nehledíc k tomu, zda voda ve vrstvách zemských pod povrchem uzavřená a tam se pohybující vůbec za vodu tekoucí může býti považována, jest jisto, že tato neviditelná voda již svou povahou, která panství nad ní činí nemožným, se naprosto různí od oněch vod, které zákon za veřejný statek vyhlašuje a jichž veřejné užívání připouští. Dle zásad občanského zákona náleží pozemek i do hloubky se vším, co tam obsaženo, vlastníku pozemku, pokud zákon sám nestanoví výjimku, jak učinil v § 4 lit. a) vod. zák. ohledně horního regálu, vod solných a cementových. Tak by byl zajisté zákonodárce učinil, kdyby byl chtěl i spodní vody zařaditi mezi veřejné vody. Jaké druhy vod však zákonodárce za vody veřejné uznati chtěl a uznal, vyplývá z § 15 vod. zák., jenž upravuje veřejné užívání k těmto vodám a jenž jako takové užívání uvádí jen ona upotřebení vody, jaká lze si mysliti jedině k povrchovým vodám. Ostatně i veřejné používání, jež možnost vody veřejně karakterisuje, jest u vod spodních zpravidla bez zasáhnutí v soukromoprávní sféru naprosto vyloučeno. Nelze tedy spodní vody počítati k vodám veřejným. Nelze je však počítati ani k vodám soukromým. O vodách soukromých mluví vodní zákon v § 4 lit. a)až d) a v § 5 a přišly by tu v úvahu zejména lit. a) a c). Pod. § 4 lit. a) vod. zák. spodní voda nespadá, neboť tam se vyžaduje, aby vyvěrala podzemní voda na povrch zemský, a kvalifikace lit. c) se hodí jen na ony vody, které v nádržích v nejširším slova smyslu jsou zachyceny, tedy tímto uzavřením od jednotlivců přivlastněny. Že nelze vodu spodní počítati k vodám v § 5 vod. zák. uvedeným t. j. k soukromým potokům a jinakým tekoucím vodám soukromým, netřeba dokazovati. Nelze tedy vody spodní posuzovati podle vodního zákona, nýbrž nutno na ně použiti jedině norem soukromého práva a dle předpisů občanského zákona řešiti jak otázku o právní povaze těchto vod tak i otázky ohledně právních poměrů jejich. (Viz z literatury: Peyrer. Das öst. Wasserrecht; Randa, Wasserrecht; Pražák, Wasserechtliche Kompetenzfragen; Pantůček,»O spodní vodě a zřizování vodovodu« v Právníku roč. 1909.) Není-li dle uvedeného působnost politických úřadů v záležitostech spodních vod dle § 75 čes. vod. zák. odůvodněna, právem rekursní soud obranu nepřípustnosti pořadu práva zamítl.