NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3770.

Obecní úředníci: I.* Proti usnesení obecního zastupitelstva znojemského, kterým se obecnímu úředníku zároveň s jeho suspensí redukují požitky, jest přípustno samostatné odvolání. — II. Proti usnesení o zahájení disc. řízení a o složení disc. komise, jakožto pouhým opatřením procesním, není samostatný opravný prostředek přípustný.
(Nález ze dne 20. června 1924 č. 3968).
Věc: Ing. R. T. ve Z. proti moravskému zemskému výboru o disciplinární řízení, suspensi a zkrácení služebních požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud odmítá meritorní rozhodnutí ve věci snížení služebních požitků st-lových, zrušuje se pro nezákonnost; jinak zamítá se stížnost jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem městské rady ve Znojmě z 8. března 1922 byl st-l vyrozuměn, že disciplinární komise se usnesla, provésti proti němu disc. řízení, sděleno mu, že disc. komise, složená dle § 33 služ. pragm. obce Znojma, sestává (za předsednictví starosty města) ze členů - - a upozorněn, že podle §111 služ. pragm. pro zaměstnance státní a § 38 služ. pragm. města Znojma má právo dva členy disc. komise zamítnouti. Posléze uvědomen, že starosta města na základě návrhu disc. komise a usnesení měst. zastupitelstva z 1. prosince 1921 na dobu disc. řízení sprošťuje ho služby a na dobu suspense zastavuje mu jednu třetinu jeho požitků.
St-l podáním z 15. března 1922 odmítl v základě § 111 služ. pragm. pro státní úředníky jako podjaté starostu města Dra M. a inž. O., dále bez udání důvodů měst. rady P. a Št., a posléze úředníka A., poněvadž tento nevyhovuje § 33/3 služ. pragm. znojemské.
Výměrem městské rady z 22. března 1922 byl st-l vyrozuměn, že vzhledem k podaným námitkám městská rada ustanovila členy disc. komise místo Dra M. — poněvadž I. náměstek neúřaduje a II. náměstek fungoval svého času v záležitosti st-lově jako právní zástupce — městského radu V. jako předsedu, na místo měst. rady Št. měst. radu H. a na místo inž. O. vzhledem k § 68 tr. ř. stav. as. H. Námitkám ohledně úředníka A. nevyhověno, poněvadž tento vzhledem k § 33 služ. pragm. znojemské a usnesení městského zastupitelstva z 1. prosince 1921 má právo členem komise zůstati; rovněž usneseno, aby zůstal členem komise městský rada P.
Rekursu, jejž st-l do tohoto výroku podal, měst. zastupitelstvo rozhodnutím z 8. dubna 1922 vyhovělo potud, že místo městského rady P. ustanoven členem disc. komise městský rada M. Námitky ohledně městského rady V. a ohledně členů A. a H. zamítnuty jako bezdůvodné.
Proti těmto usnesením obce st-l podal na zv čtyři rekursy a to:
I. rekurs z 22. března 1922 řízený proti výměru z 8. března 1922, jímž brojí proti zavedení disc. řízení, suspensi a redukci požitků na dvě třetiny namítaje v podstatě, že opatření ta stala se na základě usnesení disc. komise, která nebyla řádně složena, usnášejíc se prvé, nežli st-1 vykonal proti členům jejím své odmítací právo, dále
II. rekurs z téhož dne, kterým namítá, že pro snížení požitků nebyly mu oznámeny žádné důvody, a že redukce ta podle služ. pragm. může se vztahovati toliko na služné a akt. přídavek, nikoli také na ostatní požitky;
III. další rekurs z 22. března 1922, mířící rovněž proti výměru z 8, března 1922, v němž brojí proti zavedení disc. řízení námitkou, že nastalo promlčení disc. stíhání, a pro obnovu řízení disc. zahájeného proti němu v r. 1920, že není zákonných předpokladů;
IV. konečně rekurs ze 14. dubna 1922 namířený proti rozhodnutí ob. zastupitelstva z 8. dubna 1922, v němž vytýká, že nebylo vyhověno jeho námitkám ohledně vyloučení členů disc. komise V., H. a A.
Zv nař. rozhodnutím rekursy I., III. a IV. zamítl a to ad I. 1) pokud směřoval proti zahájení disc. řízení, v základě § 114/2 služ. pragm. státní jako nepřípustný;
2) pokud směřoval proti suspensi s odůvodněním, že podle § 58 služ. pragm. znojemské rozhoduje o suspensi úředníka vzhledem k §§ 68 a 107 statutu města Znojma jediné měst. zastupitelstvo dle své volné úvahy, a zv opatření jeho neshledává nevhodným; ostatně prý rekurent nestěžuje si ani proti příslušnému usnesení obec. zastupitelstva, nýbrž proti usnesení disc. komise, která o suspensi ani nejednala,
3) pokud se týkal redukce požitků, s tímto odůvodněním: Z výměru městské rady z 8. března 1922 vysvítá, že disc. komise se usnesla na redukci požitků na dvě třetiny, sdělila usnesení to měst. radě, která pak usnesení toto st-li oznámila. I v tomto ohledu jest stížnost bezpředmětná resp. nepřípustná, poněvadž dle § 151 státní služ. pragm., která v tomto ohledu platí též pro obecní zaměstnance města Znojma, nemohou býti rozhodnutí a opatření disc. komise I. instance naříkána samostatným opravným prostředkem, nýbrž až zároveň s odvoláním proti konečným rozhodnutím.
ad III. Tento rekurs zamítnut s odůvodněním, že — nehledě ani k tomu, že neexistují předpisy o promlčení v konkrétním případě a neplatí ani analogie trestního zák. ani § 18 zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. — jest mor. zv toho názoru, že nelze mu o věci v tomto stadiu rozhodnouti a že st-1 může uvedené vývody a námitky uplatňovati snad v řízení disc. samém, event. ve stížnosti proti výsledkům celého disc. řízení.
ad IV. I tento rekurs zamítnut jako nepřípustný, ježto dle platných předpisů není v tomto stadiu řízení disc. proti nař. usnesením žádného samostatného opravného prostředku, a st-1 mohl by svoje uvedené námitky uplatňovati až při event. stížnosti proti výsledkům celého disc. řízení.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
1. Rekursní námitky st-lovy směřující proti zahájení disc. řízení a proti složení komise disc. (I. 1., III., IV.) v podstatě odmítnuty jako nepřípustné. Žal. úřad vyslovil sice při tom — vyřizuje rekurs ad III. — právní názor, že není předpisů o promlčení, které by bylo lze aplikovati v konkrétním případě, a že neplatí tu ani analogie trest. zák. ani § 18 zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb., avšak jen mimochodem a aniž by rozhodoval meritorně; naopak odkázal st-le výslovně až na výsledky disc. řízení, a tedy meritorní rozhodnuti i o námitkách vznesených v rekursu ad III. v tomto stadiu odmítl. Nss nemohl se tedy zabývati meritem věci a mohl toliko zkoumati, zda odmítnutím věcného rozhodování v uvedených bodech st-l byl dotčen ve svých právech. Námitky v tom směru činěné soud neshledal důvodnými. Jak sestavení disc. komise, tak i usnesení o zahájení disc. řízení nejsou akty, které by se o sobě již mohly nějak dotýkati právní posice úředníka. Jsou to pouhá opatření procesní, jimiž se připravuje, resp. zahajuje řízení proti němu; účinek jich na právní věci stíhaného úředníka projevuje se teprve v aktu, jímž řízení ono se zakončuje, tedy v disc. nálezu. Z vylíčené povahy obou aktů jako pouhých opatření procesních plyne, že nepodléhají samostatným opravným prostředkům. Námitky, které stíhaný má proti složení komise disc. a proti přípustnosti disc. stíhání vůbec, může uplatňovati teprve tehdy, když bylo zakončeno odsuzujícím disc. nálezem, a to opravnými prostředky proti tomuto nálezu (srv. také ustanovení § 114, odst. 2 a § 151 služ. pragm. státní). Odepřel-li tedy žal. úřad meritorní rozhodnutí o svrchu uvedených námitkách st-lových, odkázav je až do opravného prostředku proti nálezu disc. neporušil tím práv st-lových, je tedy v těchto bodech stížnost bezdůvodná.
2. Suspense st-lova vyslovena byla podle výměru měst. rady z 8. března 1922 usnesením obec. zastupitelstva z 1. prosince 1921, jak se praví, na návrh disc. komise. St-l spatřuje vadu v tom, že disc. komise činila svůj návrh prvé, nežli st-1 vykonal své odmítací právo dle § 111 služ. pragm. státní, tedy nejsouc náležitě složena, dovozuje z toho nezákonnost usnesení obec. zastupitelstva z 1. prosince 1921 o suspensi a vytýká, že žal. úřad k této námitce jeho nezaujal stanovisko. Ale neprávem. Zv, poukazuje na to, že usnesení o suspensi dle § 68 č. 16 a § 107 měst. statutu přísluší výhradně obec. zastupitelstvu, které rozhoduje dle volného uvážení, chtěl tím zřejmě říci, že rozhodnutí o suspensi leží toliko v tomto usnesení a že okolnost, zda disc. komise, která návrh učinila, byla řádně složena čili nic, nemá významu. Tím zaujal ve skutečnosti stanovisko k rekursní námitce st-lově a meritorně ji vyřídil. Ve věci samé nelze stanovisku tomu upříti správnost. Statut městský v § 68 č. 16 a § 107 a s ním ve shodě služ. pragm. znojemská v § 58 vyhrazuje suspensi úředníka obec. zastupitelstvu, a usnesení jeho o tom ani formálně ani věcně nijak nepodmiňujjí; zejména není usnesení to podmíněno předchozím návrhem disc. komise, kterážto komise ostatně statut sám — alespoň jako instituce obligatorní — nezná.
Za tohoto stavu je — předpokládajíc, že usnesení obec. zastupitelstva se stalo jinak formálně správně, což v daném případě se nepopírá, — lhostejno, z jakého podnětu se usnesení obec. zastupitelstva o suspensi stalo, je tedy pro platnost jeho také docela bez významu okolnost, že bylo vyvoláno návrhem disc. komise. Je-li však tato okolnost irelevantní, pak je také docela bez významu, v jakém složení disc komise o návrhu tom jednala a se usnášela, a nemůže eventuelní vadnost složení této komise míti účinek na platnost usnesení obec. zastupitelstva. Jsou tedy námitky stížnosti, pokud se týkají suspense, rovněž bezdůvodné.
3. Rekursní námitky st-lovy proti redukci jeho služebních požitků byly žal. úřadem odmítnuty jako nepřípustné. Stížnost proti tomuto výroku namítá — podobně jako sub 2, — že usnesení obec. zastupitelstva z 1. prosince 1921, kterým redukce ta vyslovena, stalo se na základě návrhu disc. komise vadně složené, je tedy samo také vadné, resp. nezákonné, a vytýká, že zv této námitky nevyřídil.
V tomto bodu nss shledal stížnost důvodnou. V ohledu skutkovém dlužno především konstatovati, že podle výměru měst. rady z 8. března 1922 sníženi požitků st-lových na dobu suspense o jednu třetinu nestalo se usnesením disc. komise, nýbrž »na základě návrhu disc. komise a usnesení měst. zastupitelstva z 1. prosince 1921« starostou města. Podle tohoto znění byla tedy vyslovena, jak to uvádí stížnost ve shodě se spisy. usnesením obecního zastupitelstva z 1. prosince 1921. Redukce požitků úředníka v případě suspense není pouhým procesním opatřením, učiněným průběhem disc. řízení, nýbrž aktem samostatným, který s disc. řízením souvisí jenom zevně, a dotýká se o sobě a přímo materielních práv úředníka. Svým obsahem je tedy zajisté způsobilým předmětem opravných prostředků, Podle § 111 statutu lze každé usnesení obec. zastup, ve věcech vlastní působnosti obecní — pokud ovšem svou povahou to připouští — naříkati odvoláním v zem. výboru. Z povahy odvolání jako opravného prostředku plyne, že bylo-li formálně správně podáno, zv je povinen o něm meritorně rozhodnouti. Toto ustanovení statutu, tedy zemského zákona, nemohlo by předpisy služ. pragmatiky, která se zakládá toliko na usnesení obce, ani nijak býti alternováno.
Když se tedv st-1 z usnesení obec zastupitelstva z 1. prosince 1921. kterým mu služební prožitky jeho byly o V, redukovány, včas se odvolal, byl zv povinen o tomto odvolání meritorně rozhodnouti, a při tom uvážiti, jak dalece snížení požitků úředníka v případě suspense podle služ. pragmatiky platné pro úředníky města Znojma vůbec je přípustné. Odepřev to, porušil zákon, pročež bylo rozhodnutí jeho v tomto bodě zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3770. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 138-142.