Čís. 13362.

Zákonný článek XXV:1900 a min. nařízení 27483/1901 byly zrušeny § 253, třetí odstavec, zákona ze dne 10. října 1924, čís. 259 sb. z. a n.
Bylo-li pravoplatně rozhodnuto, že k projednání sporu jest příslušným soud v historických zemích vzhledem k úmluvě o příslušnosti, jest míti za to, že se strany chtěly i po hmotněprávní stránce podříditi zákonům platným pro tento soud.
(Rozh. ze dne 10. března 1934, Rv I 355/32.)
Žalovaný, bydlící na Slovensku, koupil od žalující firmy v R. v Čechách secí stroj. Strany ujednaly, že pro spory z objednávky tohoto stroje jest bez ohledu na výši pohledávky příslušný okresní soud v R. v Čechách. Žalobě o zaplacení kupní ceny za dodaný secí stroj procesní soud prvé stolice (okresní soud v R. v Čechách) vyhověl. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Nesprávně řešil procesní soud otázku, zda obchod, o nějž jde, jest zmatečný čili nic. Žalovaná strana namítla již v prvé stolici nicotnost kupní smlouvy podle § 4 zákonného článku XXV:1900 a § 6 nařízení uherského ministerstva obchodu čís. 27483 z roku 1901. K této nicotnosti jest hleděti z úřadu. Podle cit. zákonného ustanovení jsou nicotnými kupní smlouvy ohledně hospodářských strojů včetně motorů, nebyl-li podpis kupitele ověřen na obecním úřadě, jde-li o kupitele malorolníka. Z objednacího listu je patrno, a není ani stranami popřeno, že podpis žalovaného obecním úřadem ověřen není. Předmětem obchodu jest secí stroj, následkem toho hospodářský stroj ve smyslu citovaných zákonných předpisů. Že žalovaný tento stroj koupil k dalšímu prodeji, nebylo žalující stranou prokázáno. Zbývá proto jen řešiti otázku, zda žalovaný jest malorolníkem ve smyslu dotyčného zákonného ustanovení. V dalším dovodil odvolací soud, že žalovaný jest malorolníkem.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by o ní znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Nižší soudy posuzovaly věc podle zák. čl. XXV: 1900 a nařízení bývalého ministerstva obchodu čís. 27483 z roku 1901, podle nichž objednací list o hospodářských strojích, byl-li objednatelem malý zemědělec, musel býti podepsán v přítomnosti obecního starosty, předpokládajíce shodně s rozhodnutím sb. n. s. čís. 9638 jejich platnost. Na tomto názoru nelze však setrvati. Zákonným článkem XXV: 1900 byla pozměněna ustanovení § 50 zákonného článku XVII:1884 (živnostenský řád uherský) v otázce sbírání objednávek. Jím byla ustanovení § 50 zák. čl. XVII:1884 zrušena a na jejich místo nastoupily jeho předpisy, takže se staly součástkou zákona XVII:1884. Nařízení čís. 27483 z roku 1901 jest prováděcím nařízením k zák. čl. XXV z roku 1900. Zákonný článek XVII: 1884 uh. a všecka nařízení vydaná na jeho základě byla však zrušena § 253 odst. (3) živnostenského zákona pro Slovensko a Podkarpatskou Rus čís. 259/1924. Tím pozbyl platnosti též zák. čl. XXV: 1900 jako součást a doplnění zák. čl. XVII: 1884 a pozbylo platnosti i nařízení bývalého uherského ministerstva obchodu čís. 27483 z roku 1901. Nový živnostenský zákon pro Slovensko a Podkarpatskou Rus (§§ 74, 76, 77) a vládní nařízení čís. 110/1925 nepřevzaly ustanovení zmíněných zrušených předpisů.
Nehledě k otázce platnosti těchto předpisů, nebylo by vůbec lze věc podle nich posuzovati, poněvadž platily jen pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, kdežto věc, o niž jde, nelze posuzovati podle slovenského práva. Proto netřeba ani uvažovati o tom, zda platilo o sporné koupi stroje min. nař. čís. 4838/1916 ME, jímž byly Upraveny splátkové obchody s hospodářskými stroji a podle něhož (§ 5) byly nicotný úmluvy, jež odporovaly předpisům tohoto nařízení, neboť i tyto předpisy platily jen pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Věc jest posuzovati podle práva platného pro země Českou a Moravskoslezskou. Neboť srovnalými usneseními obou nižších soudů bylo pravoplatně rozhodnuto, že okresní soud v R. v Čechách je příslušný k projednání rozhodnutí tohoto sporu a to proto, že strany ujednaly, že pro spory, které by vznikly z objednávky stroje, je bez ohledu na výši pohledávky příslušný jmenovaný okresní soud. Nejvyšší soud musí tedy vycházeti z toho, že tato úmluva o příslušnosti okresního soudu v R. je platná. Z ní pak nutno usuzovati, že se strany chtěly i po hmotněprávní stránce podříditi zákonům platným prd tento soud, to jest zákonům platným v zemi České a Moravskoslezské. Proto jest podle § 37 obč. zák., jenž platí podle obdoby (§ 7 obč. zák.) i pro mezimístní právní poměry, použiti na souzený případ těchto zákonů, podle nichž proti platnosti sporné koupě není námitek.

Citace:

č. 13362. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 325-327.