Čís. 15402.

Poměr mezi spolkem (odborovým svazem) a jeho sekretariátem.
Pokud ručí svaz, poskytující podle svých stanov svým členům právní ochranu ve věcech pracovních poměrů, za útraty právního zastoupení svého člena, byl-li advokát k tomuto zastupování vyzván sekretariátem svazovým.
(Rozh. ze dne 17. září 1936, Rv I 2824/34.)
Žalovaný svaz zřídil a udržuje si sekretariát, který používá razítka sdružení a vyřizuje veškerou korespondenci na papíru opatřeném statutárním označením svazu. Žalobce byl tímto sekretariátem uvědoměn, že člen svazu Ferdinand Z. má spor s jistým Servatiem K-em v pracovní věci, a sekretariát žádal dopisem žalobce, aby převzal právní zastoupení dotčeného člena v této věci, dodávaje, že případné útraty sporu zapraví svaz (»Kommen für die eventuellen Prozesskosten wir auf«). Žalobce vyhověl žádosti v dopise a převzal zastoupení Ferdinanda Z-a v naznačené právní věci, dal si jím podepsati plnou moc a uvědomil četnými dopisy, adresovanými vždy na svaz, pravidelně o postupu sporu a o jeho výsledku. Žalobce nebyl za celou dobu sporu uvědoměn žalovaným svazem, že svaz Ferdinandu Z-ovi neposkytl právní ochranu, že ho informace o průběhu sporu nezajímají, ani nebyl svazem vyzván, aby se zdržel dalšího zastupování Ferdinanda Z-a. Naopak v dopise ze dne 22. června 1930 děkuje sekretariát žalobci za jeho účinnou intervenci v dotčené právní záležitosti a žádá, aby podnikl veškeré další kroky, jež má za nutné a účelné. Nižší soudy nevyhověly žalobě na zaplacení palmárního účtu za zastupování Ferdinanda Z-a, jež podal žalobce na žalovaný svaz.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Podle stanov jest úkolem svazu mezi jiným,, aby poskytoval členům právní ochrany ve věcech jejich pracovních poměrů (§ 3 f) stanov). Dále předpisují stanovy, že svaz proti třetím osobám zastupuje předseda případně jeho náměstek (§ 42), že předseda případně jeho náměstek podpisují platně všecky písemnosti svazu (»alle Vereinsschriftten«). Z toho vyplývá, že procesní plnou moc může platně udíleti jen předseda (případně náměstek předsedův). Sekretariát jest jen úřadovnoiu svazu, členové sekretariátu jsou jeho zaměstnanci a písemné příkazy sekretariátu dané třetí osobě, týkající se vedení sporu a převzetí nákladů za procesní úkony, nejsou závazné pro žalovaný svaz, hledí-Ii se k ustanovením §§ 42 a 43 stanov. Avšak žalobní nárok jest odůvodněn s hlediska předpisu § 1315 obč. zák., ježto žalovaný svaz —, jak z okolností případu patrno — k obstarávání svých záležitostí použil osob nezdatných (zaměstnanců v sekretariátu) a vznik škody jest v příčinné souvislosti s jejich nezdatností. Nejvyšší soud odůvodnil v četných rozhodnutích, k nimž pro stručnost se jen poukazuje (Sb. n. s. 5110, 8080, 9930 a j.), zásadu, že pojem zdatnosti se nevyčerpává pouhou způsobilostí k nějakému povolání, nýbrž tato zdatnost musí býti provázena také nejlepší vůlí schopnosti skutečně vynaložiti a předpokládá i náležitou píli, dokonalou svědomitost a naprostou dbalost. Členové sekretariátu museli si býti vědomi ustanovení stanov a jednacího řádu svazu a jimi se přesně říditi. Nemohlo jim ani ujíti, že sekretariát sám není oprávněn pověřiti advokáta právním zastupováním člena svazu a zavázati se jménem svazu k náhradě útrat tohoto zastupování, a že toto právo bylo ve stanovách vyhrazeno předsedovi svazu případně jeho náměstkovi. Nesejde ani na tom, že spolužalovaný Ferdinand Z. ujistil sekretáře M., že mu byla zajištěna právní ochrana v jeho pracovní věci předsedou svazu, na něhož se již obrátil, nýbrž bylo povinností sekretariátu, by se o správnosti toho údaje přesvědčil dotazem na svaz a opatřil si souhlas k udělení plné moci žalobci. Sekretariát nejen to opominul, nýbrž když žalobce v četných dopisech sekretariátu sice zaslaných, avšak adresovaných výslovně žalovanému svazu oznámil svazu převzetí právního zastupování Ferdinanda Z. sekretariátem mu nabídnutého a pak pravidelně uvědomoval žalovanou stranu (t. j. svaz) o postupu sporu a jeho výsledku, ponechal si sekretariát prostě tyto dopisy, nezaslal je žalovanému svazu, jak to bylo jeho povinností, dopisoval dále se žalobcem ve věci týkající se právní ochrany člena Z. a znemožnil svými jednáním po případě opominutím, že žalobce nebyl uvědomen svazem, že tento jmenovanému Ferdinandu Z. neposkytl právní ochrany a že žalobce nebyl svazemi vyzván, aby se zdržel dalšího zastupování Ferd. Z. Jest tedy na bíledni, že zaměstnanci v sekretariátu nevykonávali služební povinnosti podle svých předpisů tak, jak měli je vykonávati, a škoda žalobci vzniklá způsobena byla porušením služební povinnosti zaměstnanců svazu v jeho sekretariátu a tkví právě ve vylíčeném nedostatku jejich píle a svědomitosti. Za nezdatnost zaměstnance ručí zaměstnavatel i tehdy, když mu jeho nezdatnost nebyla známa a známa býti nemohla, kterouž zásadu nejvyšší soud vyslovil a odůvodnil již v rozhodnutích (Sb. n. s. 12624, 8080, 4586 a j.), a stačí podle okolností případu i ojedinělé nedopatření zjednané osoby, osvědčena-li jím její nezdatnost podle § 1315 obč. zák., když bylo rázu tak hrubého, že o sobě prozrazovalo nedostatek mravní spolehlivosti zjednané osoby (Sb. n. s. 9930). V souzené věci se dopustili zaměstnanci sekretariátu — jak z vylíčeného zjevno — řady vážných nedopatření, a to po delší dobu, takže předpoklady ručení zaměstnavatelky za tyto nespolehlivé a nezdatné zaměstnance je opodstatněno (§ 1315 obč. zák.).

Citace:

č. 15402. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 826-828.