NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 2161.

Trestání válečné lichvy (cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.).
Pouhý nedostatek živnostenského oprávnění k obchodu potravinami nezakládá řetězového obchodu ve smyslu §u 23 čís. 4 zákona.
Dováží-li pachatel potraviny z ciziny a prodává je v tuzemsku pří- mým spotřebitelům, dopouští se řetězového obchodu jen, nakupuje-li v cizině u překupníků, ač může nakupovati přímo u výrobců.
Nejvyšší ceny v tuzemsku stanovené jsou výrazem průměrných nákladů a zisků toliko pokud jde o zboží tuzemské výroby a nelze je beze všeho pokládati za přiměřené i pro cizozemské výrobky.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1925, Zm II 408/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Mor. Ostravě z 8. května 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem předražovaní podle §u 20 čís. 1 a 2 b) cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák. a přečinem řetězového obchodu podle §u 23 čís. 4 téhož zákona, zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Stížnosti, napadající rozsudek prvé stolice jen, pokud uznává obžalovaného vinným přečiny (přímého) předřazování a řetězového obchodu, nelze upříti oprávnění, pokud uplatňuje důvod zmatečnosti podle §u 281 čís. 9 písm. a) tr. ř. Právem namítá stížnost, že nedostatek živnostenského oprávnění k obchodu nemá významu, jejž mu přikládá nalézací soud, a že nalézací soud přehlédl, že šlo při předmětech závadné činnosti o zboží, dovážené z celní ciziny. 1 tuto skutečnost dlužno (arciť jen pokud nejde o potraviny, dovážené ze Slovenska po převratu) pokládati za rozsudkem zjištěnu. Třebaže není v rozsudku o ní zvláštního výroku, uvádějí rozhodovací důvody, že obžalovanému dováželi potraviny Maďaři že Slovenska, po případě konduktéři z Budapešti, že obžalovaný dovážel různé potraviny ze Slovenska, že jezdíval na Slovensko i do Polska, odkud dovážel slaninu atd.; rozhodovací důvody neprojevují pochybností o cizozemském původu potravin, jimiž obžalovaný obchodoval, a vyslovují v právních úvahách, že konduktéři maďarští nepatřili ke kruhům výroby. Veškerá ustanovení o předražovaní v širším slova smyslu směřují k tomu, by tuzemští spotřebitelé dostali předměty potřeby za ceny ne vyšší, než činí součet nákladů nutných, neb alespoň účelných k výrobě a převodu z výroby na spotřebitele, včetně mírných zisků výrobce a nutných, neb alespoň účelných článků převodu. Konečná, vůči přímému spotřebiteli v tuzemsku uplatňovaná cena nemá podle těchto ustanovení býti zvýšena nebo zvyšována ani nadměrností zisku výrobce nebo některého nutného (účelného) mezičlánku, ani (byť Jinak přiměřenými) náklady nebo zisky osoby, jejíž účast na převodu zboží z výroby do spotřeby byla zbytečná. S otázkou nutnosti (účelnosti) či zbytečnosti mezičlánku nemá nic společného otázka, zda byl mezičlánek k činnosti takového rázu živnostensky oprávněn čili nic. Předpisy, že k výdělečné činnosti určitého druhu je třeba, by živnost byla úřadu ohlášena a ohláška úřadem vzata na vědomí (schválena), slouží zcela jiným účelům, než ochraně spotřebitelstva proti zbytečnému zdražování zboží. Proto se příčí správnému výkladu zákona, odvozuje-li napadený rozsudek závěr, že obžalovaný provozoval řetězový obchod, vsunuv se neprospěšným a zbytečným způsobem mezi výrobu a spotřebu, z pouhého nedostatku (živnostenského) oprávnění k obchodu potravinami. K opodstatnění tohoto právního závěru bylo naopak, i роkud jde o potraviny obžalovaným po převrate, v době plebiscitu ze Slovenska dovážené, nezbytno zjištění jinakých skutečností, při čemž bylo by arciť rozeznávati mezi potravinami státem obhospodařovanými a potravinami jinými. Takových skutečností rozsudek nezjišťuje. Pokud pak jde o jinaké obchodování obžalovaného, není bez významu skutečnost, nalézacím soudem nezhodnocená, že zboží bylo původu cizozemského. Neboť převod zboží cizozemské výroby do tuzemské spotřeby nemůže se obejiti bez činnosti dovozce. Dovážel-li obžalovaný sám potraviny z cizozemska a prodával-li je (jak rozsudek zřejmě předpokládá) v tuzemsku přímým spotřebitelům, bylo by v této části překupnické činnosti obžalovaného shledati řetězový obchod jen potud, pokud obžalovaný nakupoval v Maďarsku (Slovensku) a Polsku u překupníků, ačkoliv byl možným přímý nákup u tamějších výrobců. Tento předpoklad není zjištěn. A za prodávání přímým spotřebitelům zboží, jež bylo dováženo konduktéry (Maďary) z cizozemska, byl by obžalovaný s hlediska řetězového obchodu zodpovědným jen tehdy, vsunul-li se zbytečně mezi tyto dovozce a tuzemské spotřebitele, protože jeho odběratelé mohli kupovati přímo u dovozců, nebo věděl-li, že dovozci nenakupovali, ač to bylo možno, přímo u cizozemských výrobců. Ani o těchto předpokladech nalézací soud neuvažoval a jich nezjistil, ačkoliv k nutnosti úvah o prvém předpokladu poukazovala obhajoba obžalovaného, že odběratelé jeho neměli přístupu na nádraží, kam přiváželi potraviny maďarští konduktéři. Jak dovoženo, není skutková podstata přečinu řetězového obchodu naplněna skutečnostmi v rozsudku zjištěnými, takže výrok, uznávající obžalovaného tímto přečinem za vinna, spočívá na nesprávném použití zákona a jest zmatečným podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř.
Neobstála-li tato část výroku o vině, nemůže obstáti ani další výrok, že obžalovaný jest vinen přečinem přímého předražovaní, a dlužno přisvědčiti vývodům stížnosti také, pokud poukazují zřetelně k námitce, že zákonná známka zřejmé přemrštěnosti ceny nedošla v rozsudku skutkového opodstatnění. Jelikož napadený rozsudek o povšechně pletichářské povaze obchodování obžalovaného neuvažuje a nezjišťuje skutečností, k této povaze poukazujících, nedostává se, bude-li výrok o přečinu řetězového obchodu zrušen, předpokladu, že obžalovaný obchodoval způsobem z rámce řádného obchodování se vymykajícím. Bez tohoto předpokladu nelze však obžalovanému upříti nároku na přiměřený mírný zisk a na náhradu nákladů a bez něho možno zřejmou přemrštěnost prodejních cen obžalovaného odvoditi jen buď z nadměrnosti (nepřiměřenosti) jeho osobního zisku nebo — jelikož obchodoval za účelem vlastního zisku překupnického — z objektivní přemrštěnosti jeho cen nákupních a prodejních. Výše zisku obžalovaného a jeho přílišnosti nalézací soud nezjistil. Nevyšetřil ani nákupních cen, ačkoliv dosti značné rozpětí prodejních cen může poukazovati к tomu, že obžalovaný přizpůsobil výši prodejních cen různé výši cen nákupních. Rovněž neuvádí rozsudek (mimo poukaz, že řetězový obchodník nemá nároku na zisk vůbec), ze kterých skutkových předpokladů má za to, že prodejní ceny slaniny, lihu, tabáku, másla a vajec byly přemrštěny. A přemrštěnost prodejních cen mouky opodstatňuje napadený rozsudek toliko dalším poukazem, že mouka na lístky stála tehdy 5 Kč za 1 kg. Avšak nejvyšší ceny v tuzemsku stanovené jsou výrazem průměrných nákladů a zisků toliko pokud jde o zboží tuzemské výroby a nelze je beze všeho pokládati za přiměřené ceny také cizozemských výrobků, kdyžtě výroba v cizině může se díti za podmínek podstatně jiných, než výroba domácí, a i náklady převodu na dovozce mohou býti v cizině v podstatě jinaké, než náklady převodu tuzemského výrobku. Nedoznal-li však znak zřejmé přemrštěnosti ceny žádného skutkového opodstatnění, pokud se týče opodstatnění chybného, spočívá i výrok o přečinu přímého předražovaní na skutkovém podkladě, jímž není pojem tohoto přečinu naplněn ve všech známkách zákonných, a jest výronem nesprávného použití zákona, takže i tento výrok je stižen zmatkem čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř.

Citace:

č. 11612. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 515-517.