NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 16859.

Řádné znamenání firmy vyžaduje, aby přímo pod zněním firmy byl připojen podpis toho, kdo ji znamenal, pokud to zákon, stanovy nebo společenská smlouva předpisují. Nejde o řádný firemní podpis na směnce závazný pro firmu, když mezi znění určité firmy (komanditní společnosti) pod jméno zástupce, který za ni podepsal, jest vsunuto znění jiné firmy, třebas jím rovněž zastupované.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1938, Rv I 952/38.)
Směnečnými platebními příkazy soudu prvé stolice, č. j. Cs II 1006/ 37-1, Cs 1007/31-1 a Cs 1008/37-1, bylo žalované firmě (komanditní společnosti) přikázáno jako přijatelce pěti směnek, aby zaplatila žalobkyni rukou společnou a nedílnou s Arnoštem K., Bertoldem B. a firmou: Zikmund A. úhrnem 15000 Kč s přísl. Směnky byly adresovány na Arnošta K., Bertolda B., žalovanou komanditní společnost a firmu Zikmund A. a byly akceptovány tím způsobem, že se na prvním místě podepsal napříč směnky Arnošt K., na druhém místě Bertold B. a dále je na směnkách napsáno »Maj. fy Les T ... s A. G. B. Zikmund a (podpis) Arnošt K.«. Arnošt K. byl v obchodním rejstříku zapsán jako jediný osobně ručící společník žalované firmy a znamenal žalovanou firmu tak, že měl pod znění firmy napsati svoje jméno, při čemž bylo dovoleno, zkrácení znění firmy. Žalovaná společnost vznesla námitky proti směnečným platebním příkazům soudu prvé stolice jediné z toho důvodu, že zažalované směnky ze dne 25. srpna 1937 nejsou žalovanou firmou přijaty, protože v podpisu »Maj. fy Les T... s A. G. B., Zikmund A., Arnošt K.« je spatřovati jen soukromý podpis tehdejšího majitele Arnošta K., nikoliv však firemní podpis žalované firmy, neboť pod zněním žalované firmy není podepsáno jméno, jak se mělo státi podle zápisu v obchodním rejstříku. Soud prvé stolice ponechal vydané směnečné platební příkazy v platnosti, kdežto odvolací soud je zrušil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Námitky žalované společnosti byly po skutkové stránce odůvodněny výhradně tím, že pod zněním žalované firmy chyběl podpis Arnošta K., nebylo však v námitkách uplatňováno, že znění firmy jé neúplné, poněvadž nebyl připojen dodatek »komanditní společnost« a že by snad užitím zkratky firmy mohla býti přivoděna záměna (rozh. č. 11052 Sb. n. s.). Všeobecná námitka, že v směnkách obsažený podpis není firemním podpisem žalované společnosti, v té příčině nestačí, neboť přísnost směnečného řízení nedopouští, aby byl v písemných námitkách proti směnečnému platebnímu příkazu uveden jen právní pojem námitky, jakési heslo bez skutkových okolností (rozh. č. 11943 Sb. n. s.), a proto měl také odvolací soud k oné výtce přihlížeti pouze v tom' směru, v kterém byla po stránce skutkové včas vznesena, totiž jen v otázce, zda pod zněním' firmy, proti němuž žalovaná nic nenamítala, byl potřebný podpis tehdy k znamenání oprávněného Arnošta K. Podle zjištění nižších soudů znamenal Arnošt K., jenž byl v rozhodující době jak jedinými osobně ručícím společníkem žalované firmy, tak jediným majitelem firmy Zikmund A., v souzeném případě uvedené firmy tak, že napsal za slovy: »Maj. fy« (t. j. majitel firmy) nejprve dovolenou zkratku žalované firmy (ovšem bez dodatku »komanditní společnost«), pak znění firmy Zikmund A. a potom teprve připojil svůj podpis. Nerozhoduje, že Arnošt K. skutečně byl oprávněn podepsati na směnkách obě firmy a že podepsal s úmyslem zavázati směnečně žalovanou firmu (rozh. č. 2308 Sb. n. s.). Rozhodující je pouze, zda dotčeným skripturním aktem byla žalovaná zavázána podle práva směnečného. Řešení té otázky však závisí na tom, zda lze pokládati podpis připojený za žalovanou na směnkách za její firemní podpis, když mezí zněním. firmy a podpisem zástupce, který se za firmu podepsal, bylo vsunuto znění jiné firmy. Na tu otázku však jest odpověděti záporně, neboť řádné znamenání firmy podle zápisu v obchodním rejstříku, jehož jest ve směnkách zásadně užiti (rozh. č. 11052 Sb. n. s.) vyžaduje nutně, aby přímo pod zněním firmy byl připojen podpis toho, kdo jí znamenal, pokud to zákon, stanovy nebo společenská smlouva předpisují, a poněvadž tomu požadavku v souzeném případě nebylo dosti učiněno, vytkla žalovaná právem, že nebyla směnečně zavázána.

Citace:

č. 16859. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 584-585.