Č. 431.

Úrazové pojišťování dělnictva: * V řízení o otázce úrazové pojistné povinnosti podniku jest jen podnik ve svém celku, nikoli však jednotliví jeho zaměstnanci spornou stranou. Následkem toho nemůže jednotlivý zaměstnanec dovolávati se v otázce této nejvyššího správního soudu, a to ani tenkráte, kdyby již uplatňoval konkrétní nárok pro nastalý úraz.
(Nález ze dne 31. května 1920 č. 4518.)
Věc: Aloisie Žemličková v Bořicích proti ministerstvu sociální péče v Praze stran úrazové renty.
Výrok: Stížnost zamítá se jako nepřípustná.
Důvody: Manžel stěžovatelčin Jindřich Žemlička zaměstnán byl na velkostatku v Hrochově Týnci opravou hospodářských strojů a udržováním elektrického osvětlení. Když dne 14. února 1918 zasazoval žárovku na stožár stojící ve dvoře, přetrhlo se lano žárovky a při pádu přišlo ve styk s elektrovodnými dráty, čímž byl Jindřich Žemlička, držící v ruce lano, usmrcen.
Nárok stěžovatelčin na pohřebné a vdovský důchod byl úrazovou pojišťovnou dělnickou pro Čechy zamítnut z důvodu, že pouhé udržování elektrického osvětlení bez vlastní elektrárny úrazovému pojištění nepodléhá. Stěžovatelka žádala pak u místodržitelství v Praze, aby bylo vysloveno, že práce, při níž její manžel utrpěl smrtelný úraz, podléhá povinnému úrazovému pojištění. Žádosti této místodržitelství v Praze nevyhovělo a rozhodnutí jeho bylo potvrzeno ministerstvem sociální péče dne 20. ledna 1920 pod čís. 33 725-III-19.
O stížnosti, podané do rozhodnutí ministerstva sociální péče Aloisií Žemličkovou, uvážil nejvyšší správní soud toto:
Podle § 18, al. 3 zák. o úr. pojišť. děl. jest v rozhodnutí úrazové pojišťovny dělnické o pojistné povinnosti podniku vyrozuměti toliko podnikatele a jen tento vedle orgánu státního dozoru jest oprávněn, podati proti němu u politického úřadu námitky ve lhůtě 14 dnů po doručení. Zřetelem na toto výslovné ustanovení zákona jest otázka pojistné povinnosti podniku záležitostí, kterou jest vyříditi jen mezi úrazovou pojišťovnou dělnickou, podnikatelem a státním dozorčím orgánem. Jiným osobám a specielně dělníkům v podniku zaměstnaným nepřísluší vůbec ingerence při zjišťování pojistné povinnosti podniku, oni nemají zejména ani právo námitek nebo stížnosti proti rozhodnutí týkajícímu se této povinnosti a nemají tedy vůbec postavení strany v řízení zjišťujícím pojistnou povinnost podniku. Rozhodnutí o pojistné povinnosti podniku vydané podle § 18 úr. zák. za intervence stran touto normou určených úrazovou pojišťovnou dělnickou resp. úřady judikujícími pořadem instančním jest pro každého a tedy i pro dělníky zaměstnané v podniku závazným zjištěním, zda v konkrétním případu podnikateli a dělníkům přísluší práva a povinnosti normované úrazovým zákonem.
Jestliže místodržitelství a ministerstvo sociální péče na žádost vdovy po dělníku úraz utrpěvším vyslovilo se o pojistné povinnosti podniku, v němž její manžel byl zaměstnán, pak nelze v projevech těchto úřadů spatřovati rozhodnutí, jež by pořadem instančním byla vydána na zakročení strany k tomu legitimované, nýbrž jest je kvalifikovati jen jako opatření vydaná při výkonu dozorčího práva zabezpečeného těmto úřadům předpisem § 49 úraz. zákona. Soukromým osobám na výkon dozorčího práva zeměpanských úřadů nepřísluší však zákonné právo a není tedy naříkaným rozhodnutím porušeno nějaké subjektivní právo stěžovatelčino, jež by před forem nejvyššího správního soudu mohlo býti dle § 2 zákona o správním soudě uplatňováno.
Slušelo tedy stížnost jako nepřípustnou odmítnouti, aniž by se mohl nejvyšší správní soud obírati meritorním přezkoumáním věci samé.

Citace:

č. 431. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 356-357.