NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 846.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Pokud jest kůň předmětem potřeby.
(Rozh. ze dne 12. května 1922, Kr II 346/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském soudě v Opavě ze dne 22. března 1921, jímž stěžovatel uznán byl vinným přečinem dle § 7 (3) zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku prvé stolice, jímž byl uznán vinným přečinem dle § 7 (3) zákona o válečné lichvě, uplatňuje z důvodu čís. 9 lit. a) § 281 tr. ř., že koně — vyjma koně jatečně — nejsou předmětem potřeby ve smyslu zmíněného zákona, že l0procentní zisk, jaký přiznali nalézací soud stěžovateli, je nepřiměřeně nízký a že při posouzení zřejmé přemrštěnosti ceny vycházeti jest ze skutečné ceny předmětů. V onom směru dovozuje, že předměty potřeby ve smyslu § 7 zmíněného zákona jsou jen věci významu pouze druhového, které připouštějí jakési stejnoměrné oceňování dle svého poměru k potřebám lidským, zejména vzhledem k tomu, že se jimi nakládá a obchoduje často a jednoměrně; předměty potřeby jsou prý proto sice koně, určení k porážce, které lze oceniti dle množství masa a kůže, z nich získaného, nejsou však jimi koně, pokud se jich užívá k účelům jiným. Než předměty potřeby rozumí zákon o válečné lichvě, jak se podává z definice § 1, bez rozdílu věci movité, které slouží přímo nebo nepřímo k ukojení potřeb lidských a potřeb zvířat domácích. Okolnost, že jednotlivý spotřebitel kupuje určitou věc (species) vzhledem ku zvláštním poměrům a ku nahodilým vlastnostem této určité věci a že ze zvláštní záliby pro tyto neobyčejné vlastnosti a pro zvláštní poměry uvoluje se zapraviti cenu mimořádnou, může ovšem přijití v úvahu při posouzení otázky, zda jedná se skutečně o potřebu či pouze o pouhou libůstku osoby, která si věc opatřuje, zejména však také při posouzení otázky, zda bylo při zcizení (nákupu) této věci využitkováno mimořádných poměrů válkou vyvolaných, ježto zákon o válečné lichvě směřuje pouze k tomu, aby se spotřebitelům dostalo za ceny přiměřené ukojení jejich potřeb, nikoliv však též k tomu, aby se potřeby spotřebitelstva ukojily zvláštním způsobem konkrétními věcmi, na kterém, případně na kterých spotřebitel-jednotlivec ze zvláštní záliby sobě zakládá. O takovou věc, jejíž cena utvořuje se mezi stranami dle zvláštních poměrů, dle zvláštních nahodilých vlastností věci a dle zvláštní záliby kupujícího, nejde obyčejně při koních a nešlo zejména při koni, o kterého se jedná. Koně prodávají a kupují se z pravidla dle pravděpodobné nebo zjištěné své výkonnosti, podmíněné jich druhem, výchovou, stářím a bezvadností nebo vadami a dle jich způsobilosti k určitému druhu upotřebení. Tato hlediska připouštějí — jako u jiných věcí zastupitelných — jakési jednoměrné oceňování dle užitku, který vzhledem k místu a k době poskytují obyčejně všeobecně; kupiteli nezáleží na tom, aby se mu dostalo určitého koně (species), nýbrž pouze na tom, aby si opatřil koně, ze zmíněných hledisk pro potřeby jeho vhodného. Též kůň, o kterého jde, neměl nějakých zvláštních vlastností; o takových vlastnostech, nehledě k vadě spánku na obou zadních nohách, nezmiňuje se ani obžalovaný ani žádný ze svědků; jednalo se o obyčejného koně k zemědělským pracím; zejména nešlo kupujícímu o tohoto specielního koně, nýbrž o koně, vhodného pro provoz zemědělský. Kůň, o kterého jde, byl věcí významu pouze druhového a o prodeji a koupi jeho jest — jak co do otázky o zřejmé přemrštěnosti ceny, stěžovatelem požadované, tak co do otázky, zda bylo využitkováno mimořádných poměrů poválečných — uvažovati dle těchže zásad, jako o zcizení jiných zastupitelných předmětů potřeby, při nichž tomu, komu věc se zcizuje, jest úplně lhostejno, dostane-li tu či onu věc potřebě jeho vyhovující.

Citace:

č. 5059. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 962-965.