Čís. 13929.Stačí, jest-li ve výpovědi jménem nájemcovým vypovídaný byt rozlišen od jiných bytů v témže poschodí. Udání jména a bydliště zmocněnce pro doručování (§ 562, druhý odstavec, c. ř. s.) jest součástí mimosoudní výpovědi a musí se státi již ve výpovědi pokud se týče v oznámení podle § 565, druhý odstavec, c. ř. s. (Rozh. ze dne 8. listopadu 1934, Rv I 2119/34.) Žalobci, bydlící v obvodu okresního soudu v Z., dali žalovaným mimosoudní výpověď z bytu v prvním poschodí domu čp. 820 v P. (v obvodu okresního soudu v P.). Žalovaní namítli, že ve výpovědi nebyl vypovídaný byt náležitě označen a že v ní nebyl udán zmocněnec pro doručování. Procesní soud prvé stolice výpověď zrušil, shledav odůvodněnou prvou námitku, s druhou námitkou se vůbec nezabýval. Odvolací soud prohlásil výpověď za účinnou. Důvody: Z námitek žalované strany proti výpovědi prvý soud se zabýval jen námitkou nepřesného označení vypovídaného předmětu. Podle názoru prvého soudu výpověď nemá náležitosti § 562 c. ř. s., v souzeném případě přesného označení předmětu. Odvolací soud však s tímto názorem prvého soudu nesouhlasí. Přezkoumav spisy, zjistil odvolací soud, že mimosoudní výpověď byla dána žalující stranou žalované straně z bytu v prvém poschodí domu čp. 820 v P., sestávajícího z jednoho pokoje s příslušenstvím. Podle názoru odvolacího soudu tyto údaje ve výpovědi nepřipouštějí vůbec pochybností o tom, z jakého předmětu se výpověď dává, vždyť žalovaná strana obývá v onom domě jen jediný byt. Obsahuje tedy výpověď dostatečné označení najatého předmětu podle § 562 c. ř. s., pokud se týče označení části majetku podle § 54 čís. 3 ex. ř. jest ovšem nesporno, že bytů téhož druhu je v prvém poschodí domu čp. 820 více, ale nutno uvážiti, že najatý předmět se určuje nejen číslem bytu a polohou v poměru ke schodům a pod., nýbrž hlavně jménem nájemce byt obývajícího. Právě v případě stejného druhu bytů jméno nájemce identifikuje jeho byt na rozdíl od bytů jiných. Kromě toho se i v § 54 ex. ř. čís. 1 v prvé řadě předpisuje přesné označení navrhovatele, a toho, proti komu exekuce vedena býti má, takže při exekučním titulu odpovídajícím tomuto předpisu nemůže vzniknouti u exekučního orgánu pochybnost o identitě exekvovaného bytu. Pokud jde o druhou námitku žalované strany, že výpověď neobsahuje udání zmocněnce pro doručování, podle § 565 c. ř. s., prvý soud se jí vzhledem ke svému právnímu názoru nezabýval, a, poněvadž důvod, o který prvý soud opřel své rozhodnutí, po názoru soudu odvolacího není opodstatněn, zbývá rozhodnutí oné námitky odvolacímu soudu. Podle doslovu § 562 druhý odstavec c. ř. s. ten, kdo výpověď dává, nebydlí-li ani v místě, ani o obvodu příslušného okresního soudu, má zříditi zmocněnce pro doručování tam bydlícího a jeho jméno i bydliště při výpovědi udati. Ze slov zákona vyplývá, že udání zmocněnce není součástí výpovědi, což by bylo lze označiti jedině slovy »ve výpovědi«, a že předpis ten jest jen předpisem rázu formálního, který nemůže míti význam pro materielně právní účinky výpovědi, když prvý soud již výpověď přijal za způsobilou k projednávání ve věci samé. Z Neumannova komentáře k civ. řádu soudnímu, jehož se žalovaná dovolává, plyne jen, že soud má výpověď neobsahující udání zmocněnce pro doručování vrátiti vypovídající straně k doplnění podle §§ 84, 85 c. ř. s., z čehož nelze usuzovati na to, že ono udání jest součástí výpovědi, naopak pouhou formální vadou, způsobilou překaziti řádné úřední vyřizování, jak praví § 94 c. ř. s. Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu. Důvody: Pokud odvolací soud neshledal odůvodněnou námitku, že vypovídaný byt nebyl v mimosoudní ústní výpovědi, která se stala notářem, náležitě označen, nelze souhlasiti s vývody dovolání, a stačí odkázati k důvodům napadeného rozsudku, jež dovolací soud schvaluje. Jinak je tomu ve příčině druhé námitky. Podle § 565 druhý odstavec c. ř. s. musí oznámení, které má za účelem výpovědi býti učiněno odpůrci, obsahovati pokaždé také údaje, vynačené v § 562 odstavec prvý a druhý, tudíž i jméno a bydliště zmocněnce pro doručování v místě nebo v obvodu příslušného okresního soudu bydlícího, jestliže vypovídající sám tam nebydlí. Nelze souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že ze zákona nelze vyvoditi, že by udání jména a bydliště zmocněnce pro doručování podle § 565 odstavec druhý a 562 odstavec druhý c. ř. s. nebylo součástí mimosoudní výpovědi. I když se v § 562 odstavec druhý c. ř. s. užívá slovního obratu »při výpovědi«, nelze rozuměti ustanovení tomu jinak, než že se má udání jména a bydliště zmocněnce pro doručování státi v samotné výpovědi, pokud se týče v oznámení podle § 565 odstavec druhý c. ř. s. Vypovídaný může uplatniti v námitkách nejen hmotně- právní, nýbrž i formální námitky (srov. rozh. čís. 687, 2766, 8251 a j. sb. n. s.). Řízení upravené v § 560 a násl. c. ř. s. je přísným formálním řízením, a musí předpisy tohoto řízení býti přesně zachovány, neboť jinak mohly by pro účastníky vzniknouti dalekosáhlé následky. Zákon předpisuje v § 565 odstavec druhý c. ř. s. formou rozkazovací, že mimosoudní výpověď má obsahovati i udání v § 562 odstavec druhý c. ř. s. uvedené a nelze proto zkoumati, zda ustanovení to je praktické, či nikoli. Je povinností vypovídající strany, by dbala zákonného předpisu. V souzeném případě není o tom sporu, že se mimosoudní výpověď stala notářem ústně a že neobsahovala udání jména a bydliště zmocněnce pro doručování podle § 562 odstavec druhý c. ř. s. Rovněž je podle přednesu stran nesporné, že žalobce (vypovídající) nebydlí ani v místě, ani v obvodu příslušného okresního soudu. Právem proto vytkli žalovaní v písemných námitkách nedostatek formální náležitosti výpovědi, uvedené v §§ 565 odstavec druhý a 562 odstavec druhý c. ř. s. První soud nemohl ovšem postupovati podle § 562 odstavec třetí c. ř. s., ježto nešlo o soudní výpověď, ale zmíněný formální nedostatek mimosoudní výpovědi musil nutně přivoditi její zrušení rozsudkem, jímž bylo skončeno řízení o námitkách.