Čís. 6865.

Znalecký důkaz zkouškou krve za účelem zjištění otcovství jest přípustným. Otázku, zda vědecká cena tohoto důkazu jest bezpečna, může řešiti pouze znalec, nikoliv soud. Ani nemanželské dítko ani nemanželskou matku nelze nutiti, by poskytly krev odebráním z těla k provedení zkoušky za tím účelem, by byl proveden důkaz o nemožnosti splození.
(Rozh. ze dne 2. března 1927, Rv II 42/27.)
Žalobě o uznání nemanželského otcovství a placení výživného bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání, opírajícímu se o dovolací důvody čís. 2 a 4 §u 503 c. ř. s., nelze přiznati oprávnění. Dovolatel shledává vadnost řízení po rozumu §u 503 čís. 2 c. ř. s. v tom, že odvolací soud neprovedl o tom, že on nemohl zploditi žalující dítko, znalecký důkaz zkouškou krve a že neuvážil vlivu té okolnosti, že žalující dítko a nemanželská matka odepřely svolení k provádění tohoto důkazu. V těchže okolnostech spatřuje i nesprávné posouzení právní. Leč neprávem. Prvý soud nepřipustil onoho důkazu proto, že není přípustným procesním prostředkem, ježto se o něm civilní soudní řád nezmiňuje, a dále proto, že k němu nedaly svolení ani žalující dítko ani nemanželská matka. Odvolací soud nepřipustil důkazu proto, že vědecká cena nabízeného důkazního prostředku není tak jista, by se z něho dala nemožnost nemanželského zplození odvoditi, dále proto, že vyžaduje svolení žalobcova, a je-li dítko v opatrování třetích osob, také svolení těchto osob, a že toto svolení nebylo žalovaným prokázáno. Odvolacímu soudu nelze sice při- — Čís. 6865 —
406
svědčiti potud, pokud odůvodňuje neprovedení onoho důkazu tím, že vědecká cena jeho není bezpečná. Otázku, jakou vědeckou cenu má zkouška krve, nemůže řešiti soud; je to otázka odborná, která pouze znalcem může býti zodpověděna. Proto může o odborné otázce, zda jest vyloučena možnost splození podle zkoušky krve, podati úsudek toliko znalec. Tento důvod odvolacího soudu tedy neobstojí. Ostatně se spolehlivost důkazu zkouškou krve v určitých mezích ve vědě uznává (srovnej pojednání profesora Dra Berky v Lidových Novinách ze dne 2. března 1926 a pojednání v Tagesbote ze dne 26. července 1926). Nelze přisvědčiti ani soudu prvému, že důkaz zkouškou krve jest nepřípustný proto, že se o něm civilní soudní řád nezmiňuje. Vždyť jde tu v podstatě o to, by byla ohledána krev tří osob soudem s pomocí znalce a by podle výsledků ohledání znalec podal posudek, zda může či nemůže dítko pocházeti z určité soulože. Jde tu o provedení ohledání, jehož předmětem jest krev, za přibrání znalce, a o podání posudku tímto znalcem. Tyto důkazní prostředky civilní soudní řád zná (§ 368 a § 351 c. ř. s.). Ovšem není o tom vyloučen ani důkaz znaleckými svědky, kteří zkoušku krve již dříve provedli, nebo listinou, dosvědčující provedení takové zkoušky. Proto není třeba se obírati otázkou přípustnosti jiných důkazních prostředků, nežli které uvádí rozsudek prvého soudu. Civilní soudní řád tedy důkazu zkouškou krve nijak nevylučuje. Jiná však jest otázka, zda musí dokazovatelův odpůrce poskytnouti svou krev к provedení onoho důkazu, zejména zda nemanželská matka jako třetí osoba ve sporu nezúčastněná tuto krev musí poskytnouti. Opatřil-li si dokazovatel sám ke zkoušce potřebnou krev, nevadí nic provedení zkoušky. Nemá-li jí však, sluší rozeznávati, zda jde o vydání krve, kterou mají žalující dítko a nemanželská matka již po ruce, či zda má krev býti teprve odebrána z jejich těla. — V onom případě je krev věcí doličnou a platí o ní předpisy o povinnosti к vydání těchto věcí. — Jinak však má se věc, jde-li teprve o odebrání krve z těla. Zákon ukládá sice třetím osobám povinnost svědeckou a po případě znaleckou (§§ 325 a 353 c. ř. s.), ale další povinnosti jim neukládá. Tak neukládá jim po- vinnost, by vydaly soudu listiny, které jsou jejich výhradným vlastnictvím. Povinnost ediční stanovena jest pouze pro listiny společné nebo takové, na jichž vydání, má dokazovatel nárok podle práva občanského. Pokud se tkne věcí doličných, je povinen dokazovatelův odpůrce soudu je předložiti, má-li je (§ 369 c. ř. s.). Třetí osoba, tedy i nemanželská matka, která na sporu není súčastněna, nemá takové povinnosti, i když krev z těla nemusí býti odebrána (§ 369 c. ř. s., jenž neuvádí §u 308 c. ř. s.; srovnej Neumannův komentář při §u 369 a Hora: Civilní procesní právo II. díl, str. 303). Zákon dokonce ani neukládá straně povinnosti, by svým výslechem poskytla odpůrci prostředek důkazní a nenutí ji к výpovědi za účelem důkazním; v tom případě ovšem ponechává volnému uvážení soudu, jaký to bude míti vliv na jeho přesvědčení. Tím méně lze nutiti stranu, by poskytla vlastní krve z těla k provádění důkazu. Ovšem není soudu zabráněno, by i zde neuvážil, jaký vliv bude míti takové odpírání na jeho přesvědčení. Nejde při odebrání krve o ohledání věci, která jest v odpůrcově držení, — krev v ži- — Čís. 6866 —
407
vém těle není věcí mimo osobu, — nýbrž součástí osoby samé (§ 369 с. ř. s.). Dokonce však nelze uložiti nemanželské matce, jež není stranou ve sporu, by poskytla krev z těla svého, potřebnou ku zkoušce. Podle § 369 c. ř. s. nemůže soudce nutiti ani třetí osoby, které mají předměty ohledání, by je poskytly soudu nebo straně za účelem ohledání, tím méně může je nutiti к odebrání krve. Vadí tomu právo na nedotknutelnost osoby, jež je omezena jen potud, pokud to zákon připouští. Třeba by tedy bylo účelem řízení, dopátrati se pravdy materielní, je tato pátrací činnost soudu omezena právy osob třetích na ochranu osoby i vlastnictví i právy stran na tutéž ochranu, pokud ji neomezuje právo procesní, jako na př. povinností svědeckou, ediční atp. Za nynějšího stavu zákonodárství nelze tedy nutiti ani nemanželskou matku, ani žalující dítko, by poskytly krev odebráním z těla k provedení zkoušky za tím účelem, by proveden byl důkaz o nemožnosti splození. Posuzuje-li se sporný případ s uvedených hledisek, nelze v neprovedení zkoušky krve, která bez svolení žalujícího dítka a nemanželské matky nebyla možná, shledati vadu řízení, když ony osoby svolení nedaly a žalovaný sám potřebné krve neopatřil. Výtka, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že žalující dítko a nemanželská matka odepřely svolení, nemůže býti uplatňována s hlediska vadnosti řízení ve smyslu čís. 2 § 503 c. ř. s. Nejde tu o to, že soud nedostatečně objasnil sporný skutkový základ, nebo neprovedl důkazy o sporných okolnostech. Nejde ani o nesprávné posouzení právní, nýbrž jde o hodnocení onoho zdráhání se nižšími soudy, tedy o hodnocení průvodů. Ale nesprávné hodnocení průvodů, spočívající v tom, že soud dostatečně nepřihlédl k některé okolnosti, zejména také k chování se žalujícího dítka za sporu při nabízení důkazu zkouškou krve, netvoří dovolacího důvodu.

Citace:

Čís. 6865. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 431-433.