NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3825.

Státní zaměstnanci: Úředník, ustanovený ve Vých. Slezsku, později ustanovený na Moravě, nemá vůči čsl, státu nároku na doplatky služebních požitků za dobu, po kterou v době přechodné konal službu u úřadu ve Vých. Slezsku za okupace polské.
(Nález ze dne 28. června 1924 č. 21 996/23).
Věc: E. Sch. v Brně (adv. Dr. Václ. Němec z Brna) proti ministerstvu pošt a telegrafů (min. taj. Jan Bucek) o doplatek služebních požitků za dobu plebiscitu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Výměrem ředitelství pošt a telegrafů v Opavě z 1. dubna 1920 bylo st-li jako vrchnímu poštovnímu kontroloru v Bílsku k dotazu osobně přednesenému oznámeno, že zaměstnanci v přiloženém seznamu uvedení, mezi nimi i st-1, kteří toho času konali službu u pošt. úřadu Bílsko 1. a Bílsko 2, budou v rámci platných předpisů převzati do služeb čsl. státu, že jim budou hrazeny stěhovací výlohy a že povýšení úředníků, jichž jmenování bylo následkem panujících poměrů odloženo, provede se se zpětnou účinností.
Když st-1 koncem srpna 1920 byl služby v Polsku sproštěn, ucházel se o převzetí do služeb čsl. státu a bylo výnosem žal. úřadu z 30. října 1920 ředitelství pošt a telegrafů v Brně zmocněno, aby st-le převzalo do služeb čsl. státu a aby mu služební požitky poukázalo se zpětnou platností ode dne 1. měsíce následujícího po propuštění ze služeb polského státu.
Proto mu řed. pošt v Opavě výnosem z 11. listopadu 1920 oznámilo, že min. pošt schválilo výn. z 30. října 1920 převzetí jeho do služeb čsl. státu a přidělení jeho do obvodu řed. pošt v Brně.
Dále dostalo se st-li dvou dekretů řed. pošt v Brně z 10. dubna 1921. První se týká započtení válec, půlletí a stanoví, že st-1 dnem 1. října 1918 postoupil do platů VIII./3. hodn. tř. a pro další postup že mu zůstává nespotřebováno 3 měsíce, 21 dnů, takže dnem nápadu pro plat VIII./4. bude 10. leden 1922. V tiskopise, kterého ke konceptu bylo použito, byl passus, že příslušný doplatek se st-li poukazuje, škrtnut.
Druhý dekret ( z téhož dne a téhož čísla) stanoví, že dnem 1. srpna 1919 byl zařazen do VIII./3. a vzhledem k tomu, že dnem 1. srpna 1919 ztrávil v platu VIII. hodn. tř. 9 let, 7 měsíců, 21 dnů, že se st-li poukazují ve smyslu zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. a z 18. prosince 1919 č. 25 Sb. ex 1920 požitky určené pro VII./I. se dnem nápadu na platy VII./2. hodn. tř. k 10. lednu 1921. Počínajje dnem 1. září 1919 vyplácí se st-li drahotní přídavek dle čl. 9 § 1 zákona 541/1919. Dekrety tyto doručeny byly st-li dne 12. května 1921.
Na konceptech obou dekretů jest poznámka: »Doplňky od 1. září 1920. Příslušný poukaz platů z téhož data, jako oba zmíněné dekrety, dán byl od nastoupení služby, t. j. od 1. září 1920.«
Podáním z 20. května 1921 poukazoval st-1 na to, že mu z propočítání let poukázán byl doplatek od 1. září 1920 do 31. května 1921 a domáhal se i doplatku za dobu od 1. října 1918 do 1. září 1920, ježto dle dekretu řed. pošt v Brně z 10. dubna 1921 dnem 1. října 1918 postoupil do platů VIII./3., ve skutečnosti však od polského ředitelství v Krakově dostával plat VIII./2. hodn. tř. Ostatně bylo prý v dekretu ředitelství v Opavě z 1. dubna 1920 povýšení se zpětnou platností zaručeno.
Nař. rozhodnutím zmocněno bylo ředitelství pošt v Brně, aby st-li vyplatilo doplatek na služebních požitcích, vyplývající z provedení zák. z 23. června 1919 č. 457 Sb. (rozdíl mezi platy VIII./2. a VIII/3.) za dobu od 1. října 1918 do 31. prosince 1918.
Žádosti st-lově o přiznání doplatku požitků za dobu od 1. ledna 1919 do 31. srpna 1920 vyhověno nebylo, ježto st-1 v době, o kterou běží, nebyl v čsl. poštovní službě. O stížnosti, směřující proti této zamítavé části rozhodnutí právě uvedeného, uvažoval nss takto:
St-1— přes to, že, jak udává, již v lednu 1919 složil slib republice čsl. — bral v době, za niž se doplatků domáhá, t. j. mezi 1. lednem 1919 a 31. srpnem 1920 jako poštovní úředník plat od státu polského a byl v době té také úřady polskými za úředníka tohoto státu pokládán. Bylť teprv dnem 30. srpna 1920 ze služeb polských formálně propuštěn. Že by byl v oné době jako poštovní úředník konal služby státu čsl., st-1 ani netvrdí. Se zřetelem k tomuto faktickému přechodnému stavu věcí, jenž byl následkem neurovnaných tehdy poměrů právních, nelze po názoru soudu st-li za dobu, po kterou fakticky jako úředník státu polského fungoval a podle norem pro úředníky polské platných státem polským byl honorován, přiznati nárok na nějaké služební požitky z důvodu jeho služebního poměru jako úředníka poštovního ještě také vůči státu čsl. a podle předpisů v tomto státě platných. Při tom soud nepokládá za nutné řešiti otázku, sluší-li na věc pohlížeti lak, že v oné době byl veřejnoprávní poměr st-le jako úředníka k státu čsl. naprosto přerušen, či zdali snad v jiných směrech než právě co do nároků na služební požitky, sluší i pro onu dobu pohlížeti na st-le jako na úředníka čsl.
Nemá-li však st-1 podle toho vůči státu čsl. vůbec žádného nároku na služební požitky za dobu od 1. ledna 1919 do 31. srpna 1920, nemá ovšem za dobu tu ani nárok na doplatky, které přísluší po rozumu zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb., ze 7. října 1919 č. 541 Sb. a z 18. prosince 1919 č. 25 Sb. z r. 1920 úředníkům čsl. jako dodatečné zvýšení platů jim v předcházející době podle tehdy platných norem státu čsl. vyplacených.
Nemohl tudíž soud v tom, že žal. úřad st-li doplatky ty za dobu od 1. ledna 1919 do 31. srpna 1920 odepřel, shledati nezákonnost a zamítl proto stížnost jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 3825. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 232-234.